Job 14:1–22
14 Člověk* zrozený z ženy+má život krátký+ a je zahlcen nepokojem.+
2 Vypučel jako květ a je odříznut+a utíká jako stín+ a nezachovává si existenci.*
3 Ano, na takového jsi otevřel své okoa mě vedeš* k soudu+ se sebou.
4 Kdo může zplodit někoho čistého z někoho nečistého?+Ani jeden.*
5 Jestliže jsou jeho dny rozhodnuty,+počet jeho měsíců je u tebe;učinil jsi pro něho výnos, aby jej nepřekročil.
6 Odvrať od něho svůj upřený pohled, ať si odpočine,*+dokud nenajde zalíbení, jaké nalézá ve svém dnu námezdný dělník.
7 Vždyť i pro strom existuje naděje.Když je podťat, dokonce znovu vyraší,*+a jeho vlastní proutek nepřestane existovat.
8 Jestliže jeho kořen v zemi zestárnea jeho pařez odumře v prachu,
9 při vůni vody vyraší+a jistě vyžene větev jako nová rostlina.+
10 Zdatný muž* však umírá a leží poražen;a pozemský člověk* vydechne naposled, a kde je?*+
11 Vody opravdu mizí z moře,i řeka se vyprazdňuje a vysychá.+
12 Člověk též* musí ulehnout a nevstává.+Dokud nepomine nebe, neprobudí se,+ani nebudou vyburcováni ze svého spánku.*+
13 Ach, kdybys mě skryl v šeolu,*+kdybys mě držel skrytého, dokud se neobrátí zpět tvůj hněv,kdybys mi stanovil časovou mez+ a vzpomněl si na mne!+
14 Jestliže zdatný muž* zemře, může opět ožít?+Všechny dny své povinné služby budu čekat,+dokud mi nepřijde úleva.+
15 Zavoláš, a já ti odpovím.+Budeš prahnout po díle svých rukou.
16 Vždyť nyní počítáš i mé kroky;+nevyhlížíš po ničem než po mém hříchu.+
17 Zapečetěné ve vaku je mé vzbouření+a zalepuješ mé provinění.
18 I hora však, když padne, pomine,a dokonce skála se pohne ze svého místa.
19 Voda jistě omílá i kameny;její vylévání smývá zemský prach.Tak jsi zničil samotnou naději smrtelného člověka.*
20 Přemáháš ho navždy, takže odchází;+znetvořuješ mu obličej, takže ho posíláš pryč.
21 Jeho synové dosahují cti, ale on [to] neví;+a stávají se bezvýznamnými, ale on o nich neuvažuje.
22 Jen jeho vlastní maso, dokud je na něm, bude stále rozbolavělé,a jeho vlastní duše, dokud je v něm, bude stále truchlit.“*
Poznámky
^ Nebo „Pozemský člověk“. Heb. ʼa·dhamʹ.
^ Dosl. „nezůstává stát“. Viz 2Mo 9:16, ppč. „tě“.
^ „Mě vedeš“, M; LXXSyVg „vedeš ho“.
^ Nebo „Nikdo“.
^ Dosl. „se ještě změní“.
^ „Zdatný muž však.“ Heb. wegheʹver.
^ „Pozemský člověk.“ Heb. ʼa·dhamʹ.
^ „Kde je?“ MVg; LXXSy „už není“.
^ Dosl. „A člověk“. Heb. weʼišʹ.
^ „Ani se nevyburcuje ze svého spánku“, Vg a na základě malé opravy v M.
^ „V šeolu.“ Heb. biš·ʼólʹ; řec. haiʹdei; syr. ba·šiul; lat. in·ferʹno; tj. ve všeobecném hrobu lidstva. Viz dodatek 4B.
^ „Zdatný muž.“ Heb. geʹver.
^ „Smrtelného člověka.“ Heb. ʼenóšʹ.
^ Nebo „Jen jeho vlastní (tělesní) příbuzní budou pro něho stále rozbolavělí a jeho vlastní otroci (získané duše) nad ním budou stále truchlit“. Protiklad mezi výrazy „tělesní příbuzní“ a „získané duše“ je patrný ze srovnání 1Mo 37:27 a Iz 58:7 s 1Mo (12:5; 14:21; 36:6); Ez 27:13; Zj 18:13, ppč. „duše“.
