Joel 2:1–32

2  „Zatrubte na Sionu na roh*+ a vzkřikněte válečným pokřikem+ na mé svaté hoře.+ Ať se všichni obyvatelé země* znepokojí;+ neboť Jehovův den přichází,+ vždyť je blízko!  Je to den tmy a temnosti,+ den mraků a husté temnoty, jako světlo úsvitu rozprostřené po horách.+ Je lid početný a mocný;+ od neurčité minulosti nebyl uveden v existenci žádný podobný+ a po něm zase nebude žádný po léta generace za generací.  Před ním hltal oheň+ a za ním stravuje plamen.+ Země před ním je jako zahrada Eden;*+ ale za ním je opuštěná pustina a také se neprokázalo být nic, [co by] odtamtud uniklo.  Jeho vzhled je jako vzhled koní, a jako oři, tak stále běží.+  Jako se zvukem dvoukolých vozů na vrcholcích hor stále poskakují,+ jako se zvukem planoucího ohně, který pohlcuje strniště.+ Je jako mocný lid rozestavený do bitevního pořádku.+  Národy kvůli němu budou v krutých bolestech.+ Pokud jde o všechny obličeje, ty jistě naberou ruměnec [vzrušení].+  Běží jako silní muži.*+ Jako válečníci zlézají zeď. A jdou každý svou vlastní cestou a nemění své stezky.+  A nestrkají se navzájem. Jako zdatný muž* po své dráze, [tak] stále jdou; a kdyby i někteří padli střelami, [ostatní] nevybočují z dráhy.  Řítí se do města. Běží po zdi. Vystupují na domy. Vcházejí okny jako zloděj. 10  Země se před tím znepokojila, nebesa se rozkymácela. Slunce i měsíc se zatměly+ a hvězdy, ty stáhly svůj jas.+ 11  A Jehova jistě vydá svůj hlas+ před svou vojenskou silou,+ neboť jeho tábor je velmi početný.+ Vždyť ten, kdo provádí jeho slovo, je mocný; vždyť Jehovův den je velký+ a velmi vzbuzuje bázeň, a kdo jej může přestát?“+ 12  „A nyní také,“ je Jehovův výrok, „vraťte se ke mně s celým srdcem+ a s postem+ a s pláčem a s bědováním.+ 13  A roztrhněte své srdce,+ a ne své oděvy;+ a vraťte se k Jehovovi, svému Bohu, neboť je milostivý a milosrdný,+ pomalý k hněvu+ a hojný v milující laskavosti,*+ a jistě pocítí lítost kvůli tomu neštěstí.+ 14  Kdo ví, zda se obrátí zpět a skutečně pocítí lítost+ a zanechá po tom požehnání,+ obilnou oběť a tekutou oběť pro Jehovu, vašeho Boha? 15  Zatrubte na Sionu na roh.+ Posvěťte postní čas.+ Svolejte slavnostní shromáždění.+ 16  Shromážděte lid. Posvěťte* sbor.+ Seberte starší muže. Shromážděte děti a ty, kdo sají z prsů.+ Ať ženich vyjde ze své vnitřní místnosti a nevěsta ze své svatební komnaty. 17  Mezi síní a oltářem+ ať kněží, Jehovovi služebníci, pláčou a říkají: ‚Polituj přece, Jehovo, svůj lid a nečiň ze svého dědictví pohanu,+ aby nad nimi panovaly národy. Proč by měli v národech říkat: „Kde je jejich Bůh?“‘+ 18  A Jehova bude horlivý pro svou zemi+ a projeví svému lidu soucit.+ 19  A Jehova odpoví a řekne svému lidu: ‚Hle, posílám vám obilí a mladé víno a olej, a jistě se tím nasytíte;+ a už z vás neudělám pohanu mezi národy.+ 20  A seveřana*+ od vás odstraním daleko a opravdu ho rozeženu do bezvodé země a opuštěného úhoru, obličejem k východnímu moři+ a zadní částí k západnímu* moři.+ A jistě z něho vystoupí zápach a bude z něho stále vystupovat puch;+ On totiž skutečně učiní velkou věc v tom, co činí.‘ 21  Neboj se, zemská půdo. Měj radost a raduj se; vždyť Jehova skutečně učiní velkou věc v tom, co činí.+ 22  Nebojte se, zvířata širého pole,+ vždyť pastviny v pustině se jistě zazelenají.+ Vždyť strom opravdu dá ovoce.+ Fíkovník a réva dají svou životní energii.+ 23  A vy, synové Sionu, mějte radost a radujte se v Jehovovi, svém Bohu;*+ neboť vám určitě dá podzimní déšť* ve správné míře+ a spustí na vás liják, podzimní déšť a jarní déšť jako zprvu.+ 24  A mlaty budou plné [očištěného] obilí a lisovací nádrže budou přetékat mladým vínem a olejem.+ 25  A dám vám náhradu za roky, jež sežrala kobylka, lezoucí bezkřídlá kobylka a šváb a housenka, má velká vojenská síla, kterou jsem mezi vás poslal.+ 26  A jistě budete jíst, jíst a sytit se,+ a zcela jistě budete chválit jméno Jehovy, svého Boha,+ který s vámi naložil tak podivuhodně;+ a můj lid nebude zahanben na neurčitý čas.+ 27  A budete muset poznat, že jsem uprostřed Izraele+ a že já jsem Jehova, váš Bůh, a není žádný jiný.+ A můj lid nebude zahanben na neurčitý čas.* 28  A potom se stane, že vyleji svého ducha*+ na tělo všeho druhu+ a vaši synové a vaše dcery+ budou jistě prorokovat. Pokud jde o vaše starce, ti budou snít sny. Pokud jde o vaše mladé muže, ti uvidí vidění. 29  A dokonce i na sluhy a na služky vyleji v těch dnech svého ducha.+ 30  A dám předzvěsti v nebesích+ a na zemi, krev a oheň a sloupy dýmu.+ 31  Slunce se změní v tmu+ a měsíc v krev+ před příchodem velkého a bázeň vzbuzujícího Jehovova dne.+ 32  A stane se, že každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bezpečně vyvázne;+ vždyť na hoře Sion a v Jeruzalémě se prokážou být ti, kdo unikli,+ právě jak řekl Jehova, a mezi přežijícími,* které Jehova povolává.“*+

