Marek 9:1–50
9 Dále, přikročil k tomu, aby jim řekl: „Vpravdě vám říkám: Někteří z těch, kteří zde stojí, vůbec neokusí smrt, dokud nejprve neuvidí Boží království, jak již přišlo v moci.“+
2 Ježíš tudíž o šest dnů později vzal s sebou Petra a Jakuba a Jana a vyvedl je samotné na vysokou horu. A byl před nimi proměněn+
3 a jeho svrchní oděvy se zaleskly mnohem běleji, než by je vybělil kterýkoli čistič oděvů na zemi.+
4 Objevil se jim také Elijáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem.+
5 A Petr na to odpověděl a řekl Ježíšovi: „Rabbi, je znamenité, že tu jsme, vztyčme tedy tři stany, jeden pro tebe a jeden pro Mojžíše a jeden pro Elijáše.“+
6 Vskutku nevěděl, co by měl odpovědět, neboť dostali značný strach.
7 A vytvořil se oblak, zastínil je a z oblaku vyšel hlas:+ „To je můj Syn,+ milovaný; naslouchejte mu.“+
8 Náhle se však rozhlédli a neviděli již u sebe nikoho kromě samotného Ježíše.+
9 Jak sestupovali z hory, výslovně jim nařídil, aby nikomu nevyprávěli,+ co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.+
10 A vzali si to slovo k srdci,* ale mezi sebou rozmlouvali, co to zmrtvýchvstání znamená.
11 A začali se ho vyptávat a říkali: „Proč znalci Zákona říkají, že nejprve musí přijít Elijáš?“+
12 Řekl jim: „Elijáš opravdu přichází první a obnovuje všechno;+ ale jak to, že je napsáno o Synu člověka, že musí podstoupit mnoho utrpení+ a že s ním musí být zacházeno jako s bezvýznamným?+
13 Ale říkám vám, že Elijáš+ vskutku přišel a udělali mu vše, co chtěli, právě jak je to o něm napsáno.“+
14 Když přicházeli k ostatním učedníkům, všimli si velkého zástupu kolem nich a znalců Zákona, kteří se s nimi přeli.+
15 Jakmile ho však celý zástup zahlédl, byli ohromeni, a [když] vyběhli k němu, začali ho zdravit.
16 A zeptal se jich: „O čem se s nimi přete?“
17 A jeden ze zástupu mu odpověděl: „Učiteli, přivedl jsem ti svého syna, protože má oněmělého ducha;+
18 a kdekoli se ho zmocní, mrští jím o zem a on má pěnu [u úst], skřípe zuby a ztrácí sílu. A pověděl jsem tvým učedníkům, aby ho vyhnali, ale nebyli schopni.“+
19 Odpověděl jim a řekl: „Nevěřící generace,+ jak dlouho musím zůstat s vámi? Jak dlouho vás musím snášet? Přiveďte ho ke mně.“+
20 Přivedli ho tedy k němu. Při pohledu na něj však duch náhle [dítě]* zachvátil křečemi, a když spadlo na zem, válelo se a mělo pěnu [u úst].+
21 A zeptal se jeho otce: „Jak dlouho se mu to stává?“ Řekl: „Od dětství;
22 a znovu a znovu ho házel do ohně i do vody, aby ho zahubil.+ Ale můžeš-li něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám.“
23 Ježíš mu řekl: „Ten výraz: ‚Můžeš-li‘! Všechno je přece pro [člověka] možné, jestliže má víru.“+
24 Otec malého dítěte okamžitě vykřikl a říkal: „Mám víru! Vypomoz mi, kde víru potřebuji!“*+
25 Když si Ježíš povšiml, že se k [nim] sbíhá zástup,+ přísně napomenul nečistého ducha a řekl mu: „Oněmělý a hluchý duchu, nařizuji ti, vyjdi z něho a již do něho nevstupuj.“
26 A potom, co vykřikl a prošel mnoha křečemi,+ vyšel; a byl jako mrtvý, takže větší počet z nich říkal: „Je mrtvý!“
27 Ježíš ho však vzal za ruku, zvedl ho a on vstal.+
28 Když tedy vstoupil do domu, jeho učedníci přistoupili k tomu, aby se ho soukromě zeptali: „Proč jsme ho nemohli vyhnat?“+
29 A řekl jim: „Tento druh nemůže vyjít ničím, kromě modlitbou.“+
30 Vzdálili se odtamtud a šli Galileou, ale on nechtěl, aby se o tom někdo dověděl.
31 Vyučoval totiž své učedníky a říkal jim: „Syn člověka má být vydán* do rukou lidí a oni ho zabijí,+ ale přestože bude zabit, o tři dny později vstane.“+
32 Nerozuměli však tomu výroku a báli se zeptat se ho.+
33 A přišli do Kafarnaum. Když byl uvnitř domu, dal jim otázku: „O čem jste se cestou dohadovali?“+
34 Mlčeli, neboť se cestou mezi sebou dohadovali, kdo je větší.+
35 Posadil se tedy, zavolal těch dvanáct a řekl jim: „Jestliže chce být někdo první, bude poslední ze všech a služebníkem všech.“+
36 A vzal malé dítě, postavil je uprostřed nich, objal je a řekl jim:+
37 „Kdokoli přijímá jedno z takových malých dětí na základě mého jména, přijímá mne; a kdokoli přijímá mne, přijímá nejenom mne, ale i toho, kdo mě vyslal.“+
38 Jan mu řekl: „Učiteli, viděli jsme, jak kdosi vyhání démony používáním tvého jména, a pokoušeli jsme se mu bránit,+ protože nás nedoprovázel.“+
39 Ježíš však řekl: „Nepokoušejte se mu bránit, vždyť není nikdo, jenž učiní nějaký mocný skutek na základě mého jména, který bude rychle schopen mi spílat;+
40 vždyť ten, kdo není proti nám, je pro nás.+
41 Kdokoli vám totiž dá napít pohár vody+ na základě toho, že patříte Kristu,+ vpravdě vám říkám, ten rozhodně neztratí svou odměnu.
42 Ale kdokoli [přivede ke] klopýtání jednoho z těchto maličkých, kteří věří, pro něho by bylo znamenitější, kdyby mu byl dán kolem krku mlýnský kámen, jakým otáčí osel, a byl skutečně vhozen do moře.+
43 A jestliže tě někdy tvá ruka přivádí ke klopýtání, usekni ji; je pro tebe znamenitější, abys vstoupil do života zmrzačený, než abys se dvěma rukama odešel do gehenny,* do ohně, který nemůže být uhašen.+
44 * ——
45 A jestliže tě tvá noha přivádí ke klopýtání, usekni ji; je pro tebe znamenitější, abys vstoupil do života chromý,+ než abys byl se dvěma nohama vhozen do gehenny.+
46 * ——
47 A jestliže tě tvé oko přivádí ke klopýtání, odhoď je;+ je pro tebe znamenitější, abys vstoupil do Božího království jednooký, než abys byl se dvěma očima vhozen do gehenny,+
48 kde jejich larva neumírá a oheň nehasne.+
49 Každý totiž musí být osolen+ ohněm.
50 Sůl je znamenitá; jestliže však sůl někdy ztratí svou sílu,* čím ji samotnou okořeníte?+ Mějte sůl+ sami v sobě a udržujte mezi sebou pokoj.“+
Poznámky
^ Nebo „ponechali si to slovo pro sebe“.
^ Dosl. „ho“.
^ Dosl. „Pomoz mému nedostatku víry!“.
^ Nebo „zrazen“.
^ Viz dodatek 4C.
^ Nebo „začne být bez slanosti“.
