Kazatel 8:1–17
8 Kdo je jako moudrý?+ A kdo zná výklad nějaké věci?+ Moudrost člověka působí, že jeho obličej září, a dokonce i přísnost jeho obličeje je změněna [k lepšímu].+
2 [Říkám:] „Dodržuj samotné královo nařízení,+ a to s ohledem na Boží přísahu.+
3 Nespěchej, abys od něho odešel.+ Neúčastni se něčeho špatného.+ Učiní totiž všechno, v čem má potěšení, +
4 protože královo slovo je řídící mocí;+ a kdo mu smí říci: ‚Co děláš?‘“
5 Kdo dodržuje přikázání, nepozná žádnou neblahou věc,+ a moudré srdce pozná čas i soud.+
6 Existuje totiž čas a soud dokonce pro každou záležitost,+ protože na lidstvu [spočívá] hojně neštěstí.+
7 Vždyť nikdo neví, co nastane,+ protože kdo může říci, jak jen to nastane?
8 Není žádný člověk, který by měl moc nad duchem,* aby zadržel ducha;+ ani není žádná řídící moc v den smrti;+ ani není žádné propuštění ve válce.+ A ničemnost neopatří únik těm, kdo si v ní libují.*+
9 Všechno to jsem viděl a zaměřil jsem* své srdce na každou práci, která se konala pod sluncem, [během] doby, kdy člověk panuje nad člověkem k jeho škodě.+
10 Ale ačkoli je to tak, viděl jsem, jak ničemní byli pohřbíváni,+ jak vcházeli a jak odcházeli ze svatého místa+ a byli zapomenuti ve městě, kde tak jednali.+ Také to je marnost.
11 Protože rozsudek proti špatnému skutku nebyl vykonán rychle,+ srdce lidských synů se v nich plně naklonilo k činění špatného.+
12 Ačkoli snad hříšník činí špatné stokrát+ a dlouho dělá, co je mu libo, přece však si také uvědomuji, že to dobře dopadne s těmi, kdo se bojí [pravého] Boha,+ protože před ním měli bázeň.+
13 S ničemným to však vůbec nedopadne dobře,+ ani neprodlouží své dny, které jsou jako stín,+ protože nemá bázeň před Bohem.+
14 Existuje marnost, která se děje na zemi, že existují spravedliví, s nimiž to dopadá tak, jako by [činili] dílo ničemných,+ a existují ničemní, s nimiž to dopadá tak, jako by [činili] dílo spravedlivých.+ Řekl jsem, že to také je marnost.
15 A dobrořečil jsem radování,+ protože lidstvo* nemá nic lepšího pod sluncem než jíst a pít a radovat se, a že to by je mělo doprovázet v jejich tvrdé práci za dnů jejich života,+ které jim dal pod sluncem [pravý] Bůh.+
16 Ve shodě s tím jsem zaměřil své srdce [na to],+ abych poznal moudrost a viděl zaměstnání, které se koná na zemi,+ protože někdo očima nevidí spánek ani ve dne ani v noci.+
17 A viděl jsem celé dílo [pravého] Boha,+ jak lidstvo není schopno zjistit dílo, které bylo vykonáno pod sluncem;+ ať lidstvo stále pracuje sebetvrději [a] hledá, přece [to] nezjistí.+ A i kdyby si snad řekli, že jsou dost moudří, aby poznali,+ nebudou schopni [to] zjistit.+
Poznámky
^ „Nad duchem (dechem).“ Heb. ba·ruʹach; řec. pneuʹma·ti.
^ Dosl. „svým majitelům“. Heb. beʽa·lavʹ.
^ „Zaměřil jsem.“ V heb. je toto sloveso v infinitivu absolutním, nevyjadřuje určitý čas ani určitou osobu.
^ Dosl. „protože pozemský člověk“. Heb. la·ʼa·dhamʹ.
