Jozue 17:1–18
17 A los+ byl pro kmen Manasse,+ protože byl Josefovým prvorozeným,+ pro Makira,+ prvorozeného Manasseho, otce Gileada,+ protože to byl on, kdo se prokázal být válečníkem;+ a připadly mu Gilead+ a Bašan.
2 A [los]* byl pro zbývající syny Manasseho podle jejich rodin, syny Abi-ezera+ a syny Cheleka+ a syny Asriela a syny Šekema+ a syny Chefera a syny Šemidy.+ Ti byli synové Manasseho, syna Josefova, muži podle svých rodin.
3 Pokud jde o Celofchada,+ syna Chefera, syna Gileada, syna Makira, syna Manasseho, ten se prokázal mít nikoli syny, ale dcery, a to byla jména jeho dcer: Machla a Noa, Chogla, Milka a Tirca.+
4 Předstoupily tedy před kněze Eleazara+ a Jozua, syna Nunova, a náčelníky a řekly: „Byl to Jehova, kdo přikázal Mojžíšovi, aby nám dal dědictví uprostřed našich bratrů.“+ Na Jehovovo nařízení jim proto dal dědictví uprostřed bratrů jejich otce.+
5 A Manassemu připadlo deset přídělů kromě země Gilead a Bašan, které byly na druhé straně Jordánu;+
6 neboť Manasseho dcery dostaly dědictví uprostřed jeho synů; a země Gilead se stala majetkem zbývajících synů Manasseho.
7 A hranice Manasseho byla od Ašeru k Mikmetatu,+ který je před Šekemem,+ a hranice se pohybovala doprava k obyvatelům En-tappuachu.
8 Země Tappuach+ se stala [zemí] Manasseho, ale Tappuach na hranici Manasseho patřil synům Efrajima.
9 A hranice scházela k říčnímu údolí Kana, na jih k říčnímu údolí těchto Efrajimových měst+ uprostřed Manasseho měst, a hranice Manasseho byla na sever od říčního údolí a její konec byl u moře.+
10 Na jih to bylo Efrajimovo a na sever Manasseho, a jeho* hranicí bylo moře;+ a na severu sahají k Ašerovi a na východě k Isacharovi.
11 A Manassemu+ připadl v Isacharovi a v Ašerovi Bet-šean+ a jeho závislá městečka a Jibleam+ a jeho závislá městečka a obyvatelé Doru+ a jeho závislá městečka a obyvatelé En-doru+ a jeho závislá městečka a obyvatelé Taanaku+ a jeho závislá městečka a obyvatelé Megidda+ a jeho závislá městečka, tři z výšin.
12 A synové Manasseho se neprokázali [jako] schopní vzít ta města do vlastnictví,+ ale Kananejci v té zemi vytrvale bydleli.+
13 A když izraelští synové zesílili,+ došlo k tomu, že ukládali Kananejcům nucenou práci,+ a nezbavili je zcela vlastnictví.+
14 A synové Josefa přistoupili k tomu, aby mluvili s Jozuem a řekli: „Proč jsi mi dal za dědictví jeden los+ a jeden příděl, zatímco jsem početným lidem, protože mi Jehova až do nynějška žehnal?“+
15 Na to jim Jozue řekl: „Jestliže jsi početným lidem, vyjdi k lesu, a tam v zemi Perizejců+ a Refaim+ si jej pokácíš, protože hornatý kraj+ Efrajima je pro tebe příliš úzký.“
16 Pak synové Josefa řekli: „Hornatý kraj nám nestačí, a všichni Kananejci, kteří bydlí v nížinné zemi, [mají] válečné dvoukolé vozy+ se železnými kosami, jak ti, kteří jsou v Bet-šeanu+ a jeho závislých městečkách, tak ti, kteří jsou v nížině Jezreel.“+
17 Jozue tedy řekl Josefovu domu, Efrajimovi a Manassemu: „Jsi početným lidem a máš velkou sílu.+ Neměl bys dostat jeden los,+
18 ale hornatý kraj by se měl stát tvým.+ Protože je to les, pokácíš jej a stane se tvým koncovým bodem. Měl bys totiž zahnat Kananejce, třebaže mají válečné dvoukolé vozy se železnými kosami* a jsou silní.“+
