Marek 10:1–52
10 Zvedl se odtamtud, přišel na pomezí Judeje a za Jordán a opět se k němu sešly zástupy, a jak byl zvyklý, zase je vyučoval.+
2 Nyní přistoupili farizeové, a aby ho zkoušeli, začali se ho vyptávat, zda je zákonné, aby se muž rozvedl s manželkou.+
3 Odpověděl jim a řekl: „Co vám Mojžíš přikázal?“
4 Řekli: „Mojžíš dovolil napsat potvrzení o propuštění a rozvést se [s ní].“+
5 Ježíš jim však řekl: „Toto přikázání vám napsal s ohledem na tvrdost vašeho srdce.+
6 Avšak od počátku stvoření ‚je On* učinil [jako] muže a ženu.+
7 Kvůli tomu muž opustí svého otce a matku
8 a ti dva budou jedno tělo‘,+ takže již nejsou dva, ale jedno tělo.
9 Co tedy Bůh jhem spojil, ať žádný člověk neodděluje.“+
10 Když [byli] opět v domě,+ učedníci se ho na to začali vyptávat.
11 A řekl jim: „Kdokoli se rozvádí* se svou manželkou a žení se s jinou, dopouští se vůči ní cizoložství,+
12 a jestliže se žena po rozvodu se svým manželem někdy vdá za jiného, dopouští se cizoložství.“+
13 A lidé k němu začali přinášet malé děti, aby se jich dotýkal; ale učedníci jim [to] vytýkali.+
14 Když to Ježíš viděl, rozhořčil se a řekl jim: „Ať ke mně malé děti přicházejí; nepokoušejte se je zastavit, neboť takovým patří Boží království.+
15 Vpravdě vám říkám: Kdokoli nepřijímá Boží království jako malé dítě, rozhodně do něho nevstoupí.“+
16 A bral děti do náruče a začal jim žehnat a vkládat na ně ruce.+
17 A když se vydával na cestu, přiběhl nějaký člověk, padl před ním na kolena a dal mu otázku: „Dobrý Učiteli, co mám dělat, abych zdědil věčný život?“*+
18 Ježíš mu řekl: „Proč mě nazýváš dobrým?+ Nikdo není dobrý, kromě jednoho, Boha.+
19 Znáš přikázání: ‚Nevraždi,+ necizolož,+ nekraď,+ nevydávej falešné svědectví,+ nešiď,+ cti svého otce a matku.‘“+
20 Muž mu řekl: „Učiteli, to všechno jsem dodržoval od svého mládí.“
21 Ježíš se na něj podíval, pocítil k němu lásku a řekl mu: „Jedno ti chybí: Jdi, prodej, co máš, a dej chudým a budeš mít poklad v nebi a staň se mým následovníkem.“+
22 Ale on nad tím výrokem zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho [ve] vlastnictví.+
23 Když se Ježíš rozhlédl, řekl svým učedníkům: „Jak obtížné to bude pro ty, [kdo mají] peníze,+ aby vstoupili do Božího království!“+
24 Ale učedníci dali průchod překvapení nad jeho slovy.+ Ježíš jim znovu odpověděl a řekl: „Děti, jak obtížné je vstoupit do Božího království!
25 Je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby boháč vstoupil do Božího království.“+
26 Žasli ještě více a řekli mu: „Kdo vskutku může být zachráněn?“+
27 Ježíš se na ně přímo zadíval a řekl: „U lidí je to nemožné, ale nikoli u Boha, protože u Boha je všechno možné.“+
28 Petr mu začal říkat: „Pohleď, opustili jsme všechno a následujeme tě.“+
29 Ježíš řekl: „Vpravdě vám říkám: Nikdo neopustil dům ani bratry ani sestry ani matku ani otce ani děti ani pole kvůli mně a kvůli dobré zprávě,+
30 aby nyní, v tomto časovém období nedostal stonásobně+ domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí s pronásledováními,+ a v budoucím systému věcí* věčný život.
