Marek 5:1–43
5 Dostali se tedy na druhou stranu moře do krajiny Gerasenských.*+
2 A jakmile vystoupil z člunu, potkal ho v [místě] mezi pamětními hrobkami člověk pod mocí nečistého ducha.+
3 Pobýval mezi hrobkami; a do té doby nebyl naprosto nikdo schopen ho pevně spoutat ani řetězem,
4 protože býval častokrát spoután okovy a řetězy, ale řetězy přetrhal a okovy skutečně rozbil; a nikdo neměl sílu ho podmanit.
5 A křičel ustavičně nocí i dnem v hrobkách a v horách a bil se kameny.
6 Ale jakmile z dálky zahlédl Ježíše, běžel a vzdával mu poctu,
7 a když silným hlasem vykřikl,+ řekl: „Co s tebou mám společného,* Ježíši, Synu Nejvyššího Boha?+ Zavazuji tě přísahou+ při Bohu, abys mě netrýznil.“+
8 Pověděl mu totiž: „Vyjdi z toho člověka, nečistý duchu.“+
9 Začal se ho však ptát: „Jak se jmenuješ?“ A řekl mu: „Jmenuji se Legie,+ protože je nás mnoho.“+
10 A snažně ho mnohokrát prosil, aby neposílal duchy z té krajiny.+
11 Tam u hory se páslo velké stádo vepřů.+
12 Snažně ho tedy prosili a říkali: „Pošli nás do vepřů, abychom do nich vstoupili.“
13 A dovolil jim [to]. A tak nečistí duchové vyšli a vstoupili do vepřů; a stádo se řítilo přes sráz do moře, asi dva tisíce, a jeden po druhém se utopili v moři.+
14 Ale jejich pasáci uprchli a podali o tom zprávu ve městě a na venkově; a lidé přišli, aby viděli, co se to přihodilo.+
15 Přišli tedy k Ježíšovi a spatřili [muže] posedlého démony, jak sedí oblečený a zdravé mysli, toho [muže], který míval legii; a dostali strach.
16 Také ti, kdo to viděli, jim vyprávěli, jak se to stalo [muži] posedlému démony, a o vepřích.
17 A začali ho tedy snažně prosit, aby odešel z jejich oblastí.+
18 Když nastupoval do člunu, [muž], který býval posedlý démony, ho začal snažně prosit, aby s ním směl zůstat.+
19 Ale nedovolil mu [to], nýbrž mu řekl: „Jdi domů ke svým příbuzným+ a podej jim zprávu o všem, co pro tebe Jehova*+ udělal, a o tom, jak se nad tebou smiloval.“+
20 A odešel a začal v Dekapoli*+ oznamovat* všechno, co pro něj Ježíš udělal, a všichni lidé se začali divit.+
21 Když Ježíš v člunu opět přeplul zpátky na protější břeh, shromáždil se k němu velký zástup; a on byl u moře.+
22 Přišel jeden z předsedajících úředníků synagógy jménem Jairos, a když ho zahlédl, padl mu k nohám,+
23 mnohokrát ho snažně prosil a říkal: „Moje dceruška skonává. Přišel bys, prosím, a položil na ni ruce,+ aby se uzdravila a žila?“+
24 Na to s ním odešel. A velký zástup ho následoval a tlačil se na něj.+
25 Byla tam žena, která byla dvanáct let postižena krvotokem,+
26 a byla vystavena mnoha bolestem od mnohých lékařů,+ utratila všechny své prostředky a neprospělo jí [to], spíše se [to] zhoršilo.
27 Když slyšela o Ježíšovi, přišla v zástupu zezadu a dotkla se jeho svrchního oděvu,+
28 neboť stále říkala: „Jestliže se dotknu jen jeho svrchních oděvů, uzdravím se.“*+
29 A pramen její krve okamžitě vyschl a ucítila ve svém těle, že byla uzdravena z tíživé nemoci.+
30 I Ježíš v sobě hned poznal, že z něho vyšla síla,+ otočil se v zástupu a začal říkat: „Kdo se dotkl mých svrchních oděvů?“+
31 Jeho učedníci mu však začali říkat: „Vidíš, jak se zástup na tebe tlačí,+ a říkáš: ‚Kdo se mě dotkl?‘“
32 Rozhlížel se však, aby viděl tu, která to udělala.
33 Ale žena, polekaná a rozechvělá, protože věděla, co se jí stalo, přišla a padla před ním a pověděla mu celou pravdu.+
34 Řekl jí: „Dcero, tvá víra tě uzdravila.* Jdi v pokoji*+ a buď zdravá ze své tíživé nemoci.“+
35 Zatímco ještě mluvil, přišli někteří z domova předsedajícího úředníka synagógy a řekli: „Tvá dcera zemřela! Proč ještě dál obtěžovat učitele?“+
36 Ale Ježíš, který zaslechl pronesené slovo, řekl předsedajícímu úředníkovi synagógy: „Neměj strach, jen projevuj víru.“+
37 A nikomu nedovolil, aby ho následoval, kromě Petra, Jakuba a Jana, bratra Jakubova.+
38 Přišli tedy k domu předsedajícího úředníka synagógy, a spatřil hlučný zmatek a ty, kdo plakali a velmi bědovali,
39 a když vkročil [dovnitř], řekl jim: „Proč působíte hlučný zmatek a pláčete? Malé dítě nezemřelo, ale spí.“+
40 Na to se mu začali opovržlivě vysmívat. Ale všechny je vykázal, vzal s sebou otce a matku malého dítěte a ty, kteří byli s ním, a vešel tam, kde bylo malé dítě.+
41 A vzal malé dítě za ruku a řekl mu: „Talʹi·tha kuʹmi“, což přeloženo znamená: „Děvče, říkám ti, vstaň!“+
42 A děvče okamžitě vstalo a začalo chodit; bylo mu dvanáct let. Ihned byli bez sebe velkým nadšením.+
43 Ale znovu a znovu jim nařizoval, aby nedovolili, aby se o tom někdo dověděl,+ a řekl, že by jí měli dát něco k jídlu.
Poznámky
^ „Gerasenských“, א*BDVg; ACSyh‚p „Gadarenských“.
^ Idiom; odmítavá forma otázky. Viz dodatek 7B.
^ Viz dodatek 1D.
^ Nebo „Deseti městech“. Řec. De·ka·poʹlei.
^ Dosl. „ohlašovat“. Řec. ke·rysʹsein. Viz 13:10 ppč.
^ Nebo „budu zachráněna“.
^ Nebo „tě zachránila“.
^ „V pokoji.“ Řec. eis ei·reʹnen; lat. in paʹce; J17,18,22(heb.) leša·lómʹ.
