Job 7:1–21
7 Není pro smrtelného člověka na zemi povinná práce+a nejsou jeho dny jako dny námezdného dělníka?+
2 Prahne po stínu jako otrok+a čeká na svou mzdu jako námezdný dělník.+
3 Tak jsem dostal do vlastnictví bezcenné lunární měsíce+a odpočítali mi noci těžkostí.+
4 Když jsem uléhal, říkal jsem také: ‚Kdy vstanu?‘+A [když] večer skutečně dojde své míry, také jsem zahlcen neklidem až do ranního svítání.
5 Mé tělo se obléklo larvami+ a hrudkami prachu;+na kůži se mi nadělaly strupy, a ona se rozpouští.+
6 Mé dny se staly rychlejšími+ než tkalcovský čluneka dospívají ke konci v beznaději.+
7 Pamatuj, že můj život je vítr;+že mé oko již neuvidí dobré.
8 Oko toho, který mě vidí, mě nespatří;tvé oči [se upřou] na mne, ale já nebudu.+
9 Oblak jistě dospívá ke svému konci a odchází;tak ten, který sestupuje do šeolu, nevyjde.+
10 Už se nevrátí do svého domua jeho místo už ho neuzná.+
11 Já, také já nebudu zdržovat svá ústa.Budu mluvit v tísni svého ducha;*budu se zabývat hořkostí své duše!+
12 Jsem moře nebo mořská obluda,že bys měl nade mnou stavět stráž?+
13 Když jsem řekl: ‚Má pohovka mě utěší,mé lůžko mi pomůže nést mou starost‘,
14 dokonce jsi mě zděsil snya viděními působíš, že sebou trhám úlekem,
15 takže si má duše volí zadušení,smrt+ raději než mé kosti.
16 Zavrhl jsem [to];+ nechtěl bych žít na neurčitý čas.Přestaň se mnou, vždyť mé dny jsou výpar.+
17 Co je smrtelný člověk,+ abys ho vychovával*a abys k němu upínal své srdce
18 a abys mu věnoval pozornost každé ráno,abys ho v každém okamžiku zkoušel?+
19 Proč ode mne neodvrátíš upřený pohled+ani mě nenecháš být, dokud nespolknu svou slinu?*
20 Jestliže jsem zhřešil, co mohu dokázat proti tobě, Pozorovateli lidstva?*+Proč sis mě postavil jako terč, abych se ti* stal břemenem?
21 A proč nepromineš můj přestupek+a nepřehlédneš mé provinění?Vždyť nyní ulehnu do prachu;+a jistě mě budeš hledat, a já nebudu.“
Poznámky
^ „Svého ducha.“ Heb. ru·chiʹ; lat. spiʹri·tus.
^ Nebo „považoval za důležitého“.
^ Tj. ani na tu nejkratší chvíli. Viz 4Mo 4:20 ppč.
^ „Lidstva.“ Heb. ha·ʼa·dhamʹ.
^ „Ti“, LXX a původní heb. text; M „sám sobě“. To je jedna z osmnácti oprav od židovských soferim. Viz dodatek 2B.
