Joel 1:1–20

1  Jehovovo slovo, které přišlo k Joelovi, synu Petuelovu:+  „Slyšte to, starší muži,* a dopřejte sluchu, všichni obyvatelé země.*+ Stalo se toto za vašich dnů, nebo dokonce za dnů vašich praotců?+  Dejte o tom zprávu svým vlastním synům a vaši synové svým synům a jejich synové následující generaci.+  Co nechala housenka, sežrala kobylka;+ a co nechala kobylka, sežrala lezoucí bezkřídlá kobylka;* a co nechala lezoucí bezkřídlá kobylka, sežral šváb.+  Vzbuďte se, opilci,+ a plačte; a kvílejte,+ všichni pijáci vína, kvůli sladkému vínu,+ vždyť vám bylo odříznuto od úst.+  Je totiž národ, který vešel do mé země, mocný a bez počtu.+ Jeho zuby jsou lví* zuby+ a má lví* čelisti.  Mou révu vystavil jako předmět úžasu+ a můj fíkovník jako pahýl.+ Rozhodně jej obnažil a zahodil.+ Jeho proutky zbělely.  Běduj,* jako panna opásaná pytlovinou+ běduje nad majitelem* svého mládí.  Obilná oběť+ a tekutá oběť+ jsou odříznuty od Jehovova domu; kněží, Jehovovi služebníci,+ truchlí.+ 10  Pole je vypleněno,+ zemská půda truchlí;+ vždyť obilí je vypleněno, mladé víno vyschlo,+ olej se vytratil.+ 11  Rolníci se stydí;+ vinaři kvílejí* kvůli pšenici a kvůli ječmeni; pominula totiž polní žeň.+ 12  I réva ukazuje vyschlost, a dokonce i fíkovník uvadl. Pokud jde o granátovník, také palmu a jabloň, všechny polní stromy, ty uschly;+ vždyť jásot zahanbeně odešel od synů lidstva.*+ 13  Opásejte se a bijte se do prsou,+ kněží. Kvílejte, služebníci oltáře.+ Vejděte, stravte noc v pytlovině, služebníci mého Boha;* vždyť obilná oběť+ a tekutá oběť byly odepřeny domu vašeho Boha.+ 14  Posvěťte postní čas.+ Svolejte slavnostní shromáždění.+ Shromážděte starší muže, všechny obyvatele země,* k domu Jehovy, vašeho Boha,+ a volejte k Jehovovi o přispění.+ 15  Běda pro ten den;+ protože Jehovův den je blízko+ a přijde jako plenění od Všemohoucího!* 16  Nebylo nám přímo před očima odříznuto jídlo; z domu našeho Boha radování a rozradostnění?+ 17  Sušené fíky* pod jejich lopatami seschly. Zásobárny jsou zpustošeny. Stodoly* jsou strženy, neboť obilí uschlo. 18  Ach, jak vzdychá domácí zvíře! [Jak] ve zmatku bloudí stáda skotu! Vždyť pro ně není pastva.+ I stáda ovcí byla nucena nést vinu. 19  K tobě, Jehovo, budu volat;+ vždyť pastviny v pustině pohltil oheň, a plamen, ten strávil všechny polní stromy.+ 20  Polní zvířata také po tobě touží,+ protože vyschly vodní kanály+ a pastviny v pustině pohltil oheň.“

Poznámky

Heb. ha·ʼaʹrec.
Nebo „starší“. Heb. haz·zeqe·nimʹ; řec. pre·sbyʹte·roi. Viz Sk 15:2 ppč.
Lezoucí bezkřídlá kobylka.“ Heb. hai·jaʹleq. Viz Ža 105:34 ppč.
„Lví.“ Heb. la·viʼʹ, lev asijský.
„Lví.“ Heb. ʼar·jehʹ, lev africký.
„Běduj“, rozkazovací způsob, ž. r.
„Majitelem.“ Heb. baʹʽal; řec. anʹdra; lat. viʹrum, „manželem“.
Nebo „Styďte se, rolníci; kvílejte, vinaři“.
Nebo „pozemského člověka“. Heb. ʼa·dhamʹ.
„Mého Boha.“ Heb. ʼElo·haiʹ.
Heb. ha·ʼaʹrec.
„Od Všemohoucího.“ Heb. mi·Šad·daiʹ. Srovnej 1Mo 17:1 ppč.
„Sušené fíky.“ Nebo „zrní“.
Možná „Nádrže“.