Skutky 1:1–26

1  První zprávu jsem, Theofile,+ sestavil o všem, co Ježíš začal dělat i vyučovat,+  až do dne, kdy byl vzat vzhůru,+ potom, co dal prostřednictvím svatého ducha přikázání apoštolům, které si vyvolil.+  Těm se také ukázal živý mnoha nespornými důkazy poté, co trpěl,+ a vídali ho po čtyřicet dnů a vyprávěl o Božím království.+  A zatímco se s nimi scházel, dal jim nařízení: „Nevzdalujte se z Jeruzaléma,+ ale čekejte na to, co slíbil Otec,+ o čem jste ode mne slyšeli;  protože Jan sice křtil vodou, ale vy budete za nemnoho dnů pokřtěni ve svatém duchu.“+  Když se tedy shromáždili, ptali se ho: „Pane, obnovíš Izraeli království+ v tomto čase?“  Řekl jim: „Nepatří vám, abyste získali poznání o časech nebo obdobích,*+ která Otec vložil do své vlastní pravomoci;*+  ale přijmete moc,+ až na vás přijde svatý duch, a budete mi svědky*+ jak v Jeruzalémě,+ tak v celé Judeji a Samaří+ a do nejvzdálenější části* země.“+  A když to řekl, zatímco přihlíželi, byl pozvednut+ a oblak ho uchvátil z jejich dohledu.+ 10  A když upřeně hleděli k obloze, zatímco odcházel, pohleďme,+ také vedle nich stáli dva muži v bílých*+ oděvech 11  a řekli: „Galilejští muži, proč stojíte a díváte se k obloze? Tento Ježíš, který byl přijat od vás vzhůru k obloze, přijde tedy stejným způsobem,+ jak jste ho spatřili jít k obloze.“* 12  Pak se vrátili do Jeruzaléma+ z hory nazývané Olivová hora, která je blízko Jeruzaléma, vzdálená sabatní den cesty.*+ 13  Když tedy vstoupili, vyšli do horní místnosti,+ kde zůstávali, Petr i Jan a Jakub a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub, [syn] Alfeův, a Šimon horlivec* a Jidáš, [syn] Jakubův.+ 14  Všichni jednomyslně setrvávali v modlitbě+ spolu s některými ženami+ a Marií, Ježíšovou matkou, a s jeho bratry.+ 15  A v těchto dnech povstal uprostřed bratrů Petr a řekl (zástup* měl všech dohromady asi sto dvacet lidí): 16  „Muži, bratři, bylo nutné, aby se splnil [text] písma,+ kterým předem mluvil svatý duch+ Davidovými ústy o Jidášovi,+ jenž se stal vůdcem těch, kteří zatkli Ježíše,+ 17  protože byl počítán mezi nás+ a obdržel podíl v této službě.+ 18  (Právě ten tedy koupil+ pole za mzdu za nespravedlnost,+ a spadl po hlavě,*+ hlučně uprostřed praskl a všechna jeho střeva se vyvalila. 19  To se také stalo známým všem obyvatelům Jeruzaléma, takže to pole bylo v jejich řeči nazváno A·kelʹda·ma, totiž Pole krve.) 20  Vždyť v knize Žalmů je napsáno: ‚Ať je jeho ubytovací místo opuštěno a ať v něm nikdo nebydlí‘+ a: ‚Ať jeho dozorčí úřad* převezme jiný.‘+ 21  Je tedy nutné, aby z mužů, kteří se s námi shromažďovali po celou dobu, kdy mezi námi pobýval* Pán Ježíš,+ 22  od počátku při jeho křtu Janem+ až do dne, kdy byl od nás přijat vzhůru,+ se jeden z těchto mužů s námi stal svědkem jeho vzkříšení.“+ 23  Postavili tedy dva, Josefa, zvaného Barsabáš, který měl příjmení Justus, a Matyáše. 24  A modlili se a řekli: „Ty, Jehovo,* který znáš srdce všech,+ označ, kterého z těchto dvou mužů jsi vyvolil, 25  aby zaujal místo této služby a apoštolátu,+ od něhož se Jidáš odchýlil, aby šel na své vlastní místo.“ 26  Tak o nich metali los+ a los padl na Matyáše; a byl připočten k jedenácti+ apoštolům.

Poznámky

Nebo „ustanovených časech“. Řec. kai·rousʹ.
Dosl. „autority“. Řec. e·xou·siʹai.
„Nejvzdálenější části.“ Nebo „nejzazšího konce“. Řec. e·schaʹtou; J17,18,22(heb.) qecehʹ. Viz Jer 25:31, 33 ppč. Srovnej Mt 12:42 ppč.
„Svědky.“ Řec. marʹty·res; lat. teʹstes.
Nebo „světlých“.
Dosl. „nebi“. Řec. ou·ra·nonʹ; lat. caeʹlum; J17(heb.) haš·ša·maʹjemah, „směrem k nebi“.
Podle rabínských pramenů, které vycházejí z Joz 3:4, to bylo asi 2 000 loket (890 m).
„Horlivec.“ Viz Lk 6:15 ppč.
Nebo „množství“.
Nebo „a otekl“.
„Dozorčí úřad.“ Řec. e·pi·sko·penʹ; J17,18(heb.) fequd·da·thóʹ, „a jeho dozorčí úřad“. Viz 2Kr 11:18 ppč.
Nebo „vykonával svou činnost“.
Viz dodatek 1D.