Marek 11:1–33
11 Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a k Betanii+ u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků+
2 a řekl jim: „Jděte do vesnice, kterou máte v dohledu, a jakmile do ní přejdete, najdete uvázané oslátko, na kterém nikdo z lidí ještě neseděl; odvažte je a přiveďte.+
3 A jestliže vám někdo řekne: ‚Proč to děláte?‘, řekněte: ‚Pán je potřebuje, a hned je sem pošle zpátky.‘“+
4 Odešli tedy a nalezli oslátko uvázané u dveří venku v postranní ulici a odvázali je.+
5 Ale někteří z těch, kdo tam stáli, jim začali říkat: „Co to děláte, že odvazujete oslátko?“+
6 Řekli jim, právě jak řekl Ježíš; a oni je nechali jít.+
7 A přivedli oslátko+ k Ježíšovi, dali na ně své svrchní oděvy, a on se na ně posadil.+
8 Mnozí také rozprostřeli své svrchní oděvy+ na cestu, ale jiní sekali listí+ z polí.+
9 A ti, kdo šli vpředu a kdo přicházeli zezadu, stále volali: „Zachraň, prosíme!*+ Požehnaný je ten, kdo přichází v Jehovově* jménu!+
10 Požehnané je přicházející království našeho otce Davida!*+ Zachraň, prosíme, ve výšinách nahoře!“*
11 A vstoupil do Jeruzaléma, do chrámu; a rozhlédl se po všem, a protože již byla pozdní hodina, vyšel s dvanácti do Betanie.+
12 Když příští den vyšli z Betanie, dostal hlad.+
13 A zdálky zahlédl fíkovník, který měl listy, a šel se podívat, zda snad na něm něco najde. Ale když k němu přišel, nenašel nic než listy, neboť nebylo období fíků.+
14 Odpověděl tedy a řekl mu: „Ať už z tebe nikdo navždy nejí ovoce.“+ A jeho učedníci naslouchali.
15 Přišli do Jeruzaléma. Tam vstoupil do chrámu a začal vyhazovat ty, kteří v chrámu prodávali a kupovali, a zpřevracel stoly směnárníků a lavice těch, kteří prodávali holubice;+
16 a nikomu nedovoloval přenášet chrámem nádobu,
17 ale stále vyučoval a říkal: „Není napsáno: ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby+ pro všechny národy‘?+ Ale vy jste z něho udělali lupičskou jeskyni.“+
18 A slyšeli to přední kněží a znalci Zákona a začali hledat, jak ho zahubit;+ báli se ho totiž, protože celý zástup neustále žasl nad jeho učením.+
19 A když se v ten den připozdilo, vyšli z města.
20 Ale když časně ráno procházeli kolem, uviděli fíkovník již uschlý od kořenů.+
21 Petr, [který] si na to pamatoval, mu tedy řekl: „Rabbi, podívej se, fíkovník, který jsi proklel, uschl.“+
22 A Ježíš jim odpověděl a řekl: „Mějte víru v Boha.
23 Vpravdě vám říkám, že kdokoli poví této hoře: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ a nepochybuje ve svém srdci, ale má víru, že se stane, co říká, bude to stále mít.+
24 Proto vám říkám: Mějte víru, že všechno, oč se modlíte a oč prosíte, jste vlastně přijali, a budete to mít.+
25 A když stojíte a modlíte se, odpusťte,+ cokoli máte proti někomu; aby váš Otec, který je v nebesích, odpustil také vám vaše přečiny.“+
26 * ——
27 A opět přišli do Jeruzaléma. A jak se procházel v chrámu, přišli k němu přední kněží, znalci Zákona a starší muži+
28 a začali mu říkat: „Z jaké autority to děláš? Nebo kdo ti dal takovou autoritu, abys to dělal?“+
29 Ježíš jim řekl: „Položím vám jednu otázku. Odpovězte mi, a já vám také povím, z jaké autority to dělám.+
30 Byl Janův křest+ z nebe, nebo z lidí? Odpovězte mi.“+
31 Začali tedy mezi sebou uvažovat a říkali: „Jestliže řekneme: ‚Z nebe‘, řekne: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili?‘+
32 Odvážíme se však říci: ‚Z lidí‘?“ — Báli se zástupu, protože všichni pokládali Jana za skutečného proroka.+
33 Odpověděli Ježíšovi a řekli: „Nevíme.“ A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, z jaké autority to dělám.“+
Poznámky
^ Viz dodatek 1D.
^ Dosl. „Hosanna“. Řec. Ho·san·naʹ; J7–14,16–18,22(heb.) Hó·šaʽ-naʼʹ, „Zachraň, prosíme“.
^ „Přicházející království našeho otce Davida“, אBCD; ASyh „království našeho otce Davida, které přichází ve jménu Pána“; J7,8,10–14,16,17 „království našeho otce Davida, které přichází ve jménu Jehovy“.
^ Nebo „v nejvyšších místech“.
