Kazatel 12:1–14
12 Pamatuj tedy na svého Vznešeného Stvořitele*+ za dnů svého jinošství,*+ dříve než přijdou neblahé dny+ nebo nadejdou léta, kdy řekneš: „Nemám v nich potěšení“;+
2 dříve než ztemní slunce a světlo a měsíc a hvězdy,+ a vrátí se oblaka, a potom liják;
3 v den, kdy se budou chvět hlídači domu+ a muži s životní energií se ohnou+ a ženy, které melou,*+ přestanou pracovat, protože jich ubylo, a paní, které se dívají* u oken,+ shledají, [že je] tma;
4 a dveře do ulice se zavřou,+ až se ztiší zvuk meloucího mlýna,+ a člověk bude vstávat při zvuku ptáka, a všechny dcery zpěvu budou znít tlumeně.+
5 Také se začali obávat i jen toho, co je vysoké, a v cestě jsou zděšení. A mandlovník nese květy+ a luční kobylka se vleče a bobule kapary puká, protože člověk* kráčí ke svému dlouhotrvajícímu domu,+ a bědující [lidé] procházejí kolem ulicí;+
6 dříve než bude odstraněna stříbrná šňůra a zlatá miska se rozdrtí+ a rozbije se džbán u zřídla a bude rozdrceno čerpací kolo pro cisternu.
7 Potom se prach vrátí do země,+ právě jak byl, a duch+ sám se vrátí k [pravému] Bohu,+ který jej dal.+
8 „Největší marnost!“* řekl shromažďovatel.*+ „Všechno je marnost.“+
9 A kromě toho, že shromažďovatel zmoudřel,+ neustále také učil lid poznání+ a hloubal a důkladně zkoumal,+ aby uspořádal mnoho přísloví.+
10 Shromažďovatel se snažil najít líbezná slova+ a napsat správná slova pravdy.+
11 Slova moudrých jsou jako volské bodce,+ a právě jako zatlučené* hřebíky+ jsou ti, kdo si libují ve sbírkách* [úsloví]; byla dána jedním pastýřem.+
12 A pokud jde o cokoli kromě nich, můj synu, přijmi výstrahu: Dělání mnoha knih není konec, a mnoho se [jim] oddávat je únavné pro tělo.+
13 Všechno bylo vyslechnuto, [a] závěr věci je: Boj se [pravého] Boha+ a dodržuj jeho přikázání.+ To je totiž celý [závazek] člověka.*
14 Vždyť [pravý] Bůh sám přivede dílo každého druhu na soud, pokud jde o každou utajenou věc, ať je dobrá, nebo špatná.+
Poznámky
^ Nebo „mládí“.
^ „Svého Vznešeného Stvořitele.“ Heb. Bó·reʼejʹkha. Participium heb. slovesa pro „stvořit“ je v mn. č. a vyjadřuje tak vznešenost nebo majestát.
^ „Ženy, které melou.“ V heb. je participium v ž. r. a mn. č., protože se vztahuje na zuby, v heb. ž. r., a protože mletím se zabývaly ženy.
^ „Paní, které se dívají“, ž. r., vztahuje se na oči, ž. r.
^ Dosl. „pozemský člověk“. Heb. ha·ʼa·dhamʹ.
^ Dosl. „Marnost marností!“. M(heb. havelʹ hava·limʹ)LXXSyVg.
^ Dosl. „vsazené“, jakoby zabudované do domu.
^ „Sbírkách.“ Heb. ʼasup·póthʹ (z ʼa·safʹ, „sbírat“).
^ Nebo „lidstva“. Heb. ha·ʼa·dhamʹ.
