Jozue 14:1–15
14 A to vzali izraelští synové do dědičného vlastnictví v zemi Kanaán,+ kterou jim kněz Eleazar a Jozue, syn Nunův, a hlavy otců kmenů z izraelských synů dali zdědit.+
2 Jejich dědictví bylo vylosováno,+ právě jak Jehova přikázal prostřednictvím Mojžíše, pro devět kmenů a polovinu kmene.+
3 Mojžíš dal totiž dědictví dvěma ostatním kmenům a druhé polovině kmene na druhé straně Jordánu;+ a Levitům nedal v jejich středu dědictví.+
4 Vždyť ze synů Josefa se staly dva kmeny,+ Manasse+ a Efrajim;+ a nedali v zemi podíl Levitům, kromě měst+ k bydlení a pastvin pro jejich hospodářská zvířata a jejich majetek.+
5 Izraelští synové učinili, právě jak Jehova přikázal Mojžíšovi; a přistoupili k tomu, aby rozdělili zemi na podíly.
6 Synové Judy se potom v Gilgalu+ přiblížili k Jozuovi a Kaleb,+ syn Kenizejce Jefunneho,+ mu řekl: „Sám dobře znáš slovo, které Jehova mluvil+ v Kadeš-barneji+ k Mojžíšovi, muži [pravého] Boha,*+ ohledně mne a ohledně tebe.
7 Bylo mi čtyřicet let, když mě Jehovův sluha Mojžíš vyslal z Kadeš-barneje, abych vyzvídal v zemi,+ a přišel jsem a přinesl mu slovo zpět, právě jak to bylo v mém srdci.+
8 A moji bratři, kteří vyšli se mnou, způsobili, že srdce lidu tálo,+ ale pokud jde o mne, já jsem plně následoval Jehovu, svého Boha.+
9 Mojžíš tedy v ten den přísahal a řekl: ‚Země, na kterou šlápla tvá noha,+ se stane dědictvím tvým a tvých synů na neurčitý čas, protože jsi plně následoval Jehovu, mého Boha.‘+
10 A teď mě zde Jehova zachoval naživu,+ právě jak slíbil,+ těchto čtyřicet pět let od [doby], kdy Jehova učinil tento slib Mojžíšovi, když Izrael chodil v pustině,+ a hle, dnes mi je osmdesát pět let.
11 Přesto jsem dnes tak silný jako v den, kdy mě Mojžíš vyslal.+ Jaká byla má síla tehdy, taková je má síla nyní, k válce, k vycházení i ke vcházení.+
12 A dej mi přece nyní tento hornatý kraj, který Jehova v ten den slíbil,+ neboť sám jsi toho dne slyšel, že tam byli Anakim+ a velká opevněná města.+ Jehova bude pravděpodobně se mnou,+ a jistě je zbavím vlastnictví, právě jak Jehova slíbil.“+
13 Na to mu Jozue požehnal a dal Hebron za dědictví Kalebovi, synovi Jefunneho.+
14 Proto Hebron připadá až do tohoto dne za dědictví Kalebovi, synu Kenizejce Jefunneho, protože plně následoval Jehovu, BOHA Izraele.+
15 Jméno Hebronu bylo předtím Kirjat-arba+ ([zmíněný Arba+ byl] velkým mužem mezi Anakim).* A země nebyla vyrušována válkou.+
Poznámky
^ „[Pravého] Boha.“ Heb. ha·ʼElo·himʹ. Viz dodatek 1F.
^ „Bylo město Arbok [LXXB „Argob“] a to bylo hlavním městem Anakim“, LXX.
