Job 12:1–25

12  A Job přistoupil k tomu, aby odpověděl a řekl:   „Vy jste opravdu lidéa s vámi moudrost vymře!+   Já mám také srdce+ stejně jako vy.Nejsem podřadnější než vy,*+a u koho nejsou podobné věci?   Stávám* se [tím, kdo je] svému bližnímu terčem posměchu,+kdo volá k Bohu,* že by mu měl odpovědět.+Terčem posměchu je spravedlivý, bezúhonný.   Bezstarostný opovrhuje v myšlence i zánikem;+ten je přichystán pro ty s vratkýma nohama.+   Stany plenitelů jsou bezstarostné,+a ti, kdo rozvzteklují Boha,* mají bezpečí,jež patří tomu, kdo si přinesl nějakého boha* v ruce.+   Zeptej se však, prosím, domácích zvířat, a ta tě poučí;+také okřídlených nebeských tvorů, a oni ti povědí.+   Nebo projev svůj zájem zemi,* a ta tě poučí;+a mořské ryby+ ti to oznámí.   Kdo mezi nimi všemi dobře neví,že to udělala ruka Jehovy,*+ 10  v jehož ruce je duše+ každého živéhoa duch* všeho lidského* těla?+ 11  Nezkouší ucho slova,+jako patro+ ochutnává jídlo? 12  Není mezi letitými moudrost+a porozumění [v] délce dnů?* 13  U něho je moudrost a moc;+má radu a porozumění.+ 14  Pohleď, strhává, aby se nevystavělo;+zavírá před člověkem, aby se nedalo otevřít.+ 15  Pohleď, zadržuje vody, a ony vysychají;+a posílá je, a ony mění zemi.+ 16  U něho je síla a praktická moudrost;+jemu patří ten, kdo chybuje, a ten, kdo zavádí na scestí;+ 17  působí, že rádci chodí bosi*+a působí, že se soudci pomátnou. 18  Vskutku uvolňuje pouta* králů+a přes boky jim váže opasek. 19  Působí, že kněží chodí bosi+a natrvalo usazené podvrací;*+ 20  odstraňuje řeč* od věrnýcha odnímá rozumnost starců; 21  vylévá opovržení na urozené+a vskutku oslabuje pás silných; 22  odkrývá hluboké věci ze tmy+a vynáší na světlo hluboký stín; 23  dává národům vzrůstat, aby je zničil;+rozprostírá národy, aby je odvedl; 24  odnímá srdce představeným lidu země,aby je přiměl bloudit prázdnem, kde není cesta.+ 25  Tápají ve tmě,+ kde není světlo,aby je přiměl bloudit jako opilce.+

Poznámky

Dosl. „Nezůstávám za vámi pozadu“.
„Stávám“, MVg; LXXSy „Stává“.
„K Bohu.“ Heb. le·ʼElóʹah.
„Boha.“ Heb. ʼEl.
„Nějakého boha.“ Heb. ʼelóʹah.
Nebo „Nebo mluv uvážlivě k zemi“. Na základě opravy „Nebo plazi [nebo divoká zvířata] země“.
„Jehovy“, MLXXSyVg; T(aram.) Jai.
„A duch (dech).“ Heb. weruʹach; řec. pneuʹma; syr. weru·ch; lat. spiʹri·tus.
„Lidského.“ Heb. ʼiš.
Nebo „a neznamená délka dnů porozumění?“.
„Ten, kdo vede rádce zajaté“, LXX; Vg „vede rádce k pošetilému konci“.
Na základě změněného značení samohlásek. Dosl. „ukázňování“.
Nebo „a působí, že stále tekoucí řeky vysýchají“.
Dosl. „ret“.