Job 6:1–30
6 A Job přistoupil k tomu, aby odpověděl a řekl:
2 „Kdyby tak byla zvážena všechna má mrzutost+a kdyby zároveň položili na váhy mou strast!
3 Vždyť je nyní dokonce těžší než písek moří.Proto byla má vlastní slova neuvážené povídání.+
4 Vždyť jsou u mne šípy Všemohoucího,*+jejichž jed pije můj duch;+zděšení od Boha* se řadí proti mně.*+
5 Bude zebra*+ řičet nad trávounebo býk bučet nad svou pící?
6 Budou se věci bez chuti jíst bez solinebo má slizovitá šťáva proskurníku nějakou chuť?
7 Má duše odmítla dotknout se [čehokoliv].Jsou jako choroba v mém jídle.
8 Kdyby tak došlo na mou žádosta kdyby mi Bůh* udělil i mou naději!
9 A kdyby Bůh postoupil a rozdrtil mě,kdyby pustil svou ruku a odřízl mě!+
10 I to by mi ještě bylo útěchou;a [radostí] bych skákal+ při [svých] porodních bolestech,[i kdyby] neměl soucit; vždyť jsem neutajoval+ řeči Svatého.+
11 Jaká je má síla, abych ještě čekal?+A jaký je můj konec, abych dále udržoval svou duši?*
12 Mám sílu, [jako] je síla kamenů?Nebo je mé tělo z mědi?
13 Opravdu ve mně není [schopnost] pomoci si sáma bylo ode mne odehnáno i účinné působení?
14 Pokud jde o kohokoli, kdo odpírá milující laskavost* svému vlastnímu bližnímu,+ten také opustí i bázeň před Všemohoucím.+
15 Moji vlastní bratři jednali zrádně+ jako zimní bystřina,jako koryto zimních bystřin, které ubíhají.
16 Jsou temné od ledu,sníh se na nich schovává.
17 V pravém období se stávají bezvodými,+ byly umlčeny;když nastane horko, vysychají ze svého místa.+
18 Stezky jejich cesty odbočují;vycházejí do prázdna a zanikají.
19 Karavany z Temy+ se dívaly,cestující společnost Sabejců*+ na ně čekala.
20 Jistě jsou zahanbeni, protože důvěřovali;došli až na to místo a zklamali se.+
21 Nyní nejste totiž k ničemu;+vidíte zděšení a dostáváte strach.+
22 Je to proto, že jsem řekl: ‚Dejte mi [něco],nebo mě obdarujte trochou své moci;
23 a vyprostěte mě z ruky protivníka+a z ruky tyranů byste mě měli vyplatit‘?+
24 Poučte mě, a já, já budu mlčet;+a dejte mi porozumět, jaké chyby jsem se dopustil.+
25 Řeči přímosti byly — ach, ne bolestné!+Ale co kárá to vaše kárání?*+
26 Úkladně plánujete, že budete kárat slova,když řeči zoufalce+ jsou jenom do větru?+
27 Oč víc budete metat los i o někoho bez otce+a smlouvat o svého druha!+
28 A teď jen dál, věnujte mi pozornost,[a podívejte se], zda vám budu lhát+ přímo do obličeje.
29 Vraťte se, prosím — ať nevyvstane žádná nespravedlnost —ano, vraťte se — ještě je v tom má spravedlnost.+
30 Je na mém jazyku nespravedlnost,nebo mé vlastní patro nerozlišuje strast?
Poznámky
^ „Jehovy“, LXXVg.
^ „Boha.“ Heb. ʼElóʹah.
^ „Mě vyřadilo ze společenského styku“, na základě přemístění dvou písmen v M.
^ Nebo „onager; divoký osel“.
^ „Bůh.“ Heb. ʼElóʹah.
^ Nebo „svůj život [jako duši]“. Heb. naf·šiʹ; řec. psy·cheʹ.
^ Nebo „věrně oddanou lásku“.
^ Dosl. „Šeby“.
^ „Kárání.“ V heb. je zde sloveso v infinitivu absolutním, nevyjadřuje určitý čas ani určitou osobu.
