Jan 7:53–8:59
Rukopisy אBSys vypouštějí verše 53 až verš 11 v kapitole 8, které znějí (s některými odchylkami v různých řeckých textech a překladech) následovně:
53 A tak šel každý do svého domova.
8 Ale Ježíš odešel na Olivovou horu.
2 Za rozbřesku se však opět představil v chrámu a začal k němu přicházet všechen lid, a on se posadil a začal je vyučovat.
3 Znalci Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství, a když ji postavili do svého středu,
4 řekli mu: „Učiteli, tato žena byla přistižena při činu cizoložství.
5 V Zákoně nám Mojžíš předepsal, abychom takové ženy kamenovali. Co vlastně říkáš ty?“
6 Samozřejmě že to říkali, aby ho vyzkoušeli a měli tak něco, z čeho by ho obžalovali. Ale Ježíš se sehnul a začal psát prstem po zemi.
7 Když se ho vytrvale dotazovali, napřímil se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať na ni první hodí kámen.“
8 A opět se sehnul a dále psal po zemi.
9 Ale ti, kdo to slyšeli, jeden po druhém odcházeli, starší nejdříve, a on zůstal sám s ženou, která byla v jejich středu.
10 Ježíš se napřímil a řekl jí: „Ženo, kde jsou? Cožpak tě žádný neodsoudil?“
11 Řekla: „Žádný, pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Odejdi; od nynějška již nepáchej hřích.“
12 Proto k nim Ježíš opět promluvil a řekl: „Jsem světlo+ světa. Kdo mě následuje, rozhodně nebude chodit ve tmě,+ ale bude vlastnit světlo života.“
13 Farizeové mu tudíž řekli: „Vydáváš svědectví o sobě; tvé svědectví není pravé.“
14 Ježíš jim odpověděl a řekl: „I když vydávám svědectví o sobě, mé svědectví*+ je pravé, protože vím, odkud jsem přišel a kam jdu.+ Ale vy nevíte, odkud jsem přišel a kam jdu.
15 Soudíte podle těla;+ já nesoudím vůbec nikoho.+
16 A jestliže přece soudím, můj soud je pravdivý, protože nejsem sám, ale Otec,* který mě poslal, je se mnou.+
17 Ve vašem vlastním Zákoně je také napsáno: ‚Svědectví dvou lidí je pravé.‘+
18 Jsem ten, kdo o sobě vydává svědectví, a o mně vydává svědectví Otec, který mě poslal.“+
19 Proto přikročili k tomu, aby mu řekli: „Kde je tvůj Otec?“ Ježíš odpověděl: „Neznáte ani mě, ani mého Otce.+ Kdybyste mě opravdu znali, znali byste i mého Otce.“+
20 Ty výroky pronesl v pokladnici,+ když vyučoval v chrámu. Ale nikdo se ho nechopil,+ protože ještě nepřišla jeho hodina.+
21 A tak jim opět řekl: „Odcházím a budete mě hledat,+ a přece zemřete ve svém hříchu.+ Kam odcházím, tam nemůžete přijít.“
22 Židé tedy začali říkat: „Snad se nezabije? Protože říká: ‚Kam jdu, tam nemůžete přijít.‘“+
23 Přikročil tedy k tomu, aby jim řekl: „Vy jste z oblastí* dole; já jsem z oblastí nahoře.+ Vy jste z tohoto světa;+ já nejsem z tohoto světa.+
24 Proto jsem vám řekl: Zemřete ve svých hříších.+ Jestliže totiž nevěříte, že jsem [to] já, zemřete ve svých hříších.“+
25 Začali mu tedy říkat: „Kdo jsi?“ Ježíš jim řekl: „Proč s vámi vůbec mluvím?*
26 Mám mnohé, co mám o vás mluvit a [o čem] vynést soud. Ano ten, který mě poslal, je pravý, a právě to, co jsem slyšel od něho, mluvím ve světě.“+
