Job 26:1–14
26 A Job přistoupil k tomu, aby odpověděl a řekl:
2 „Ach, jak velice jsi pomohl tomu, [kdo nemá] sílu![Jak jen] jsi zachránil paži, která nemá sílu!+
3 Jak velmi jsi poradil tomu, [kdo nemá] moudrost,+a praktickou moudrost jsi učinil známou množství!
4 Komu jsi pověděl slovaa čí dech* z tebe vycházel?
5 Ti bezmocní ve smrti* se chvějípod vodami a těmi, kdo v nich přebývají.+
6 Šeol je před ním nahý+a [místo] zničení* nemá příkrov.
7 Roztahuje sever nad prázdnem,+zavěšuje zemi na ničem;
8 balí vody do svých oblaků,+takže se pod nimi velké množství oblaků netrhá;
9 zahaluje obličej trůnu,*rozprostírá* přes něj svůj oblak.+
10 Opsal kruh na hladině vod,+až tam, kde světlo končí ve tmě.
11 Samotné sloupy nebe se třesoua jsou ohromeny jeho přísným napomenutím.
12 Svou silou vzdul moře+a svým porozuměním rozbil na kusy+ bouřícího.*+
13 Svým větrem* vyleštil nebe,+jeho ruka probodla klouzajícího hada.+
14 Pohleď, to jsou okraje jeho cest,+a jaký šepot je o něm slyšet!Kdo však může ukázat, že rozumí jeho mocnému hromu?“+
Poznámky
^ „A čí dech.“ Heb. weniš·math-miʹ.
^ „Ti bezmocní ve smrti.“ Heb. ha·refa·ʼimʹ; na předcházejících místech přeloženo jako „Refaim“; LXXVg „obři“.
^ „[Místo] zničení.“ Heb. la·ʼavad·dónʹ, „Abaddon“, první výskyt tohoto heb. slova; řec. a·po·leiʹai; lat. per·di·ti·oʹni. Srovnej „Apollyon“ ve Zj 9:11, kde viz ppč.
^ „Rozprostírá.“ V heb. je smíšený tvar tohoto slovesa považován za infinitiv absolutní, který nevyjadřuje určitý čas ani určitou osobu.
^ „Trůnu.“ Podle odlišného značení samohlásek „svého úplňku“.
^ „Bouřícího.“ Heb. raʹhav. Možná mořskou obludu.
^ „Svým větrem (duchem).“ Heb. beru·chóʹ; lat. spiʹri·tus.
