Jan 6:1–71
6 Potom se Ježíš odebral za Galilejské neboli Tiberiadské moře.+
2 Stále ho však následoval velký zástup, protože viděli znamení, jež prováděl na těch, kdo byli nemocní.+
3 Ježíš tedy vyšel na horu+ a tam seděl se svými učedníky.
4 Nyní byl blízko pasach,+ svátek Židů.
5 Když tedy Ježíš pozvedl oči a pozoroval, že k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: „Kde pro ně koupíme k jídlu chleby?“+
6 Říkal to však, aby ho zkoušel, neboť sám věděl, co hodlá udělat.
7 Filip mu odpověděl: „Nestačí pro ně chlebů ani za dvě stě denárů,* aby každý dostal trochu.“+
8 Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl:
9 „Je zde malý chlapec, který má pět ječných chlebů+ a dvě malé ryby. Co je to však pro takové množství?“+
10 Ježíš řekl: „Nechte lidi spočinout jako u jídla.“+ Na tom místě bylo hodně trávy. A tak muži spočinuli v počtu asi pěti tisíc.+
11 Ježíš tedy vzal chleby, a když vzdal díky, rozdělil je těm, kdo spočívali, a podobně i z malých ryb tolik, kolik chtěli.+
12 Když se nasytili,+ řekl svým učedníkům: „Shromážděte úlomky, které zbývají, aby se nic nepromarnilo.“
13 Shromáždili je tedy, a naplnili dvanáct košů úlomky z pěti ječných chlebů, jež zbyly po těch, kdo jedli.+
14 A tak když lidé viděli znamení, která prováděl, začali říkat: „To je určitě ten prorok,+ který měl přijít na svět.“
15 Proto Ježíš, když poznal, že hodlají přijít a zmocnit se ho, aby ho udělali králem, odebral se opět zcela sám na horu.+
16 Když nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři,+
17 a když nastoupili do člunu, vydali se přes moře do Kafarnaum. Zatím se setmělo a Ježíš k nim ještě nepřišel.
18 Také se začalo vzdouvat moře, protože vanul silný vítr.+
19 Když však veslovali asi pět nebo šest kilometrů,* spatřili Ježíše, jak jde po moři a přibližuje se k člunu; a dostali strach.+
20 Řekl jim však: „To jsem já; nemějte strach!“+
21 Proto byli ochotní vzít ho do člunu, a člun byl ihned u země, ke které se pokoušeli jet.+
22 Příští den zástup, který stál na druhé straně moře, viděl, že tam není žádný člun kromě jednoho malého a že Ježíš nevstoupil do člunu se svými učedníky, ale že odjeli pouze jeho učedníci;
23 ale čluny z Tiberiady připluly do blízkosti místa, kde jedli chléb potom, co Pán vzdal díky.
24 Když tedy zástup viděl, že tam není ani Ježíš, ani jeho učedníci, nastoupili do svých malých člunů a dojeli do Kafarnaum, aby hledali+ Ježíše.
25 Když ho pak našli za mořem, řekli mu: „Rabbi,+ kdy ses sem dostal?“
26 Ježíš jim odpověděl a řekl: „Vpravdě, vpravdě vám říkám: Nehledáte mě proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli z chlebů a nasytili jste se.+
27 Nepracujte pro pokrm, který zaniká,+ ale pro pokrm, který zůstává k věčnému životu,+ jejž vám dá Syn člověka, neboť na toho vložil Otec, ano Bůh, pečeť [schválení].“+
28 Proto mu řekli: „Co máme dělat, abychom konali Boží díla?“
29 Ježíš jim odpověděl a řekl: „To je Boží dílo, abyste projevovali víru+ v toho, jehož On vyslal.“+
30 Proto mu řekli: „Co tedy provádíš jako znamení,+ abychom [je] viděli a uvěřili ti? Jaké konáš dílo?
31 Naši praotcové jedli mannu+ v pustině, právě jak je napsáno: ‚Dával jim k jídlu chléb z nebe.‘“+
32 Ježíš jim tedy řekl: „Vpravdě, vpravdě vám říkám: Mojžíš vám nedal chléb z nebe, ale můj Otec vám opravdu dává pravý chléb z nebe.+
33 Vždyť Boží chléb je ten, kdo sestupuje z nebe a dává světu život.“
34 Řekli mu tedy: „Pane, dávej nám tento chléb stále.“+
35 Ježíš jim řekl: „Jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, vůbec nedostane hlad, a kdo projevuje víru ve mne, vůbec nedostane žízeň.+
36 Řekl jsem vám však: Dokonce jste mě* viděli, a přece nevěříte.+
37 Všechno, co mi dává Otec, přijde ke mně, a toho, kdo ke mně přijde, rozhodně neodeženu;+
38 protože jsem nesestoupil z nebe,+ abych činil svou vůli, ale vůli toho, který mě poslal.+
39 To je vůle toho, který mě poslal, abych ze všeho, co mi dal, nic neztratil, ale abych to vzkřísil v posledním dnu.+
40 To je totiž vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a projevuje v něj víru, měl věčný život,+ a já ho vzkřísím v posledním dnu.“+
41 Židé tedy proti němu začali reptat, protože řekl: „Jsem chléb, který sestoupil z nebe“;+
42 a začali říkat:+ „Což to není Ježíš, syn Josefův,+ jehož otce i matku známe? Jak to, že nyní říká: ‚Sestoupil jsem z nebe‘?“