27 Nepochopili, že s nimi hovořil o Otci.
28 Proto Ježíš řekl: „Až jednou pozvednete+ Syna člověka,+ pak poznáte, že jsem [to] já+ a že nedělám nic ze své vlastní iniciativy;*+ ale právě jak mě Otec naučil, tak mluvím.+
29 A ten, kdo mě poslal, je se mnou; nezanechal mě samotného, protože vždy dělám to, co se mu líbí.“+
30 Když tak mluvil, mnozí v něj uvěřili.+
31 A tak Ježíš přikročil k tomu, aby řekl Židům, kteří mu věřili: „Jestliže zůstanete v mém slovu,+ jste skutečně moji učedníci
32 a poznáte pravdu+ a pravda vás osvobodí.“+
33 Odpověděli mu: „Jsme Abrahamovo potomstvo*+ a nikdy jsme nebyli ničími otroky.+ Jak to, že říkáš: ‚Budete osvobozeni‘?“
34 Ježíš jim odpověděl: „Vpravdě, vpravdě vám říkám: Každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu.+
35 A otrok navíc nezůstává v domácnosti navždy; syn zůstává navždy.+
36 Jestliže vás tedy Syn osvobodí, budete skutečně svobodní.+
37 Vím, že jste Abrahamovo potomstvo; ale snažíte se mě zabít,+ protože mé slovo nečiní mezi vámi žádný pokrok.+
38 Mluvím o tom,+ co jsem viděl u svého Otce,+ a vy proto děláte to, co jste slyšeli od [svého] otce.“
39 A odpověděli mu a řekli: „Náš otec je Abraham.“+ Ježíš jim řekl: „Jestliže jste děti Abrahamovy,+ čiňte skutky Abrahamovy.
40 Ale nyní se snažíte zabít mne, člověka, jenž vám pověděl pravdu, kterou jsem slyšel od Boha.+ To Abraham nedělal.+
41 Činíte skutky svého otce.“ Řekli mu: „My jsme se nenarodili ze smilstva; máme jednoho Otce,+ Boha.“
42 Ježíš jim řekl: „Kdyby byl Bůh vaším Otcem, milovali byste mě,+ neboť jsem vyšel od Boha a jsem zde.+ Také jsem vůbec nepřišel ze své vlastní iniciativy, ale On mě poslal.+
43 Jak to, že neznáte to, co mluvím? Protože nemůžete naslouchat mému slovu.+
44 Jste ze svého otce, z Ďábla,+ a přejete si činit touhy svého otce.+ Ten byl zabijákem, když začal,+ a nestál pevně v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví podle své vlastní povahy, protože je lhář a otec [lži].*+
45 Protože já naproti tomu mluvím pravdu, nevěříte mi.+
46 Kdo z vás mě usvědčí z hříchu?+ Jestliže mluvím pravdu, jak to, že mi nevěříte?
47 Ten, kdo je z Boha, naslouchá Božím výrokům.+ Nenasloucháte, protože nejste z Boha.“+
48 Židé mu odpověděli a řekli: „Neříkáme správně: Jsi Samaritán+ a máš démona?“*+
49 Ježíš odpověděl: „Nemám démona,* ale ctím svého Otce,+ a vy mě zneuctíváte.
50 Ale nehledám slávu pro sebe;+ je Ten, kdo hledá a soudí.+
51 Vpravdě, vpravdě vám říkám: Jestliže někdo zachovává mé slovo, vůbec nikdy neuvidí smrt.“+
52 Židé mu řekli: „Nyní již víme, že máš démona.*+ Abraham zemřel,+ proroci také;+ ale ty říkáš: ‚Jestliže někdo zachovává mé slovo, vůbec nikdy neokusí smrt.‘+
53 Přece nejsi větší+ než náš otec Abraham, který zemřel? Také proroci zemřeli.+ Za koho se prohlašuješ?“
54 Ježíš odpověděl: „Jestliže oslavuji sám sebe, má sláva není nic. Je to můj Otec, kdo mě oslavuje,+ ten, o němž říkáte, že je vaším Bohem;
55 a přece jste ho nepoznali.+ Ale já ho znám.+ A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych jako vy, lhář. Ale opravdu ho znám a zachovávám jeho slovo.+
56 Abraham, váš otec, se velmi radoval z vyhlídky, že uvidí můj den,+ a viděl jej a radoval se.“+
57 Proto mu Židé řekli: „Ještě ti není padesát let, a přesto jsi viděl Abrahama?“*
58 Ježíš jim řekl: „Vpravdě, vpravdě vám říkám: Dříve než Abraham začal existovat, byl jsem já.“*+
59 Posbírali proto kameny, aby [je] na něj vrhali;+ ale Ježíš se schoval a vyšel z chrámu.
Poznámky
^ „Svědectví.“ Řec. mar·ty·riʹa; lat. te·sti·moʹni·um.
^ „Otec“, P66,75אcBVg; א*DSyc‚s „on“.
^ Nebo „věcí“.
^ Nebo „Právě jak jsem vám říkal“.
^ Dosl. „ze sebe“.
^ Nebo „semeno“.
^ „Lži“, J17,22. Dosl. „toho“.
^ Nebo „a jsi pod vlivem démona“.
^ Nebo „Nejsem pod vlivem démona“.
^ Nebo „jsi pod vlivem démona“.
^ „Jsi viděl Abrahama?“ P66אcABCDVg; P75א*Sys „tě Abraham viděl?“.
^ „Byl jsem já.“ Pojednání o Ježíšově předlidské existenci je v dodatku 6F.
