Kazatel 1:1–18
1 Slova shromažďovatele,*+ syna Davida, krále v Jeruzalémě.+
2 „Největší marnost,“*+ řekl shromažďovatel, „největší marnost! Všechno je marnost!“+
3 Jaký prospěch má člověk* ze vší své tvrdé práce, na které pod sluncem*+ tvrdě pracuje?+
4 Generace odchází+ a generace přichází;+ ale země zůstává až na neurčitý čas.+
5 A také slunce vyšlehlo, a slunce zašlo,+ a se supěním spěje ke svému místu, odkud vyšlehne.+
6 Vítr* jde k jihu a krouží dokola k severu.+ On* neustále krouží kolem a kolem,+ a ke svému kroužení+ se vítr* hned vrací zpět.
7 Všechny zimní bystřiny+ vycházejí k moři,+ a přece moře není plné.+ K místu, odkud zimní bystřiny vycházejí, tam se vracejí, aby vycházely.+
8 Všechno je únavné;+ nikdo o tom není schopen mluvit. Oko se nenasytí viděním+ ani se ucho nenaplní slyšením.+
9 Co nastalo, to nastane;+ a co se činilo, to se bude činit; a tak není nic nového pod sluncem.*+
10 Existuje něco, o čem lze říci: „Podívej se; to je nové“? Existovalo to již po neurčitý čas;+ co začalo existovat, je z času před námi.+
11 Není žádná vzpomínka na lidi z dřívějších časů, a také nebude ani na ty, kdo přijdou později.+ Ani na ně se neprokáže být žádná vzpomínka mezi těmi, kdo přijdou ještě později.+
12 Já, shromažďovatel,* jsem se stal králem nad Izraelem v Jeruzalémě.+
13 A zaměřil jsem své srdce [na to], abych hledal a zkoumal moudrost+ ve vztahu ke všemu, co se činilo pod nebesy — neblahé zaměstnání, které dal Bůh synům lidstva,* aby se jím zaměstnávali.+
14 Viděl jsem všechna díla, která byla vykonána pod sluncem,+ a pohleď, všechno byla marnost a honba za větrem.*+
15 Co je pokřivené, to se nedá narovnat,+ a čeho se nedostává, to nelze nijak spočítat.
16 Mluvil jsem, ano já, se svým srdcem+ a řekl jsem: „Pohleď, já jsem velmi vzrostl v moudrosti, více než kdokoli, kdo byl přede mnou v Jeruzalémě,+ a mé vlastní srdce vidělo mnoho moudrosti a poznání.“+
17 A přistoupil jsem k tomu, abych dal své srdce poznávání moudrosti a poznávání šílenství,+ a poznal jsem bláznovství,+ že i to je honba za větrem.*+
18 V hojné moudrosti je totiž hojně mrzutosti,+ takže ten, kdo zvětšuje poznání, zvětšuje bolest.+
Poznámky
^ Nebo „sestavovatele, svolavatele“, M; LXXVg „Ecclesiastes“, tj. člen ekklésie (sboru; shromáždění).
^ „Největší marnost!“ Dosl. „Marnost marností“, M(heb. havelʹ hava·limʹ)LXXSyVg.
^ Dosl. „pozemský člověk“. Heb. la·ʼa·dhamʹ.
^ „Pod sluncem.“ Heb. ta·chathʹ haš·šaʹmeš. V knize Kazatel se tento slovní obrat vyskytuje 29krát.
^ „Vítr.“ Dosl. „On“, může se vztahovat na slunce (v heb. m. r.) a jeho pohyby směrem k jihu a severu v období mezi letním a zimním slunovratem.
^ „On.“ Dosl. „vítr“, v překladu však je přeneseno na začátek verše.
^ „Vítr.“ Heb. ha·ruʹach; řec. pneuʹma. Srovnej 1Mo 1:2, ppč. „síla“.
^ Nebo „lidí“. Heb. ha·ʼa·dhamʹ.
