Jozue 9:1–27

9  A jakmile o tom uslyšeli všichni králové,+ kteří byli na té straně Jordánu v hornatém kraji a v Šefele* a podél celého pobřeží Velkého moře+ a* před Libanonem,+ Chetité+ a Amorejci, Kananejci,+ Perizejci,+ Chivijci a Jebusejci,+ stalo se, že  se začali všichni společně shromažďovat, aby jednomyslně vedli válku proti Jozuovi a Izraeli.+  A obyvatelé Gibeonu+ slyšeli, co Jozue udělal Jerichu+ a Ai.+  Sami od sebe tedy jednali s chytrostí+ a zaopatřili se zásobami potravin a vzali opotřebované pytle pro své osly a opotřebované a popraskané a svazované kožené měchy na víno+  a na nohy obnošené a záplatované sandály a na sebe obnošené oděvy, a všechen chléb z jejich zásob potravin se prokázal být suchý a drobil se.  Šli tedy k Jozuovi do tábora v Gilgalu+ a řekli jemu a izraelským mužům: „Přišli jsme ze vzdálené země. A teď s námi uzavřete smlouvu.“+  Na to izraelští muži řekli Chivijcům+: „Snad bydlíš v našem okolí. Jak bychom tedy mohli s tebou uzavřít* smlouvu?“+  Řekli zase Jozuovi: „Jsme tvoji sluhové.“*+ Jozue jim pak řekl: „Kdo jste a odkud přicházíte?“  Na to mu řekli: „Z velmi vzdálené země+ přišli tvoji sluhové z ohledu na jméno+ Jehovy, tvého Boha, protože jsme slyšeli o jeho věhlasu a o všem, co učinil v Egyptě,+ 10  a o všem, co udělal dvěma králům Amorejců, kteří byli na druhé straně Jordánu, totiž Sichonovi,+ chešbonskému králi, a Ogovi,+ bašanskému králi, který byl v Aštarotu.+ 11  Naši starší muži a všichni obyvatelé naší země nám tudíž řekli:+ ‚Vezměte si do ruky zásoby potravin na cestu a vyjděte jim vstříc, a řeknete jim: „Jsme vaši sluhové.+ A teď s námi uzavřete smlouvu.“‘+ 12  Tento náš chléb byl horký, když jsme jej vzali ze svých domů jako zásoby potravin v den, kdy jsme vyšli, abychom šli sem k vám, a nyní, pohleďte, je suchý a drobí se.+ 13  A to jsou kožené měchy na víno, které jsme plnili nové, a pohleďte, popraskaly,+ a tyto naše oděvy a sandály se obnosily, protože cesta byla velmi dlouhá.“ 14  Muži tedy vzali něco z jejich zásob potravin, a Jehovových úst se nedotazovali.+ 15  A Jozue s nimi učinil mír+ a uzavřel s nimi smlouvu, že je nechá žít, a tak jim náčelníci+ shromáždění přísahali.+ 16  A stalo se, že uslyšeli ke konci tří dnů po tom, co s nimi uzavřeli smlouvu, že jsou blízko nich a že bydlí v jejich okolí. 17  Izraelští synové tedy vytáhli a třetí den přišli k jejich městům a jejich města byla Gibeon+ a Kefira+ a Beerot+ a Kirjat-jearim.+ 18  A izraelští synové je neudeřili, protože náčelníci shromáždění jim přísahali+ při Jehovovi,+ BOHU Izraele. A celé shromáždění začalo reptat proti náčelníkům.+ 19  Na to řekli všichni náčelníci celému shromáždění: „My, my jsme jim přísahali při Jehovovi, BOHU Izraele, a nyní nám není dovoleno jim ublížit.+ 20  Tak jim učiníme, zatímco je necháme žít,* aby na nás nepřišlo nějaké rozhořčení pro přísahu, kterou jsme jim přísahali.“+ 21  Náčelníci jim tedy řekli: „Nechte je žít a ať se stanou sběrači* dřeva a čerpači vody pro celé shromáždění,+ právě jak jim náčelníci slíbili.“+ 22  Jozue je nyní zavolal, mluvil k nim a řekl: „Proč jste nás ošálili a řekli: ‚Jsme od vás velmi daleko‘,+ zatímco bydlíte právě v našem středu?+ 23  A nyní jste prokletí+ lidé a nikdy od vás nebude odříznuto postavení otroků+ a to, že jste sběrači* dřeva a čerpači vody pro dům mého Boha.“+ 24  Potom odpověděli Jozuovi a řekli: „Bylo to proto, že tvým sluhům jasně řekli, že Jehova, tvůj Bůh, přikázal svému sluhovi Mojžíšovi dát vám celou tu zemi a vyhladit před vámi všechny obyvatele té země,+ a kvůli vám jsme dostali velmi velký strach o své duše.*+ Tak jsme to udělali.+ 25  A nyní jsme tady, v tvé ruce. Učiň, právě jak je v tvých očích dobré a správné nám učinit.“+ 26  A přistoupil k tomu, aby jim tak učinil a aby je osvobodil z ruky izraelských synů, a nezabili je.+ 27  Jozue je tedy v ten den učinil*+ sběrači dřeva a čerpači vody pro shromáždění+ a pro Jehovův oltář až do tohoto dne na místě, které by vyvolil.+

Poznámky

„A“, LXX; Vg „také“; M vynechává.
Nebo „nížině“.
Dosl. „bych tedy mohl [kolektivně] ... rozseknout“.
Nebo „otroci“.
„Necháme žít.“ V heb. je toto sloveso v infinitivu absolutním, nevyjadřuje určitý čas ani určitou osobu.
Nebo „rubači“.
Dosl. „otrok a sběrači“.
„O své duše (životy).“ Heb. lenaf·šo·théʹnu; řec. psy·chonʹ; lat. a·ni·maʹbus.
„Je tedy ... učinil.“ Dosl. „A dal je“. Heb. wai·jit·tenemʹ (od slova na·thanʹ, od něhož je odvozeno slovo Netinim).