Job 33:1–33
33 Teď však, prosím, Jobe, vyslechni má slova*a dopřej přece sluchu všemu, co mluvím.*
2 Pohleď, prosím: musím otevřít ústa;můj jazyk s patrem+ musí promluvit.
3 Mé řeči jsou přímost mého srdce,+a to, co mé rty opravdu upřímně vyslovují, je poznání.+
4 Udělal mě Boží vlastní duch*+a vlastní dech Všemohoucího přistoupil k tomu, aby mě přivedl k životu.+
5 Jsi-li schopen, odvěť mi,uspořádej přede mnou [slova]; zaujmi postoj.
6 Pohleď, pro [pravého] Boha jsem právě to, co ty;+i já jsem byl vytvarován z hlíny.+
7 Pohleď, ve mně tě neděsí nic strašlivéhoa [nedolehne] na tebe těžce žádný můj nátlak.+
8 Jenom jsi mi řekl do uší,a zvuk [tvých] slov jsem slyšel stále:
9 ‚Jsem čistý, bez přestupku;+čistý jsem, a nemám provinění.+
10 Pohleď, nachází si příležitosti k odporu vůči mně,pokládá mě za svého nepřítele.+
11 Nohy mi dává do klády,+dává pozor na všechny mé stezky.‘+
12 Pohleď, v tom jsi nebyl v právu,+ odpovídám ti;neboť Bůh* je mnohem víc než smrtelný člověk.+
13 Proč ses přel právě s ním,+protože neodpovídá na všechna tvá slova?+
14 Vždyť Bůh* promluví jednoua dvakrát+ — i když to člověk nebere v úvahu —
15 ve snu,+ v nočním vidění,+když na lidi padne hluboký spánek,během dřímot na lůžku.+
16 Tehdy odkrývá uši lidí+a klade svou pečeť na vybídnutí vůči nim,
17 aby člověka* odvrátil od jeho skutku+a aby zakryl pýchu+ před zdatným mužem.*
18 Zadržuje jeho duši od jámy+a jeho život, aby nepominul střelou.*+
19 A skutečně je s bolestí kárán na svém lůžkua hádka jeho kostí je neustálá.
20 A jeho život si jistě hnusí chléb+a jeho vlastní duše žádoucí jídlo.
21 Jeho tělo se před očima vytrácía jeho kosti, jež nebylo vidět, se jistě obnažují.
22 A jeho duše se blíží k jámě+a jeho život k těm, kdo způsobují smrt.*
23 Jestliže pro něho existuje posel,*mluvčí,* jeden z tisíce,aby člověku pověděl o jeho přímosti,*
24 pak ho poctí a řekne:‚Propusť ho, aby nesestoupil do jámy!+Našel jsem výkupné!*+
25 Ať se jeho tělo stane svěžejším než v mládí;+ať se vrátí do dnů své mladistvé síly.‘+
26 Přednese Bohu* snažnou prosbu, aby v něm měl zalíbení,+a uvidí jeho obličej s radostným křikem,a On obnoví svou spravedlnost vůči smrtelnému člověku.*
27 Bude lidem zpívat a říkat:‚Hřešil jsem;+ a převracel jsem, co je přímé,a rozhodně to pro mne nebylo to pravé.
28 Vyplatil mou* duši, aby neodešla do jámy,+a můj život uvidí světlo.‘
29 Pohleď, to všechno koná Bůh,*dvakrát, třikrát v případě zdatného muže,
30 aby obrátil jeho duši zpět od jámy,+aby byl osvícen světlem* živých.+
31 Věnuj pozornost, Jobe! Naslouchej mi!Mlč, a já budu mluvit dál.
32 Jestliže jsou nějaká slova, [která bys řekl], odpověz mi;mluv, vždyť mám potěšení z tvé spravedlnosti.
33 Jestliže nejsou, naslouchej ty mně;+mlč, a budu tě vyučovat moudrosti.“
Poznámky
^ Dosl. „mým slovům“. Heb. deva·raiʹ.
^ „Má slova.“ Heb. mil·laiʹ.
^ Dosl. „duch Boha“. Heb. ru·ach-ʼElʹ.
^ „Bůh.“ Heb. ʼElóʹah.
^ „Bůh.“ Heb. ʼEl.
^ „Před zdatným mužem.“ Heb. mig·geʹver.
^ Nebo „pozemského člověka“. Heb. ʼa·dhamʹ.
^ „Aby nepominul střelou.“ BHK navrhuje opravy, podle kterých by tato pasáž zněla „aby nepřešel do šeolu“, což tvoří paralelu k výrazu ‚jáma‘, který je použit v první části verše.
^ „K těm, kdo způsobují smrt.“ Na základě opravy v M „k mrtvým“; nebo „k místu mrtvých“.
^ Nebo „anděl“. Lat. anʹge·lus.
^ Nebo „tlumočník“.
^ „Jeho přímosti“, M; LXX „jeho vlastní vině. Projeví nedostatek porozumění.“
^ Nebo „přikrytí“. Heb. khoʹfer.
^ „Bohu.“ Heb. ʼElóʹah; LXX „Jehovovi“.
^ „Vůči smrtelnému člověku.“ Heb. le·ʼenóšʹ.
^ „Mou“, MLXXSy; MmarginTVg „jeho“.
^ „Bůh.“ Heb. ʼEl.
^ Podle M; Sy „aby viděl světlo“.
