Marek 4:1–41
4 A opět začal vyučovat u moře.+ A blízko něho se shromáždil velmi velký zástup, takže nastoupil do člunu a opodál na moři se posadil, ale celý zástup u moře byl na břehu.+
2 Začal je tedy vyučovat mnoho věcí v podobenstvích+ a říkat jim ve svém vyučování:+
3 „Naslouchejte. Pohleďte, vyšel rozsévač, aby rozséval.+
4 A když rozséval, některé [semeno] padlo podél cesty, a přišli ptáci a sezobali je.+
5 A jiné [semeno] padlo na skalnaté místo, kde samozřejmě nemělo mnoho půdy, a ihned vyrazilo, protože nemělo hlubokou půdu.+
6 Ale když vyšlo slunce, bylo sežehnuto, a protože nemělo kořen, uschlo.+
7 A jiné [semeno] padlo mezi trní, trní vzešlo a udusilo je. A nevydalo žádné ovoce.+
8 Jiná však padla na znamenitou půdu,+ a když vzešla a vyrostla, začala vydávat ovoce a nesla třicetinásobně, šedesáti[násobně] a sto[násobně].“+
9 Dodal tedy slovo: „Kdo má uši k naslouchání, ať naslouchá.“+
10 A když osaměl, ti, kdo byli kolem něho s dvanácti, se ho začali vyptávat na podobenství.+
11 A přistoupil k tomu, aby jim řekl: „Vám bylo dáno posvátné tajemství+ Božího království, ale těm venku se všechno děje v podobenstvích,+
12 aby, ačkoli hledí, hleděli, a přece neviděli, a ačkoli slyší, slyšeli, a přece nepochopili smysl toho, ani se nikdy neobrátili zpět a nebylo jim dáno odpuštění.“+
13 Dále jim řekl: „Neznáte toto podobenství, a jak tedy porozumíte všem ostatním podobenstvím?
14 Rozsévač rozsévá slovo.+
15 To jsou tedy ti podél cesty, kde se zasévá slovo; ale jakmile [je] uslyšeli, přichází Satan+ a odnímá slovo, které do nich bylo zaseto.+
16 A podobně ti, kdo jsou zaseti na skalnatá místa: jakmile uslyšeli slovo, s radostí je přijímají.+
17 Přesto v sobě nemají kořen, ale pokračují po nějaký čas; potom jakmile nastane soužení nebo pronásledování kvůli slovu, klopýtnou.+
18 Jsou ještě jiní, kdo jsou zaseti mezi trní; to jsou ti, kdo slyšeli slovo,+
19 ale úzkostné starosti+ tohoto systému věcí,* podvodná moc bohatství+ a touhy+ po ostatních věcech zasahují a dusí slovo, a to se stává neplodným.+
20 Nakonec ti, kdo byli zaseti do znamenité půdy, jsou ti, kdo naslouchají slovu, přijímají je příznivě a přinášejí ovoce třicetinásobně, šedesáti[násobně] a sto[násobně].“+
21 A přikročil k tomu, aby jim řekl: „Je snad lampa přinášena, aby byla dána pod odměrný koš nebo pod lůžko? Není snad přinášena, aby byla dána na stojan?+
22 Nic totiž není utajeno, leda proto, aby se to odhalilo; nic se pečlivě neskrylo, leda proto, aby to vyšlo najevo.+
23 Kdokoli má uši k naslouchání, ať naslouchá.“+
24 Dále jim řekl: „Věnujte pozornost tomu, co slyšíte.+ Mírou, kterou odměřujete, vám bude odměřeno,+ ano, bude vám přidáno více.+
25 Tomu, kdo má, bude totiž dáno více, ale tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má.“+
26 Přikročil tedy k tomu, aby řekl: „Stejně tak je Boží království, právě jako když člověk rozhazuje semeno na zemskou půdu+
27 a v noci spí a ve dne vstává a semeno raší a roste do výše, on ani neví jak.+
28 Zemská půda přináší sama od sebe poznenáhlu plody, nejprve stéblo, potom klas, nakonec plné zrní v klasu.
29 Ale jakmile to plody dovolí, on napřáhne srp, protože přišel čas žně.“
30 A přikročil k tomu, aby řekl: „K čemu máme přirovnat Boží království nebo v jakém podobenství je předložíme?+
31 Jako hořčičné zrno, které v době, kdy bylo zaseto do zemské půdy, bylo nejdrobnější ze všech semen, která jsou na zemi+ —
32 ale když je zaseto, vzchází a stává se větším než všechny ostatní [druhy] zeleniny a vytváří velké ratolesti,+ takže se nebeští ptáci+ mohou uchýlit do jeho stínu.“+
33 Mnoha takovými podobenstvími+ k nim tedy mluvil slovo, dokud byli schopni naslouchat.
34 Opravdu k nim nemluvíval bez podobenství, ale svým učedníkům všechno soukromě vysvětloval.+
35 A když ten den nastal večer, řekl jim: „Přeplujme na druhý břeh.“+
36 Když tedy propustili zástup, vzali ho ve člunu, právě jak byl, a byly s ním jiné čluny.+
37 A vypukla velká prudká větrná bouře a vlny se valily přes člun, takže se člun téměř potápěl.+
38 Ale on byl na zádi a spal na polštáři. Vzbudili ho tedy a řekli mu: „Učiteli, nedbáš na to, že téměř hyneme?“+
39 Procitl tudíž, přísně napomenul vítr a řekl moři: „Mlč! Buď zticha!“+ A vítr se utišil a nastal velký klid.+
40 Řekl jim tedy: „Proč jste bázliví? Ještě nemáte víru?“
41 Pocítili však neobvyklý strach a říkali jeden druhému: „Kdo to skutečně je, že ho i vítr a moře poslouchají?“+
Poznámky
^ Nebo „pořádku věcí“. Řec. ai·oʹnos; lat. saeʹcu·li; J17,18,22(heb.) ha·ʽó·lamʹ, „pořádku věcí“.
