Jan 16:1–33
16 To jsem k vám mluvil, abyste neklopýtli.+
2 Lidé vás vyženou ze synagógy.*+ Vskutku, přichází hodina, kdy si každý, kdo vás zabije, bude představovat, že Bohu prokázal posvátnou službu.*+
3 To však budou dělat, protože nepoznali ani Otce, ani mě.+
4 Avšak mluvil jsem k vám o tom, abyste si vzpomněli, až pro to přijde hodina, že jsem vám to pověděl.+
Zpočátku jsem vám to však nepověděl, protože jsem byl s vámi.
5 Ale nyní jdu k tomu, kdo mě poslal,+ a přece se mě ani jeden z vás neptá: ‚Kam jdeš?‘
6 Ale protože jsem k vám o tom mluvil, zármutek+ naplnil vaše srdce.
7 Říkám vám však pravdu: Je k vašemu prospěchu, že odcházím. Neodejdu-li totiž, pomocník*+ k vám rozhodně nepřijde; ale jestliže opravdu odejdu, pošlu vám ho.
8 A ten, až přijde, dá světu přesvědčivý důkaz o* hříchu a o spravedlnosti a o soudu:+
9 Nejprve o hříchu,+ protože neprojevují víru ve mne;+
10 pak o spravedlnosti,+ protože jdu k Otci a již mě nespatříte;
11 potom o soudu,+ protože panovník tohoto světa byl odsouzen.+
12 Mám vám říci ještě mnohé, ale nyní to nejste schopni snést.+
13 Ale až ten* přijde, ten duch pravdy,+ uvede vás do celé pravdy, neboť nebude mluvit ze svého vlastního popudu, ale bude mluvit to, co slyší, a bude vám oznamovat to, co přichází.+
14 Ten mě oslaví,+ protože přijme z toho, co je moje, a oznámí vám to.+
15 Všechno, co má Otec, je moje.+ Proto jsem řekl, že přijímá z toho, co je moje, a oznamuje vám [to].
16 Za chvilku mě již nespatříte+ a opět za chvilku mě uvidíte.“
17 Proto někteří z jeho učedníků říkali jeden druhému: „Co to znamená, že nám říká: ‚Za chvilku mě nespatříte a opět za chvilku mě uvidíte‘ a ‚protože jdu k Otci‘?“
18 Proto říkali: „Co znamená, že říká ‚za chvilku‘? Nevíme, o čem hovoří.“*
19 Ježíš věděl,+ že se ho chtějí vyptávat, a tak jim řekl: „Dotazujete se na to mezi sebou, protože jsem řekl: Za chvilku mě nespatříte a opět za chvilku mě uvidíte?
20 Vpravdě, vpravdě vám říkám: Budete plakat a bědovat, ale svět se bude radovat; budete zarmouceni,+ ale váš zármutek se promění v radost.+
21 Žena, když rodí, má zármutek, protože přišla její hodina,+ ale když porodí malé dítě, nevzpomíná již na soužení pro radost, že se na svět narodil člověk.
22 Také vy tedy máte nyní opravdu zármutek; ale uvidím vás opět a vaše srdce se bude radovat+ a nikdo vám vaši radost nevezme.
23 A v ten den+ mi nepoložíte vůbec žádnou otázku. Vpravdě, vpravdě vám říkám: Jestliže Otce o něco poprosíte,+ dá vám to v mém jménu.+
24 Do nynějška jste o jedinou věc neprosili v mém jménu. Proste a obdržíte, aby vaše radost byla naplněna.+
25 To jsem k vám mluvil v přirovnáních.+ Přichází hodina, kdy k vám již nebudu mluvit v přirovnáních, ale budu vám srozumitelně podávat zprávu o Otci.
26 V ten den budete prosit v mém jménu a já vám neříkám, že za vás poprosím Otce.
27 Vždyť sám Otec k vám má náklonnost, protože jste měli náklonnost ke mně+ a uvěřili jste, že jsem vyšel jako Otcův představitel.+
28 Vyšel jsem od Otce a přišel jsem do světa. Dále, opouštím svět a odcházím k Otci.“+
29 Jeho učedníci řekli: „Podívej se, teď mluvíš srozumitelně a nepronášíš žádné přirovnání.
30 Teď víme, že znáš všechno+ a nepotřebuješ, aby se tě kdokoli vyptával.+ Podle toho věříme, že jsi vyšel od Boha.“+
31 Ježíš jim odpověděl: „Nyní věříte?
32 Pohleďte, přichází hodina, vskutku přišla, kdy se rozptýlíte každý do svého vlastního domu+ a necháte mě samotného; a přece nejsem sám, protože je se mnou Otec.+
33 Řekl jsem vám to, abyste mým prostřednictvím* měli pokoj.+ Ve světě máte soužení, ale seberte odvahu! Zvítězil jsem nad světem.“+
Poznámky
^ „Posvátnou službu.“ Řec. la·treiʹan. Srovnej 2Mo 12:25 ppč.
^ Nebo „parakletos (utěšitel)“. Řec. ho pa·raʹkle·tos, m. r.
^ „Dá ... přesvědčivý důkaz o.“ Nebo „pokárá kvůli“. Řec. e·legʹxei.
^ „O čem hovoří.“ B vynechává.
