Job 39:1–30

39  Poznal jsi ustanovený čas, kdy kozorožci ze skalního útesu rodí?+Sleduješ, kdy právě v bolestivých porodních křečích rodí laně?+   Počítáš lunární měsíce, které naplňují,nebo poznal jsi ustanovený čas, kdy rodí?   Sklánějí se, když vrhají své mladé,[když] se zbavují svých bolestivých křečí.*   Jejich synové se stanou statnými, vyrůstají v širém poli;skutečně vyjdou a nevrátí se k nim.   Kdo volně vyslal zebru+a kdo uvolnil samotné pásy divokého osla,   jemuž jsem ustanovil za dům pouštní pláňa za obydlí solnou zemi?+   Směje se hlučení městečka;neslyší šramot nadháněče.+   Kvůli pastvě prozkoumává hory+a hledá kdejakou zelenou+ rostlinu.   Chce ti sloužit divoký býk+anebo stráví noc u tvých jeslí? 10  Uvážeš divokého býka pevně provazy v brázděnebo bude za tebou vláčet+ nížiny? 11  Budeš v něho důvěřovat, protože jeho síla je hojná,a přenecháš mu svou lopotu? 12  Spolehneš se na něho, že ti přinese zpátky tvou setbua že bude shromažďovat na tvůj mlat? 13  Zatřepetalo radostně křídlo pštrosice,nebo [má] perutě a opeření čápa?+ 14  Ponechává totiž svá vejce zemia v prachu je uchovává teplá 15  a zapomíná, že je může nějaká noha rozdrtit,nebo že na ně může dokonce šlápnout divoké polní zvíře. 16  Opravdu hrubě zachází se svými syny, jako [by nebyli] její+ —marná je její lopota, [protože nemá] děs. 17  Bůh* jí totiž dal zapomenout na moudrosta nedal jí podíl na porozumění.+ 18  V čase, kdy do výše třepetá [křídly],směje se koni a jeho jezdci. 19  Můžeš dát koni mohutnost?+Můžeš obléknout jeho šíji ševelící hřívou?* 20  Můžeš způsobit, aby skákal jako kobylka?Důstojnost jeho frkání je strašlivá.+ 21  Hrabe*+ v nížině a jásá v síle;vychází vstříc zbroji.+ 22  Směje se děsu a neděsí se;+ani se neobrací zpět před mečem. 23  Haraší proti němu toulec,ostří kopí a oštěpu. 24  S dusáním a vzrušením polyká zemia nevěří, že je to zvuk rohu. 25  Jakmile zatroubí roh, říká: ‚Aha!‘A zdaleka větří bitvu,řev náčelníků* a válečný pokřik.+ 26  Je to díky tvému porozumění, že se vznáší sokol,roztahuje křídla k jižnímu větru? 27  Anebo je to na tvé nařízení, že vzlétá vzhůru orel+a staví si hnízdo ve výšce,+ 28  přebývá na skalním útesu a nocujena ostrohu skalního útesu a na nedostupném místě? 29  Odtamtud musí pátrat po potravě;+jeho oči hledí do dálky. 30  A jeho mláďata srkají krev;a kde jsou zabití, tam je on.“+

Poznámky

Nebo „zbavují svých plodů“.
„Bůh.“ Heb. ʼElóʹah.
„Ševelící hřívou“, M; T „silou“.
„Hrabe“, LXXSyVg; M „Hrabou“.
Dosl. „knížat“. Heb. sa·rimʹ.