Job 21:1–34
21 A Job přistoupil k tomu, aby odpověděl a řekl:
2 „Naslouchejte pozorně mému slovua ať se vám to stane útěchou.
3 Strpte mě, a já promluvím;a až domluvím, můžete se [každý] vysmívat.+
4 Pokud jde o mě, [vyjadřuji] svou starost člověku?Nebo proč se můj duch nestává netrpělivým?
5 Obraťte ke mně obličej a zírejte v ohromenía položte [si] ruku na ústa.+
6 A jestliže jsem vzpomínal, také jsem se rozrušila mého těla se zmocnilo třesení.
7 Proč jen ničemní zůstávají naživu,+zestárli a stali se též nadřazenými jměním?+
8 Jejich potomstvo je u nich pevně založeno před jejich zrakema jejich potomci před jejich očima.
9 Jejich domy jsou pokoj sám, bez děsu+a není na nich Boží* prut.
10 Jeho vlastní býk skutečně oplodňuje a neplýtvá semenem;jeho kráva rodí+ a nezmetá.
11 Své mladé chlapce stále vysílají právě jako stádo bravua jejich vlastní děti mužského [rodu] skotačí kolem.
12 Dále pozdvihují [svůj hlas] s tamburínou a harfou+a stále se radují při zvuku píšťaly.
13 Dny tráví v pohodě+a v okamžiku sestupují do šeolu.
14 A [pravému] Bohu říkají: ‚Odvrať se od nás!+A v poznání tvých cest jsme nenalezli potěšení.+
15 Co zmůže Všemohoucí, že bychom mu měli sloužit,*+a jak nám prospěje, že jsme s ním přišli do styku?‘+
16 Pohleďte, svůj blahobyt nemají ve své vlastní moci.*+Právě rada ničemných zůstala ode mne daleko.+
17 Kolikrát je lampa ničemných uhašena,+a [kolikrát] na ně přijde jejich pohroma?[Kolikrát] on ve svém hněvu přiřkne zničení?+
18 Stávají se podobnými slámě před větrem*+a podobnými plevám, které ukradl vichr?
19 Sám Bůh* nastřádá to, čím někdo ubližuje, pro jeho vlastní syny;+odmění ho, aby [to] věděl.+
20 Jeho oči uvidí jeho rozklada bude pít ze vzteku Všemohoucího.+
21 Vždyť jaké bude mít potěšení ve svém domě po sobě,když bude počet jeho měsíců skutečně přeťat?+
22 Bude on vyučovat poznání dokonce Boha,*+když On sám soudí vysoké?+
23 Právě ten zemře během své plné soběstačnosti,+až bude zcela bezstarostný a v poklidu;
24 [až] se jeho vlastní stehna naplní tukema právě morek jeho kostí bude stále provlhčený.
25 A ten druhý zemře s hořkou duší,když nepojedl z dobrých věcí.+
26 Společně ulehnou do prachu+a příkrov nad nimi utvoří larvy.+
27 Pohleďte, dobře znám vaše myšlenkya úkladné plány, s nimiž byste násilně jednali proti mně.+
28 Říkáte totiž: ‚Kde je dům urozenéhoa kde je stan, stánky ničemných?‘+
29 Neptali jste se těch, kdo cestují po silnicích?A neprohlížíte pečlivě právě jejich znamení,
30 že v den pohromy je zlý ušetřen+[a] v den rozlícení je osvobozen?*
31 Kdo mu poví o jeho cestě přímo do obličeje?+A kdo ho odmění za to, co dělal?+
32 Pokud jde o něj, on bude odnesen na hřbitov+a nad hrobkou* budou bdít.
33 Jistě mu zesládnou hroudy země z říčního údolí+a povleče za sebou celé lidstvo,*+a těch před ním bylo bezpočtu.
34 Jak marně se mě tedy snažíte utěšit+a právě vaše odpovědi opravdu zůstávají jako nevěrnost!“
Poznámky
^ Nebo „ho měli uctívat (mu měli prokazovat posvátnou službu)“. Heb. na·ʽav·dhenʹnu.
^ Dosl. „ruce“.
^ „Větrem.“ Heb. ruʹach; řec. a·neʹmou; lat. venʹti.
^ „Bůh.“ Heb. ʼElóʹah.
^ „Dokonce Boha.“ Heb. hal·ʼElʹ. Viz 22:2, ppč. „Bohu“.
^ Nebo „hromadou snopů“.
^ Nebo „každého pozemského člověka“. Heb. kol-ʼa·dhamʹ.
