Kazatel 5:1–20
5 Střež své nohy,+ kdykoli jdeš do domu [pravého] Boha; a ať se [člověk] přibližuje,* aby slyšel,+ spíše než aby dával oběť, jak to činí hlupáci,+ protože ti si neuvědomují, že dělají to, co je špatné.*+
2 Nespěchej, pokud jde o tvá ústa; a pokud jde o tvé srdce,+ to ať před [pravým] Bohem nevynáší slovo ukvapeně.+ [Pravý] Bůh je totiž v nebesích,+ ale ty jsi na zemi. Proto by se mělo tvých slov prokázat být málo.+
3 Vždyť sen jistě přichází následkem hojného zaměstnání+ a hlas hlupáka následkem hojných slov.+
4 Kdykoli skládáš slavnostní slib Bohu, neváhej ho splnit,+ protože z hlupáků není žádné potěšení.+ Co slavnostně slíbíš, splň.+
5 Je lépe, abys slavnostně nesliboval,+ než abys slavnostně slíbil a nesplnil.+
6 Nepřipusť, aby tvá ústa přivedla tvé tělo k hříchu,*+ ani neříkej před andělem,*+ že to byla chyba.+ Proč se má [pravý] Bůh rozhořčit kvůli tvému hlasu a zmařit dílo tvých rukou?+
7 Vždyť sny jsou následkem hojnosti [zaměstnání],+ a je hojně marnosti a slov. Ale boj se [pravého] Boha.+
8 Vidíš-li, že je utlačován ten, kdo má málo prostředků, a že násilník odnímá v soudní oblasti soud+ a spravedlnost, nebuď tou záležitostí ohromen,+ neboť ten, který je vyšší nežli vysoký,+ dává pozor,+ a jsou ti, kdo jsou vysoko nad nimi.*
9 Také zisk země je mezi nimi všemi;+ pro pole se slouží samotnému králi.+
10 Kdo pouze miluje stříbro, nebude nasycen stříbrem, ani žádný, kdo miluje jmění, příjmem.*+ Také to je marnost.+
11 Když přibudou dobré věci, jistě přibude těch, kdo je jedí.+ A jakou výhodu má jejich vznešený majitel, než že se [na ně] dívá svýma očima?+
12 Sladký je spánek+ sloužícího, bez ohledu na to, zda jí málo nebo hodně; ale nadbytek, který patří boháči, mu nedává spát.
13 Existuje vážné neštěstí, které jsem viděl pod sluncem: bohatství, které je chováno k neštěstí pro svého vznešeného majitele.*+
14 A toto bohatství zaniklo následkem neblahého zaměstnání,+ a on se stal otcem syna, když nemá v ruce vůbec nic.+
15 Právě jak [člověk] vyšel z břicha své matky, opět odejde nahý,+ právě jak přišel; a za svou tvrdou práci si nemůže odnést vůbec nic,+ co by si mohl vzít s sebou do ruky.
16 A také to je vážné neštěstí: přesně tak, jak [člověk] přišel, tak i odejde; jaký tedy zisk má ten, kdo stále tvrdě pracuje pro vítr?+
17 Po všechny své dny také jí ve tmě, s množstvím mrzutostí,+ s nemocí ze své strany a [s příčinou k] rozhořčení.
18 Pohleď, nejlepší, co jsem viděl, co je krásné, je, aby člověk jedl a pil a viděl dobré za všechnu svou tvrdou práci,+ na které pod sluncem tvrdě pracuje v počtu dnů svého života, jež mu dal [pravý] Bůh, protože to je jeho podíl.
19 Také každého člověka, jemuž dal [pravý] Bůh bohatství a hmotný majetek,+ dokonce zmocnil, aby z toho jedl,+ odnášel si svůj podíl a radoval se ve své tvrdé práci.+ To je Boží dar.+
20 Vždyť nebude často vzpomínat na dny svého života, protože [pravý] Bůh [jej] zaměstnává* tím, že se jeho srdce raduje.+
Poznámky
^ Dosl. „Ať je přiblížení se“. V heb. zde je sloveso v infinitivu absolutním, nevyjadřuje určitý čas ani určitou osobu.
^ MTLXXSyVg tento text uvádějí jako 17. v. kapitoly 4.
^ „Nepřipusť, aby slovo tvých úst vyneslo nad tvým tělem soud gehenny“, T.
^ „Andělem“, MTVg; LXXSy „Bohem“.
^ Nebo „a Nejvýše postavený je nad nimi“.
^ Dosl. „a kdo zaměřuje svou lásku na bohatství, když není žádný příjem (výnos)?“.
^ „Pro svého vznešeného majitele.“ Heb. liv·ʽa·lavʹ.
^ Možná „mu odpovídá“, podle jiného odvození heb. slovesa.