Poznámky

Heb. ha·ʼaʹrec.
Nebo „šofar“. Heb. šó·farʹ.
„Jako zahrada Eden.“ Heb. keghan-ʽEʹdhen; řec. hos pa·raʹdei·sos try·fesʹ, „jako ráj potěšení“; syr. ʼaikh par·dai·saʼ daʽ·den; lat. quaʹsi horʹtus vo·lu·ptaʹtis, „jako zahrada rozkoše“.
„Jako silní muži.“ Heb. keghib·bó·rimʹ.
„Zdatný muž.“ Heb. geʹver.
Nebo „ve věrně oddané lásce“. Heb. cheʹsedh.
Nebo „Považujte za posvátný; Zacházejte jako se svatým“. Heb. qad·dešuʹ; řec. ha·gi·aʹsa·te; lat. sanc·ti·fi·caʹte.
Možná „toho, kdo pípá“, na základě opravy.
Dosl. „zadnímu“, tj. za zády toho, kdo je obrácen směrem k východu.
„Svém Bohu.“ Heb. ʼElo·hé·khemʹ.
„Podzimní déšť“, na základě opravy; M „toho, kdo poučuje“.
Na tomto místě v MLXX končí kap. 2; TLXXBagsterSyVg pokračují v kap. 2 až do v. 32 (3:5 v M).
„Svého ducha.“ Heb. ru·ch; řec. pneuʹma·tos; lat. spiʹri·tum.
„Mezi přežijícími“, MVg; řec. eu·ag·ge·li·zoʹme·noi, „ti, kdo sdělují dobrou zprávu; ti, kdo hlásají evangelium“.
Na tomto místě v MLXX končí kap. 3; v TLXXBagsterSyVg zde končí kap. 2.