Job 41:1–34
41 Můžeš vytáhnout leviatana*+ rybářským háčkemnebo můžeš mu jazyk přidržet dole provazem?
2 Můžeš mu vložit do nozder sítí,+nebo můžeš mu trnem provrtat čelisti?
3 Bude k tobě vznášet mnohé snažné prosbynebo ti bude říkat jemná slova?
4 Uzavře s tebou smlouvu,abys ho vzal na neurčitý čas za otroka?
5 Budeš si s ním hrát jako s ptákem,nebo svážeš ho pro své mladé dívky?
6 Budou o něj smlouvat* společníci?Rozdělí ho mezi obchodníky?*
7 Naplníš mu kůži harpunami+anebo hlavu kopími na ryby?
8 Polož na něho ruku.Vzpomeň si na bitvu. Už to víckrát nedělej.*
9 Pohleď, očekávání vzhledem k němu bude jistě zklamáno.[Člověk] také bude svržen při pouhém pohledu na něho.
10 Nikdo není tak troufalý, aby ho popudil.A kdo si může stát na svém přede mnou?+
11 Kdo mi něco dal jako první, abych mu měl odplatit?+Pod celými nebesy je to moje.+
12 Nebudu mlčet o jeho částechani [o] záležitosti [jeho] mohutnosti a půvabu jeho rozměrů.
13 Kdo odkryl povrch jeho oblečení?Kdo vstoupí do jeho dvojité čelisti?*
14 Kdo otevřel dveře jeho obličeje?*Jeho zuby kolem dokola jsou strašlivé.
15 Brázdy šupin jsou jeho domýšlivostí,uzavřené jako těsnou pečetí.
16 Jedna k druhé těsně přiléhajía ani vzduch mezi ně nemůže vniknout.
17 Každá je přilepena k druhé;*svírají se navzájem a nedají se oddělit.
18 Už z jeho kýchání vyšlehuje světloa jeho oči jsou jako paprsky úsvitu.
19 Z tlamy mu šlehají blesky,dokonce unikají ohnivé jiskry.
20 Z nozder mu vychází dýmjako [z] pece podpálené dokonce sítím.
21 Jeho duše* rozpaluje uhly,a z tlamy mu dokonce vychází plamen.
22 V jeho šíji se ubytovala síla,a před ním skáče zoufalství.*
23 Záhyby jeho masa k sobě lnou;jsou na něm jako ulité, nepohnutelné.
24 Jeho srdce je odlito jako kámen,ano, odlito jako spodní mlýnský kámen.
25 Při jeho vstávání se silní lekají;+jsou zmateni ohromením.
26 Ani meč se [s ním] nevyrovná, když ho dohoní,ani kopí, šipka, ani hrot šípu.+
27 Na železo+ pohlíží jako na pouhou slámu,na měď jako na pouhé shnilé dřevo.
28 Šíp* ho nezažene;kameny z praku+ se pro něho změnily v pouhou slámu ze strniště.
29 Kyj považuje za pouhou slámu ze strniště+a harašení oštěpu se směje.
30 Spodek má jako špičaté hliněné střepy;*po blátě rozestírá nástroj k mlácení.+
31 Působí, že hlubiny vřou jako hrnec;moře, to připodobňuje hrnci s mastí.
32 Nechává za sebou zářit svou stezku;*[člověk] by pokládal vodní hlubinu za šediny.*
33 Na prachu není nic podobného jemu,který je utvořen, aby [neznal] zděšení.
34 Vidí vše, [co je] vysoké.Je králem nad všemi majestátními divokými zvířaty.“*
Poznámky
^ „Leviatana“, M(heb. liw·ja·thanʹ)Vg; LXX „draka“.
^ Nebo „nad ním pořádat hostinu“.
^ Dosl. „Kananejce“. Heb. kena·ʽanimʹ.
^ Na tomto místě v MLXX končí kapitola 40.
^ Dosl. „uzdy“, M; LXX „šupinové zbroje [drátěné košile]“.
^ „Obličeje“, M; Sy „úst“.
^ Dosl. „ke svému bratrovi“.
^ „Jeho duše.“ Heb. naf·šóʹ; řec. psy·cheʹ.
^ „Skáče zoufalství“, M; LXX „běží zničení“.
^ Dosl. „Syn luku“.
^ Nebo „nejšpičatější (nejostřejší) z hliněných střepů“, podle heb. idiomu.
^ „A nejnižší část hlubiny [řec. ton de tarʹta·ron tes a·bysʹsou, „tartaros propasti“] za zajatce“, LXX. Viz dodatek 4D.
^ „Za šediny“, M; LXX „za místo k chození“; Sy „za suchou zemi“.
^ Dosl. „všemi syny pýchy (důstojnosti)“.
