Jozue 22:1–34
22 Tehdy Jozue přistoupil k tomu, aby zavolal Rubenovce a Gadovce a polovinu kmene Manasse+
2 a aby jim řekl: „Vy, vy jste dodrželi všechno, co vám přikázal Jehovův sluha Mojžíš,+ a poslouchali jste můj hlas ve všem, co jsem vám přikázal.+
3 Neopustili jste své bratry po těch mnoho dnů+ až do tohoto dne a dodrželi jste závazek z přikázání Jehovy, svého Boha.+
4 A nyní Jehova, váš Bůh, dal vašim bratrům odpočinek, právě jak jim slíbil.+ Nyní se tedy obraťte a jděte ke svým stanům v zemi svého vlastnictví, kterou vám dal Jehovův sluha Mojžíš na druhé straně Jordánu.+
5 Buďte jen velmi opatrní, abyste prováděli přikázání+ a zákon, který vám přikázal Jehovův sluha Mojžíš, tím, že budete milovat Jehovu, svého Boha,+ a chodit po všech jeho cestách+ a dodržovat jeho přikázání+ a lpět na něm+ a sloužit+ mu celým svým srdcem+ a celou svou duší.“+
6 S tím jim Jozue požehnal+ a poslal je pryč, aby šli ke svým stanům.*
7 A polovině kmene Manasse dal Mojžíš dar v Bašanu+ a jeho druhé polovině dal Jozue dar s jejich bratry na druhé straně Jordánu k západu.+ Když je Jozue poslal pryč k jejich stanům, přistoupil také k tomu, aby jim požehnal.
8 A přikročil k tomu, aby jim řekl: „Vraťte se ke svým stanům s mnohým bohatstvím a s velmi četnými hospodářskými zvířaty, se stříbrem a zlatem a mědí a železem a oděvy ve velmi velkém množství.+ Vezměte si svůj podíl na kořisti+ svých nepřátel spolu se svými bratry.“
9 Potom se synové Rubena a synové Gada a polovina kmene Manasse vrátili a odešli od ostatních izraelských synů ze Šila, které je v zemi Kanaán, aby šli do země Gilead,+ do země svého vlastnictví, v níž se usadili na Jehovovo nařízení prostřednictvím Mojžíše.+
10 Když přišli do jordánských krajů, které jsou v zemi Kanaán, pak tam synové Rubena a synové Gada a polovina kmene Manasse u Jordánu vystavěli oltář, velmi nápadný oltář.+
11 Později ostatní izraelští synové slyšeli,+ že se říká: „Pohleďte, synové Rubena a synové Gada a polovina kmene Manasse vystavěli oltář na pomezí země Kanaán v jordánských krajích, na straně, která patří izraelským synům.“
12 Když o tom izraelští synové uslyšeli, celé shromáždění izraelských synů+ se pak sešlo v Šilu,+ aby proti nim vojensky zasáhli.+
13 Izraelští synové potom poslali+ k synům Rubena a synům Gada a polovině kmene Manasse v zemi Gilead Pinechase,+ syna kněze Eleazara,
14 a s ním deset náčelníků, jednoho náčelníka z každého otcovského domu ze všech izraelských kmenů, a každý byl hlavou domu svých otců z tisíců Izraele.+
15 Časem přišli k synům Rubena a synům Gada a polovině kmene Manasse v zemi Gilead, začali s nimi mluvit+ a řekli:
16 „Tak řeklo celé Jehovovo shromáždění+: ‚Jaký skutek nevěry+ jste to spáchali proti BOHU Izraele, že jste se dnes obrátili zpět od následování Jehovy+ tím, že jste si postavili oltář,+ abyste se dnes vzbouřili proti Jehovovi?
17 Bylo pro nás příliš malé provinění Peoru,+ z něhož jsme se až do tohoto dne neočistili, ačkoli přišla rána na Jehovovo shromáždění?+
18 A vy — vy byste se dnes obrátili zpět od následování Jehovy; a stane se, jestliže byste se dnes vy, [ano] vy, vzbouřili proti Jehovovi, že potom bude zítra rozhořčen proti celému izraelskému shromáždění.+
19 A jestliže je opravdu země vašeho vlastnictví nečistá,+ přejděte do země Jehovova vlastnictví,+ kde přebývá Jehovův svatostánek,+ a usaďte se v našem středu; a proti Jehovovi se nebuřte a nečiňte z nás buřiče tím, že si stavíte oltář ještě k oltáři Jehovy, našeho Boha.+
20 Nebyl to Achan,+ Zerachův syn, který spáchal skutek nevěry ve věci zasvěcené zničení, a nepřišlo rozhořčení proti celému izraelskému shromáždění?+ A nebyl jediným mužem, který vydechl naposled ve svém provinění.‘“+
21 Na to synové Rubena a synové Gada a polovina kmene Manasse odpověděli+ a mluvili s hlavami tisíců Izraele:+
22 „Božský,+ Bůh,+ Jehova, Božský, Bůh, Jehova,*+ on ví,+ a Izrael, ten bude také vědět.+ Jestliže je to ve vzpouře*+ a jestliže je to v nevěrnosti proti Jehovovi,+ nezachraňuj nás tento den.
