Job 29:1–25

29  A Job přistoupil opět k tomu, aby pozvedl svůj příslovečný výrok, a přikročil k tomu, aby řekl:   „Kéž bych byl jako v dávných lunárních měsících,+jako ve dnech, kdy mě Bůh* střežil;+   kdy nechával zářit svou lampu na mou hlavu,[když] jsem chodíval tmou při jeho světle;+   právě jako jsem byl za dnů svých nejlepších let,+když byl v mém stanu důvěrný vztah k Bohu;+   když byl ještě Všemohoucí se mnou,[když] kolem mne byli moji sloužící!   Když jsem umýval své kroky v másle,a skála pro mne vylévala proudy oleje;*+   když jsem vycházel k bráně u městečka,+připravoval jsem si sedadlo na veřejném prostranství!+   Chlapci mě viděli a schovávali se,a dokonce i letití se zvedali, stáli.+   Knížata zadržovala slovaa na ústa si kladla dlaň.+ 10  Hlas vůdců se schoval,a právě jejich jazyk jim přilnul k patru.+ 11  Vždyť ucho naslouchalo a přistoupilo k tomu, aby mě prohlásilo za šťastného,a oko vidělo a přistoupilo k tomu, aby pro mne vydávalo svědectví. 12  Vyprošťoval jsem totiž ztrápeného volajícího o pomoc+a chlapce bez otce a každého, kdo neměl pomocníka.+ 13  Požehnání+ hynoucího — to přicházelo na mne,a rozradostňoval jsem srdce vdovy.+ 14  Oblékal jsem se spravedlností, a ta oblékala mě.+Můj smysl pro právo byl jako plášť bez rukávů — a turban. 15  Slepému jsem se stal očima,+a nohama jsem byl chromému. 16  Chudým jsem byl skutečným otcem;+a právní při někoho, koho jsem neznal — tu jsem zkoumal.+ 17  A lámal jsem čelisti provinilce+a ze zubů jsem mu vytrhoval* kořist. 18  A říkával jsem: ‚Vydechnu naposled ve svém hnízdě*+a jako zrnka písku rozmnožím [své] dny.+ 19  Můj kořen se otvírá vodám,+i rosa zůstane přes noc na mé větvi. 20  Má sláva je při mně svěží,a můj luk bude v mé ruce opětovně střílet.‘ 21  Mně naslouchali; a čekalia mlčeli k mé radě.+ 22  Po mém slově už nemluvilia mé slovo na ně kanulo.+ 23  A čekali na mne jako na déšť+a ústa rozevírali na jarní déšť.+ 24  Usmíval jsem se na ně — nevěřili [tomu] —a nesnížili světlo mého obličeje.+ 25  Volil jsem jim cestu a usedal jsem jako hlava;a přebýval jsem jako král mezi [svými] oddíly,+jako ten, kdo utěšuje truchlící.+

Poznámky

„Bůh.“ Heb. ʼElóʹah.
Dosl. „u mne byla vylévána jako proudy oleje“.
„Vytrhoval“, na základě malé opravy; M „vyhazoval“.
„Ve svém hnízdě.“ Možná „ve svém stáří“, v souladu s LXX.