Kazatel 2:1–26
2 Řekl jsem si, ano já, v srdci:+ „Tak přece pojď, ať tě vyzkouším radováním.+ Také [ať] vidíš dobré.“+ A pohleď, i to byla marnost.
2 Smíchu jsem řekl: „Nepříčetnost!“+ A radování:+ „Co to dělá?“
3 Zkoumal jsem svým srdcem tak, že jsem své tělo obveseloval dokonce i vínem.+ Přitom jsem své srdce vedl moudrostí,+ abych se chopil dokonce i bláznovství, dokud neuvidím, co dobrého je pro lidské syny v tom, co dělají pod nebesy v počtu dnů svého života.+
4 Zabýval jsem se většími díly.+ Vystavěl jsem si domy;+ vysázel jsem si vinice.+
5 Udělal jsem si zahrady a parky*+ a vysázel jsem v nich ovocné stromy všeho druhu.
6 Udělal jsem si vodní nádrže,+ abych jimi zavlažoval les, [v němž] vzcházejí stromy.+
7 Získal jsem sluhy a služky+ a nabyl jsem syny domácnosti.+ Také hospodářská zvířata, skot a stáda bravu jsem nabyl ve velkém množství, více než všichni, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou.+
8 Nahromadil jsem si také stříbro a zlato+ a majetek, jaký patří králům a soudním oblastem.+ Opatřil jsem si zpěváky a zpěvačky+ a největší potěšení+ lidských synů, dámu, ano dámy.+
9 A stal jsem se větším a vzrostl jsem více než kdokoli přede mnou v Jeruzalémě.+ Kromě toho mi zůstala má vlastní moudrost.+
10 A o cokoli požádaly mé oči, to jsem jim neodmítl.+ Nezdržoval jsem své srdce před radováním jakéhokoli druhu, protože mé srdce mělo radost ze vší mé tvrdé práce,+ a to se stalo mým podílem z celé mé tvrdé práce.+
11 A obrátil jsem se, ano já, ke všem svým dílům, která vykonaly mé ruce, a ke tvrdé práci, na které jsem tvrdě pracoval, abych ji dovršil,+ a pohleď, všechno byla marnost a honba za větrem,+ a nebylo nic výhodného pod sluncem.+
12 A obrátil jsem se, ano já, abych viděl moudrost+ a šílenství a bláznovství;+ co totiž může dělat pozemský člověk, který přichází po králi? To, co už lidé dělali.
13 A viděl jsem, ano já, že moudrost je výhodnější než bláznovství,+ právě jako je výhodnější světlo než tma.+
14 Pokud jde o kohokoli moudrého, má oči v hlavě;+ ale hlupák chodí v naprosté tmě.+ A poznal jsem, také já, že je jedna nahodilost, která se nakonec stane jim všem.+
15 A řekl jsem si v srdci:+ „Nahodilost, jako ta, která [se stane] hlupákovi,+ se nakonec stane mně, ano mně.“+ Pročpak jsem tedy tak přespříliš zmoudřel?+ A mluvil jsem ve svém srdci: „To je také marnost.“
16 Na moudrého se totiž nevzpomíná na neurčitý čas o nic víc než na hlupáka.+ Ve dnech, které již přicházejí, bude každý jistě zapomenut; a jak zemře moudrý? Spolu s hlupákem.+
17 A nenáviděl jsem život,+ protože práce, která se [až dosud] konala pod sluncem, byla z mého stanoviska neblahá,+ neboť všechno bylo marnost a honba za větrem.+
18 A nenáviděl jsem, ano já, všechnu svou tvrdou práci, na níž jsem pod sluncem tvrdě pracoval+ [a] kterou zanechám tomu, kdo přijde po mně.+
19 A kdo ví, zda se prokáže být moudrý, nebo pošetilý?+ A přece převezme řízení veškeré mé tvrdé práce, na níž jsem tvrdě pracoval a při které jsem projevoval moudrost pod sluncem.+ Také to je marnost.
20 A obrátil jsem se k [tomu], abych přiměl své srdce k zoufalství+ nad veškerou tvrdou prací, na níž jsem pod sluncem tvrdě pracoval.
21 Existuje totiž člověk, který tvrdě pracoval s moudrostí a poznáním a s dovedností,+ ale člověk, který na něčem takovém tvrdě nepracoval, dostane podíl onoho.+ Také to je marnost a velké neštěstí.+
22 Co totiž člověk získá* za všechnu svou tvrdou práci a za honbu svého srdce, s níž pod sluncem tvrdě pracuje?+
23 Jeho zaměstnání totiž po všechny jeho dny znamená bolesti a mrzutost,+ ani v noci jeho srdce prostě neuléhá.+ Také to je pouhá marnost.
24 Pro člověka není nic lepšího, [než] aby jedl a vskutku pil a aby dal své duši vidět dobré za svou tvrdou práci.+ Viděl jsem, ano já, že také to je z ruky [pravého] Boha.*+
25 Vždyť kdo jí+ a kdo pije* lépe než já?+
26 Člověku, který je před ním dobrý,+ dal totiž moudrost a poznání a radost,+ ale hříšníku dal [takové] zaměstnání, že sbírá a shromažďuje, jen aby dal tomu, kdo je dobrý před [pravým] Bohem.+ Také to je marnost a honba za větrem.+
Poznámky
^ „A parky.“ Heb., u·far·de·simʹ, mn. č. od par·desʹ; LXXSy „parky; ráje“.
^ Dosl. „Co se tedy prokazuje být pro člověka?“. Heb. meh-ho·wehʹ la·ʼa·dhamʹ? Participium ho·wehʹ se odvozuje od kořenného slovesa ha·wahʹ, jež souvisí s Božím jménem Jeho·wahʹ.
^ „[Pravého] Boha.“ Heb. ha·ʼElo·himʹ, přičemž určitý člen ha slouží ke zdůraznění; TSy „Jehovy“. Viz dodatek 1F.
^ „Pije“, LXXBagsterSy; M „spěchá“.