23 Jestliže* jsme si postavili oltář, abychom se obrátili zpět od následování Jehovy, a jestliže to bylo [proto], abychom na něm obětovali zápalné oběti a obilné oběti,+ a jestliže to bylo [proto], abychom na něm dávali oběti společenství, [to] prozkoumá sám Jehova;+
24 nebo jestliže to nebylo spíše z úzkostlivé péče o něco jiného, že jsme to udělali, a řekli jsme: ‚V nějakém budoucím dnu vaši synové řeknou našim synům: „Co máte společného s Jehovou,* BOHEM Izraele?
25 A je hranice, kterou Jehova položil mezi nás a vás, syny Rubena a syny Gada, totiž Jordán. Nemáte žádný podíl v Jehovovi.“+ A vaši synové jistě přimějí naše syny, že upustí od bázně před Jehovou.‘+
26 Proto jsme řekli: ‚Zasáhněme, prosím, ve svůj prospěch tím, že vystavíme oltář ne pro zápalný obětní dar ani pro oběť,
27 ale aby byl svědkem mezi námi+ a vámi a našimi generacemi po nás, že budeme prokazovat službu* Jehovovi před ním se svými zápalnými obětními dary a svými oběťmi a svými oběťmi společenství,+ aby vaši synové v nějakém budoucím dnu neřekli našim synům: „Nemáte žádný podíl v Jehovovi.“‘
28 Řekli jsme tedy: ‚A stane se v případě, že by to nám a našim generacím v nějakém budoucím dnu řekli, také řekneme: „Podívejte se na znázornění Jehovova oltáře, které udělali naši otcové, ne pro zápalný obětní dar ani pro oběť, ale [že] je svědkem mezi námi a vámi.“‘
29 Je z naší strany nemyslitelné, abychom se sami od sebe vzbouřili proti Jehovovi a obrátili se dnes zpět od následování Jehovy+ tím, že bychom vystavěli oltář pro zápalný obětní dar, obilný obětní dar a oběť, kromě oltáře Jehovy, našeho Boha, který je před jeho svatostánkem!“+
30 Když teď kněz Pinechas+ a náčelníci shromáždění+ a hlavy tisíců Izraele, kteří byli s ním, slyšeli slova, jež mluvili synové Rubena a synové Gada a synové Manasseho, bylo to v jejich očích dobré.
31 Pinechas, syn kněze Eleazara, tedy řekl synům Rubena a synům Gada a synům Manasseho: „Dnes opravdu víme, že Jehova je v našem středu,+ protože jste nespáchali proti Jehovovi tento skutek nevěry. Tak jste osvobodili izraelské syny z Jehovovy ruky.“+
32 A tak se Pinechas, syn kněze Eleazara, a náčelníci vrátili+ od synů Rubena a synů Gada v zemi Gilead do země Kanaán k ostatním izraelským synům a přinesli jim zpět slovo.+
33 A slovo bylo v očích izraelských synů dobré; a izraelští synové přistoupili k tomu, aby žehnali Bohu,+ a nemluvili o tom, že by proti nim vytáhli k vojenské službě, aby zničili zemi, ve které bydleli synové Rubena a synové Gada.
34 A synové Rubena a synové Gada oltář pojmenovali,* protože „je svědkem mezi námi, že Jehova je [pravý] Bůh“.+
Poznámky
^ Nebo „domovům“.
^ „Vzpouře“, M. Řec. a·po·sta·siʹai, „odpadlictví“, od slovesa a·fiʹste·mi, „odstoupit od“; podstatné jméno má význam „zběhnutí; opuštění; vzpoura“. Viz 2Pa 29:19; Sk 21:21; 2Te 2:3 ppč.
^ Nebo „Bůh bohů, Jehova, Bůh bohů, Jehova“. Heb. ʼEl ׀ ʼElo·himʹ ׀ Jehwahʹ, ʼEl ׀ ʼElo·himʹ ׀ Jehwahʹ, mezi slovy je rozdělující svislá čárka (pa·seqʹ). Tento výraz ʼEl ʼElo·himʹ Jehwahʹ je bez opakování uveden v Ža 50:1. Lat. For·tisʹsi·mus Deʹus Doʹmi·nus, For·tisʹsi·mus Deʹus Doʹmi·nus, „Nejmocnější Bůh Jehova, Nejmocnější Bůh Jehova“. První slovo hebrejského vyjádření, ʼEl, jsme přeložili slovem „Božský“. Může také být přeloženo slovy „Bůh; Mocný“.
^ „A jestliže“, LXXVg; M vynechává.
^ Dosl. „Co [je] vám a Jehovovi?“. Heb. idiom; odmítavá otázka vyjadřující námitku. Viz dodatek 7B.
^ Nebo „rys uctívání“. Heb. ʽavo·dhathʹ; řec. la·treiʹan, „posvátnou službu“. Srovnej 2Mo 3:12 ppč.
^ Z daného vysvětlení vyplývá, že byl oltář pravděpodobně pojmenován Svědek. Sy dodává „oltář svědectví“.
