Jan 20:1–31
20 První den+ v týdnu přišla Marie Magdaléna časně ještě za tmy k pamětní hrobce a spatřila kámen již odstraněný od pamětní hrobky.+
2 Běžela tedy a přišla k Šimonu Petrovi a k druhému učedníkovi,+ ke kterému měl Ježíš náklonnost, a řekla jim: „Odnesli Pána z pamětní hrobky+ a nevíme, kam ho položili.“
3 Potom Petr+ a druhý učedník vyšli a vydali se k pamětní hrobce.
4 Ano, ti dva začali běžet společně; ale druhý učedník předběhl Petra větší rychlostí a první dospěl k pamětní hrobce.
5 A když se předklonil, spatřil ležící obinadla,+ ale nevešel dovnitř.
6 Pak také přišel Šimon Petr, který ho následoval, a vstoupil do pamětní hrobky. A viděl ležící obinadla+
7 a také, že látka, kterou měl na hlavě, neleží u obinadel, ale je svinuta odděleně na jednom místě.
8 Proto tehdy vešel dovnitř také druhý učedník, který první dospěl k pamětní hrobce, a viděl a věřil.
9 Ještě totiž nerozeznali [text] písma, že musí vstát z mrtvých.+
10 A tak se učedníci vrátili do svých domovů.
11 Marie však postávala venku blízko hrobky a plakala. Potom, zatímco plakala, předklonila se, aby se podívala do pamětní hrobky,
12 a viděla dva anděly+ v bílém, jak seděli jeden u hlavy a jeden u nohou tam, kde [dříve] leželo Ježíšovo tělo.
13 A řekli jí: „Ženo, proč pláčeš?“ Řekla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“
14 Když to dořekla, obrátila se zpět a viděla Ježíše, jak stojí, ale nerozeznala, že je to Ježíš.+
15 Ježíš jí řekl: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“+ Protože se domnívala, že je to zahradník, řekla mu: „Pane, jestliže jsi ho odnesl, pověz mi, kam jsi ho položil, a odnesu si ho.“
16 Ježíš jí řekl: „Marie!“+ Když se otočila, řekla mu hebrejsky: „Rab·boʹni!“*+ (což znamená „Učiteli!“).
17 Ježíš jí řekl: „Přestaň se mě držet. Ještě jsem totiž nevystoupil k Otci. Jdi však k mým bratrům+ a řekni jim: ‚Vystupuji ke svému Otci a vašemu Otci+ a ke svému Bohu+ a vašemu Bohu.‘“+
18 Marie Magdaléna přišla a přinesla zprávu učedníkům: „Viděla jsem Pána!“, a že jí řekl tyto věci.+
19 Když tedy bylo pozdě v ten den, první v týdnu,+ a ačkoli dveře, kde byli učedníci, byly zamčeny ze strachu+ před Židy, Ježíš přišel+ a stanul v jejich středu a řekl jim: „Kéž máte pokoj.“+
20 A když to dořekl, ukázal jim své ruce i bok.+ Učedníci se pak zaradovali,+ že vidí Pána.
21 Ježíš jim proto opět řekl: „Kéž máte pokoj. Právě jako Otec vyslal mne,+ také já posílám vás.“+
22 A když to dopověděl, dechl na ně a řekl jim: „Přijměte svatého ducha.+
23 Jestliže někomu odpustíte hříchy,+ jsou mu odpuštěny; jestliže je někomu zadržíte, jsou zadrženy.“+
24 Tomáš,+ jeden z dvanácti, kterého nazývali Dvojče,* však s nimi nebyl, když Ježíš přišel.
25 Ostatní učedníci mu proto říkali: „Viděli jsme Pána!“ Řekl jim však: „Pokud neuvidím v jeho rukou stopu po hřebech a nevložím prst do stopy po hřebech a nevložím ruku do jeho boku,+ jistě neuvěřím.“+
26 A po osmi dnech byli jeho učedníci opět uvnitř, a Tomáš s nimi. Ježíš přišel, ačkoli dveře byly zamčeny, stanul v jejich středu a řekl: „Kéž máte pokoj.“+
27 Dále řekl Tomášovi: „Dej sem svůj prst a podívej se na mé ruce a vezmi svou ruku+ a vlož ji do mého boku a přestaň být nevěřící, ale staň se věřícím!“
28 Tomáš mu odpověděl a řekl: „Můj Pane a můj Bože!“+
29 Ježíš mu řekl: „Uvěřil jsi, protože jsi mě viděl? Šťastní jsou ti, kdo nevidí, a přece věří.“+
30 Ježíš ovšem prováděl před učedníky také mnoho jiných znamení, která nejsou zapsána v tomto svitku.+
31 Tato však byla zapsána+ proto, abyste věřili, že Ježíš je KRISTUS, Boží Syn, a abyste prostřednictvím jeho jména měli život, protože věříte.+