31 Avšak mnozí, kteří jsou první, budou poslední, a poslední první.“+
32 Pokračovali po cestě do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi a oni byli ohromeni; ale ti, kdo [ho] následovali, se začali bát. Ještě jednou vzal těch dvanáct stranou a začal jim povídat o tom, co je určeno, aby ho postihlo:+
33 „Hle, pokračujeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán předním kněžím a znalcům Zákona, a odsoudí ho k smrti a vydají ho [lidem z] národů,+
34 budou si z něho tropit žerty, plivat na něj, mrskat ho a zabijí ho, ale o tři dny později vstane.“+
35 A Jakub a Jan, dva Zebedeovi synové,+ k němu přikročili a řekli mu: „Učiteli, chceme, abys pro nás udělal, o cokoli tě poprosíme.“+
36 Řekl jim: „Co chcete, abych pro vás udělal?“
37 Řekli mu: „Dej, abychom se v tvé slávě posadili jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici.“+
38 Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, o co prosíte. Jste schopni pít pohár, který piji já, nebo být pokřtěni křtem,* kterým jsem já křtěn?“+
39 Řekli mu: „Jsme schopni.“ Ježíš jim na to řekl: „Pohár, který piji, budete pít, a křtem, kterým jsem křtěn, budete pokřtěni.+
40 Avšak není na mně, abych [vám] dal posadit se po mé pravici nebo po mé levici,+ ale patří to těm, pro které to bylo připraveno.“
41 Když o tom slyšelo deset ostatních, tu se na Jakuba a Jana rozhořčili.+
42 Ale když je Ježíš k sobě zavolal, řekl jim: „Víte, že ti, kdo se jeví jako panovníci národů, se nad nimi vypínají jako páni a že jejich velcí nad nimi vykonávají autoritu.+
43 Mezi vámi to tak není; ale kdokoli se chce stát velkým mezi vámi, bude vaším služebníkem,+
44 a kdokoli chce být první mezi vámi, bude otrokem všech.+
45 Ani Syn člověka totiž nepřišel, aby mu bylo slouženo,+ ale aby sloužil a dal svou duši* jako výkupné+ výměnou za mnohé.“+
46 A přišli do Jericha. Ale když on a jeho učedníci a značný zástup vycházeli z Jericha, slepý žebrák Bartimaios (syn Timaiův), seděl u silnice.+
47 Když uslyšel, že to je Ježíš Nazaretský, začal křičet a říkat: „Synu Davidův,+ Ježíši, smiluj se nade mnou!“+
48 Mnozí mu na to začali ostře povídat, aby mlčel; ale stále křičel tím více: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“+
49 Ježíš se tedy zastavil a řekl: „Zavolejte ho.“ A zavolali slepce a řekli mu: „Seber odvahu, vstaň, volá tě.“+
50 Odhodil svůj svrchní oděv, vyskočil na nohy a šel k Ježíšovi.
51 A Ježíš mu odpověděl a řekl: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“+ Slepec mu řekl: „Rab·boʹni,* ať opět získám zrak.“+
52 A Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě uzdravila.“*+ A okamžitě opět získal zrak+ a začal ho následovat po cestě.+
Poznámky
^ „On“, אBC; ADVgSyh‚p‚sArm „Bůh“.
^ Dosl. „snad propouští“. Viz Mal 2:16 ppč.
^ Nebo „život věčný“. Řec. zo·enʹ ai·oʹni·on; lat. viʹtam ae·terʹnam; J17,18,22(heb.) chai·jéʹ ʽó·lamʹ.
^ Nebo „pořádku věcí“. Řec. ai·oʹni; J17,22(heb.) u·va·ʽó·lamʹ, „a v pořádku věcí“.
^ Nebo „ponořením“. Řec. baʹpti·sma.
^ Nebo „život“. Viz Mt 20:28, ppč. „duši“.
^ „Rabboni.“ Viz Jana 20:16.
^ Nebo „zachránila“.
