Job 19:1–29
19 A Job přistoupil k tomu, aby odpověděl a řekl:
2 „Jak dlouho budete dráždit mou duši+a drtit mě slovy?+
3 Již desetkrát jste přistoupili k tomu, abyste mě přísně napomenuli;nestydíte se, [že] se mnou jednáte tak tvrdě.+
4 A připustíme-li, že jsem udělal chybu,+má chyba bude pobývat se mnou.*
5 Jestliže se nade mne opravdu vypínáte+a ukazujete, že je má pohana proti mně správná,+
6 vězte tedy, že mě svedl z cesty sám Bůh*a že mě sevřel do své lovecké sítě.+
7 Pohleďte, stále křičím: ‚Násilí!‘, ale nedostávám odpověď;+stále volám o pomoc, ale žádné právo není.+
8 Právě mou stezku zahradil kamennou hradbou,+ a nemohu přejít;a na mé vozové cesty klade tmu.+
9 Svlékl ze mne mou vlastní slávu+a snímá mi z hlavy korunu.
10 Na všech stranách mě boří, a já odcházím;a vytrhává mou naději právě jako strom.
11 Také jeho hněv se proti mně rozpaluje+a počítá mě stále za svého protivníka.
12 Jeho oddíly jednotně přicházejí a nasypávají si proti mně cestu+a táboří kolem mého stanu.
13 Mé vlastní bratry ode mne vzdálil,+a právě ti, kdo mě znají, dokonce ode mne odbočili.
14 Moji důvěrně známí* přestali existovat,+a ti, koho znám, na mne zapomněli,
15 ti, kdo přebývají jako [někdo] cizí v mém domě;+ a mé otrokyně mě považují za cizího člověka;stal jsem se v jejich očích skutečným cizincem.
16 Volal jsem na svého sluhu, ale neodpovídá.Svými vlastními ústy se ho doprošuji o soucit.
17 Můj dech* se zhnusil mé manželce,+a začal jsem páchnout synům břicha mé [matky].
18 I mladí chlapci mě zavrhli;+sotva vstanu, a již začínají mluvit proti mně.
19 Všichni lidé z mé důvěrné skupiny mají ke mně odpor+a ti, které jsem miloval, se obrátili proti mně.+
20 Kosti mi skutečně lnou ke kůži a masu,+a unikám s kůží svých zubů.*
21 Projevte mi trochu přízně, projevte mi trochu přízně, moji druhové,+vždyť se mě dotkla Boží* vlastní ruka.+
22 Proč mě stále pronásledujete jako Bůh*+a nespokojíte se právě s mým masem?
23 Kéž by teď byla má slova zapsána!Kéž by byla dokonce vepsána do knihy!
24 Železným rydlem+ a olovem,kéž by byla navždy vtesána do skály!
25 A sám dobře vím, že můj výplatce*+ je živýa že přijde po [mně] a postaví se nad [tím] prachem.+
26 A po mé kůži, [kterou] sedřeli — tohle!Přesto, vyhublý na těle,* spatřím Boha,*
27 kterého spatřím i sám+a [kterého] jistě uvidí právě mé oči, ale ne nějaký cizí člověk.Hluboko ve mně selhaly mé ledviny.
28 Vždyť říkáte: ‚Proč ho stále pronásledujeme?‘,+když se samotný kořen [té] záležitosti nalézá ve mně.*
29 Sami se zalekněte meče,+vždyť meč znamená rozvzteklení proti proviněním,abyste poznali, že je tu soudce.“*+
Poznámky
^ LXX dodává: „tím, že jsem řekl něco, co nebylo nutné, a mé řeči (výroky) jsou mylné (nesprávné) a v nevhodnou dobu (nepříhodné)“.
^ „Bůh.“ Heb. ʼElóʹah, j. č. od ʼElo·himʹ.
^ Nebo „Mé vztahy“.
^ „Můj dech (duch).“ Heb. ru·chiʹ; lat. haʹli·tum.
^ „A mé tělo se stává holým v mých zubech“, na základě jiného odvození slovesa a některých oprav v M. Srovnej 13:14.
^ „Boží.“ Heb. ʼElóʹah.
^ „Bůh.“ Heb. ʼEl.
^ „Můj výplatce (výkupce).“ Rozšířením myšlenky, „můj mstitel (obhájce)“. Heb. goʹʼali; lat. re·demʹptor. Viz 4Mo 35:21; Ža 19:14; Př 23:11; Iz 63:16; Jer 50:34.
^ Dosl. „Přesto ze svého těla“, nebo „Přesto pryč od svého těla“.
^ „Boha.“ Heb. ʼElóʹah.
^ Podle M; LXX „najdeme v něm“.
