Job 30:1–31
30 A teď se mi vysmívají+ti, [kteří jsou] na dny mladší než já,+jejichž otce bych byl odmítlumístit se psy svého stáda bravu.
2 I síla jejich rukou — k čemu mi byla?Zahynula v nich síla.+
3 Pro nouzi a hlad jsou neplodní,ohryzávají bezvodý kraj,+[kde] byla včera bouře a zpustošení.
4 Trhali slanou bylinu u keřůa potravou jim byl kořen janovců.
5 Bývali zaháněni z obce;+lidé na ně křičívali jako na zloděje.
6 [Musí] přebývat přímo na svahu říčních údolí,v prašných děrách a ve skalách.
7 Křičívali v keřích;choulívali se pod kopřivami.
8 Synové bláznivého+ i synové bezejmenného,ti byli vymrskáni ze země.
9 A nyní jsem se stal dokonce námětem jejich písně+a jsem jim průpovídkou.+
10 Mají ke mně odpor, zůstávají ode mne daleko;+a nezadrželi [své] sliny před mým obličejem.+
11 Povolil totiž [mou] vlastní tětivu a přistoupil k tomu, aby mě pokořil,a oni si popustili kvůli mně uzdu.
12 Zvedají se [mi] po pravici jako hejno;mé nohy pustili,ale přistoupili k tomu, aby proti mně nasypali své hráze pohrom.+
13 Strhali mé vozové cesty;byli mi prospěšní jen pro strast,+aniž měli nějakého pomocníka.
14 Přicházejí jako širokou průrvou;přivalili se za bouře.
15 Byla na mne obrácena náhlá zděšení;mé ušlechtilé chování je hnáno jako větrem*a má záchrana pominula jako oblak.
16 A nyní se ve mně vylévá má duše;+zmocňují se mě dny trápení.+
17 V noci jsem měl provrtané i kosti+ [a odpadaly] ze mne,a [bolesti], které mě hryžou, neodpočívají.+
18 Hojností síly se proměňuje můj oděv;jako límec mého dlouhého oděvu mě opásává.
19 On mě srazil do hlíny,takže se ukazuji jako prach a popel.
20 Volám k tobě o pomoc, ale neodpovídáš mi;+vstal jsem, abys mi projevil pozornost.
21 Proměňuješ se, aby ses ke mně stal krutým;+s plnou mocí své ruky na mne nevražíš.
22 Zvedáš mě do větru, necháváš mě [na něm] jezdit;potom mě s třeskem rozpustíš.
23 Vím totiž dobře, že mě přiměješ, abych se obrátil zpět k smrti+a k domu setkání pro každého živého.
24 Jenže nikdo nenapřahuje ruku proti pouhé hromadě trosek,+a když se někdo rozkládá, nevolá se kvůli těm věcem o pomoc.
25 Jistě jsem plakal pro toho, kdo měl těžký den;+má duše se rmoutila pro chudého.+
26 Ačkoli jsem čekal dobré, přesto přišlo špatné;+a očekával jsem světlo, ale přišla temnota.
27 Má vlastní střeva byla uvedena do varu a nemlčela;dny trápení se postavily proti mně.
28 Zesmutnělý+ jsem se procházel, když nebylo sluneční světlo;*vstal jsem ve sboru,* volal jsem stále o pomoc.
29 Stal jsem se bratrem šakalůa druhem pštrosích dcer.+
30 I kůže mi zčernala+ [a odpadala] ze mnea kosti, ty se mi rozpálily, jak vyschly.
31 A má harfa byla jen k truchlenía má píšťala pro hlas plačících.
Poznámky
^ „Jako větrem.“ Heb. ka·ruʹach. Viz 1Mo 1:2, ppč. „síla“.
^ „Sluneční světlo“, M; na základě opravy „útěcha“.
^ „Ve sboru.“ Heb. vaq·qa·halʹ; řec. ek·kle·siʹai.
