Job 42:1–17
42 A Job přistoupil k tomu, aby Jehovovi odpověděl a řekl:
2 „Poznal jsem, že jsi schopen udělat všechno,+a není myšlenka, která je pro tebe nedosažitelná.+
3 ‚Kdože to zatemňuje radu bez poznání?‘+Proto jsem hovořil, ale nerozuměl jsemvěcem příliš podivuhodným pro mne, jež neznám.+
4 ‚Slyš, prosím, a já budu mluvit.Budu se tě tázat, a ty mě informuj.‘+
5 Z doslechu* jsem o tobě slyšel,ale nyní tě přece vidí mé vlastní oko.
6 Proto odvolávám,a opravdu činím pokání*+ v prachu a popelu.“
7 A potom, co Jehova promluvil tato slova k Jobovi, se stalo, že Jehova přistoupil k tomu, aby řekl Temanitovi Elifazovi:
„Můj hněv se rozpálil proti tobě a tvým dvěma druhům,+ neboť jste o mně nemluvili, co je pravdivé,+ jako můj sluha Job.
8 A nyní si vezměte sedm býků a sedm beranů+ a jděte k mému sluhovi Jobovi+ a budete obětovat ve svůj vlastní prospěch zápalnou oběť; a můj sluha Job se za vás bude modlit.+ Jedině jeho obličej přijmu, abych se s vámi nedopustil potupného bláznovství, neboť vy jste o mně nemluvili, co je pravdivé, jako můj sluha Job.“+
9 Temanita Elifaz a Šuchovec Bildad [a] Naamatita Cofar tedy šli a udělali, právě jak k nim Jehova mluvil; a tak Jehova přijal Jobův obličej.
10 A Jehova sám zvrátil Jobův stav zajetí,+ když se modlil ve prospěch svých druhů,+ a Jehova navíc začal dávat všechno, co bývalo Jobovo, v dvojnásobném množství.+
11 A přicházeli k němu všichni jeho bratři a všechny jeho sestry a všichni, kdo ho dříve znali,+ a začali s ním jíst chléb+ v jeho domě a projevovat mu účast a utěšovat ho nad vším neštěstím, které na něho Jehova nechal přijít; a každý mu pak dal peníz* a každý [mu dal] zlatý kroužek.
12 Pokud jde o Jehovu, ten potom požehnal+ Jobovu konci více než jeho počátku,+ takže ten měl nakonec čtrnáct tisíc ovcí* a šest tisíc velbloudů a tisíc spřežení skotu a tisíc oslic.
13 Měl také sedm synů a tři dcery.+
14 A první nazval jménem Jemima a druhou jménem Kecia a třetí jménem Keren-happuk.
15 A v celé zemi se nenašly ženy tak krásné jako Jobovy dcery, a jejich otec přistoupil k tomu, aby jim dal dědictví mezi jejich bratry.+
16 A Job potom dále žil sto čtyřicet let*+ a uviděl své syny a své vnuky+ — čtyři generace.
17 A posléze Job zemřel, starý a spokojený se dny.*+
Poznámky
^ Nebo „Ve sdělení uchu“.
^ Nebo „opravdu pociťuji lítost“.
^ Dosl. „dal jednu qesitah“. Peněžní jednotka neznámé hodnoty.
^ „Job však žil po té ráně sto sedmdesát let; všech [let], která žil, bylo dvě stě čtyřicet osm [LXXא‚B vynechávají „osm“] let“, LXX.
^ LXX dodává: „A je psáno, že opět vstane s těmi, které Jehova vzkřísí. V syrské knize se o tomto [muži] píše, že přebýval v zemi Ausitis [Uc], na hranicích Idumeje a Arábie. A jeho dřívější jméno bylo Jobab. Vzal si arabskou manželku, a pak se stal otcem syna, jehož jméno bylo Ennon. Ale on sám byl synem svého otce Zareho, syna synů Esauových, ale [byl synem] své matky Bosorry, takže byl pátým [v rodové linii] od Abrahama. A toto jsou králové, kteří panovali v Edomu, nad zemí, nad kterou byl panovníkem také on: první Balak, syn Beora, a jméno jeho města bylo Dennaba; ale po Balakovi Jobab, nazývaný Job; ale po něm Asom, který se stal místodržitelem ze země Thaimanitis; ale po něm Adad, syn Barada, který odřízl Madiama na Moabské pláni, a jméno jeho města bylo Gethaim. Ale přátelé, kteří k němu přišli, [byli] Elifaz, ze synů Esauových, král Thaimanitů; Bildad, neomezený vládce Sauchaianů; Cofar, král Minejců.“