43 Ježíš jim odpověděl a řekl: „Přestaňte mezi sebou reptat.
44 Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec, který mě poslal;+ a já ho vzkřísím v posledním dnu.+
45 V Prorocích je napsáno: ‚A všichni budou vyučováni* Jehovou.‘*+ Každý, kdo slyšel od Otce a naučil se, přichází ke mně.+
46 Ne že by někdo viděl Otce,+ kromě toho, který je od Boha; ten viděl Otce.+
47 Vpravdě, vpravdě vám říkám: Kdo věří, má věčný život.+
48 Jsem chléb+ života.
49 Vaši praotcové jedli v pustině mannu,+ a přesto zemřeli.
50 To je ten chléb, který sestupuje z nebe, aby z něho kdokoli mohl jíst a nezemřel.
51 Jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe; jestliže někdo jí z tohoto chleba, bude žít navždy; a vskutku chléb, který dám, je mé tělo+ ve prospěch života světa.“+
52 Proto se Židé mezi sebou začali přít a říkali: „Jak nám může tento muž dát jíst své tělo?“
53 Ježíš jim tedy řekl: „Vpravdě, vpravdě vám říkám: Pokud nebudete jíst tělo+ Syna člověka a pít jeho krev,+ nemáte v sobě život.+
54 Kdo se živí mým tělem a pije mou krev, má věčný život, a vzkřísím ho v posledním dnu;+
55 neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev je pravý nápoj.
56 Kdo se živí mým tělem a pije mou krev, zůstává ve spojení se mnou* a já ve spojení s ním.+
57 Právě jako mě vyslal živý+ Otec a žiji díky Otci, také ten, kdo se živí mnou, ano ten bude žít díky mně.+
58 To je ten chléb, který sestoupil z nebe. Není to, jako když vaši praotcové jedli, a přesto zemřeli. Kdo se živí tímto chlebem, bude žít navždy.“+
59 To řekl, když vyučoval ve veřejném shromáždění v Kafarnaum.
60 Proto mnozí z jeho učedníků, když to slyšeli, řekli: „Tato řeč je otřesná; kdo jí může naslouchat?“+
61 Ale Ježíš, který sám v sobě věděl, že jeho učedníci proto reptají, jim řekl: „O to klopýtáte?+
62 Co tedy, kdybyste spatřili Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl předtím?+
63 Je to duch, který je životodárný;+ tělo není vůbec k užitku. Výroky, které jsem k vám mluvil, jsou* duch+ a jsou život.+
64 Ale někteří z vás nevěří.“ Ježíš totiž od počátku věděl, kteří jsou nevěřící a kdo je ten, jenž ho zradí.+
65 Přikročil tedy k tomu, aby řekl: „Proto jsem vám řekl: Nikdo nemůže přijít ke mně, pokud mu to není dáno Otcem.“+
66 Kvůli tomu mnozí z jeho učedníků odešli k věcem za [sebou]+ a již s ním nechodili.+
67 Proto Ježíš řekl dvanácti: „Nechcete snad také jít?“
68 Šimon Petr+ mu odpověděl: „Pane, ke komu odejdeme?+ Máš výroky věčného života,+
69 a my jsme uvěřili a poznali, že jsi Boží Svatý.“+
70 Ježíš jim odpověděl: „Což jsem nevyvolil vás dvanáct?+ Přesto jeden z vás je pomlouvač.“*+
71 Mluvil vlastně o Jidášovi, [synu] Šimona Iškariotského, neboť ten jej hodlal zradit,+ ačkoli byl jedním z dvanácti.
Poznámky
^ Denár byl římská stříbrná mince, která vážila 3,85 g.
^ Dosl. „asi dvacet pět nebo třicet stadií“. Stadion odpovídalo jedné osmině římské míle, tedy 185 m.
^ „Mě“, P66,75BD; אASyc‚s vynechávají.
^ Nebo „budou těmi, kdo jsou vyučeni“.
^ Viz dodatek 1D.
^ „Ve spojení se mnou.“ Nebo „ve mně“. Řec. en e·moiʹ.
^ Nebo „znamenají“. Viz Mt 12:7 ppč.
^ Nebo „je ďábel“. Řec. di·aʹbo·losʹ e·stin.
