Kazatel 7:1–29
7 Jméno* je lepší než dobrý olej,+ a den smrti než den narození.+
2 Je lépe jít do domu truchlení, než jít do domu hostiny,+ protože to je konec všeho lidstva; a ten, kdo žije, by si to měl vzít k srdci.
3 Lepší je mrzutost než smích,+ protože zachmuřeností obličeje se zlepšuje srdce.+
4 Srdce moudrých je v domě truchlení,+ ale srdce hlupáků je v domě radování.+
5 Lépe je slyšet přísné napomenutí od někoho moudrého,+ než být mužem,* který slyší píseň hlupáků.+
6 Jako zvuk trní pod hrncem, takový je totiž smích hlupáka;+ a také to je marnost.
7 Pouhý útlak totiž může způsobit, že moudrý jedná pomateně,+ a dar+ může zničit srdce.+
8 Lepší je pozdější konec nějaké záležitosti než její začátek.+ Lepší je ten, kdo je trpělivý,* než ten, kdo je domýšlivý v duchu.+
9 Neukvapuj se ve svém duchu, takže by ses urazil,+ protože urážlivost spočívá v náruči hlupáků.+
10 Neříkej: „Proč se stalo, že se dřívější dny prokázaly být lepší než tyto?“,+ vždyť to není z moudrosti,+ že ses na to ptal.
11 Moudrost společně s dědictvím je dobrá a výhodná* pro ty, kdo vidí slunce.+
12 Vždyť moudrost je pro ochranu,*+ [stejně jako] peníze jsou pro ochranu,+ ale výhoda poznání je, že moudrost zachová naživu ty, kdo ji vlastní.+
13 Podívej se na dílo+ [pravého] Boha, vždyť kdo je schopen narovnat, co on zkřivil?+
14 V dobrý den se prokaž být v dobrotě,+ a v neblahý den viz, že [pravý] Bůh učinil i ten [den] stejně jako onen+ proto, aby lidstvo* nemohlo po nich objevit vůbec nic.+
15 Všechno jsem viděl za svých marných dnů.+ Existuje spravedlivý, který hyne ve své spravedlnosti,+ a existuje ničemný, který ve své špatnosti trvá dlouho.+
16 Nestaň se příliš spravedlivým,+ ani se neukazuj [jako] nadměrně moudrý.+ Proč by sis měl způsobit zpustošení?+
17 Nebuď příliš ničemný,+ ani se nestaň pošetilým.+ Proč bys měl zemřít, když není tvůj čas?+
18 Je lepší, aby ses chopil toho jednoho, ale neodtahuj ruku ani od druhého;+ neboť kdo se bojí Boha, vyjde s tím vším.+
19 Moudrost je pro moudrého silnější než deset mocných mužů, kteří byli ve městě.+
20 Není totiž na zemi žádný spravedlivý člověk, který stále činí dobro a nehřeší.+
21 Nepřikládej také srdce ke všem slovům, která snad mluví lidé,+ abys neslyšel, jak tvůj sluha na tebe svolává zlo.+
22 Tvé vlastní srdce totiž dobře ví, že jsi, ano ty, mnohokrát svolával zlo na jiné.+
23 To všechno jsem zkoušel moudrostí. Řekl jsem: „Stanu se moudrým.“ Ale bylo to ode mne daleko.+
24 Co nastalo, je daleko a nadmíru hluboko. Kdo to může odhalit?+
25 Obrátil jsem se, i mé srdce+ [se obrátilo], abych poznal, zkoumal a pátral po moudrosti+ a příčině věcí+ a abych poznal ničemnost hlouposti a pošetilost šílenství;+
26 a zjišťoval jsem: Trpčí než smrt+ [jsem shledal] ženu, která je sama [jako] sítě k lovu, a jejíž srdce je [jako] vlečné sítě, [a] jejíž ruce jsou okovy.+ Člověk je dobrý před [pravým] Bohem, jestliže jí unikne, ale člověk hřeší, jestliže je od ní zajat.+
27 „Podívej se, to jsem nalezl,“ řekl shromažďovatel,*+ „když jsem [probral] jedno za druhým, abych zjistil [konečný] souhrn,+
28 který má duše neustále hledala, ale nenašel jsem [jej]. Jednoho muže z tisíce jsem našel,+ ale ženu mezi těmi všemi jsem nenašel.+
29 Podívej se, zjistil jsem pouze to, že [pravý] Bůh učinil lidstvo* přímé,+ ale oni sami si vyhledali mnohé plány.“+
Poznámky
^ „Jméno.“ Heb. šem; LXXVg „Dobré jméno“. Viz Př 22:1 ppč.
^ Dosl. „dlouhého ducha“.
^ Nebo „Moudrost [ve srovnání] s majetkem je lepší a výnosnější“.
^ Dosl. „pro stín“. Heb. becelʹ.
^ „Lidstvo.“ Heb. ha·ʼa·dhamʹ.
