Skutky 11:1–30
11 Apoštolové a bratři, kteří byli v Judeji, slyšeli, že lidé z národů+ také přijali Boží slovo.
2 Když tedy Petr přišel do Jeruzaléma, [zastánci] obřízky+ se s ním začali přít,
3 říkali, že vešel do domu lidí, kteří nebyli obřezáni, a jedl s nimi.
4 Na to Petr začal a přistoupil k tomu, aby jim vysvětlil podrobnosti a řekl:
5 „Byl jsem v městě Joppe, modlil jsem se a ve vytržení jsem měl vidění, jakousi nádobu, která sestupovala jako velké lněné prostěradlo, jež bylo spouštěno za čtyři cípy z nebe, a přišla až ke mně.
6 Hleděl jsem do ní upřeně, pozoroval a viděl jsem zemské čtvernožce a divoká zvířata a lezoucí tvory a nebeské ptáky.+
7 Také jsem slyšel hlas, který mi řekl: ‚Vstaň, Petře, zabíjej a jez!‘+
8 Řekl jsem však: ‚Nikoli, Pane, protože do mých úst nikdy nevstoupilo nic poskvrněného nebo nečistého.‘+
9 Podruhé hlas z nebe odpověděl: ‚Přestaň nazývat poskvrněným to, co Bůh očistil.‘+
10 To se stalo třikrát a všechno bylo opět vytaženo do nebe.+
11 Pohleďte, v tom okamžiku také stáli u domu, kde jsme byli, tři muži, kteří ke mně byli vysláni z Cesareje.+
12 Duch+ mi tedy pověděl, abych s nimi šel a vůbec nepochyboval. Ale těchto šest bratrů také šlo se mnou a vstoupili jsme do domu toho muže.+
13 Podal nám zprávu o tom, že viděl ve svém domě stát anděla, který řekl: ‚Vyšli muže do Joppe a pošli pro Šimona, který má příjmení Petr,+
14 a bude s tebou mluvit o tom, čím můžeš být zachráněn ty a celá tvá domácnost.‘+
15 Ale když jsem začal mluvit, padl na ně svatý duch právě jako na počátku také na nás.+
16 Na to jsem si připomněl Pánův výrok, jak říkával: ‚Jan, ten křtil vodou,+ ale vy budete pokřtěni ve svatém duchu.‘+
17 Jestliže tedy Bůh dal stejný velkorysý dar jim, jako dal i nám, kteří jsme uvěřili v Pána Ježíše Krista,+ kdo jsem byl já, abych byl schopen bránit Bohu?“+
18 Když to slyšeli, souhlasili,+ oslavovali Boha+ a řekli: „Nyní tedy Bůh umožnil pokání za účelem života i lidem z národů.“+
19 Ti, kdo byli rozptýleni+ soužením, jež povstalo pro Štěpána, tudíž prošli až do Fénicie,+ Kypru+ a Antiochie, ale nemluvili slovo k nikomu než pouze k Židům.+
20 Mezi nimi však byli někteří muži z Kypru a Kyréné, kteří přišli do Antiochie a začali hovořit s řecky mluvícími lidmi*+ a oznamovali dobrou zprávu o Pánu Ježíši.+
21 Nadto s nimi byla Jehovova* ruka+ a velký počet těch, kdo se stali věřícími, se obrátil k Pánu.+
22 Zpráva o nich se dostala k uším sboru, který byl v Jeruzalémě, a vyslali Barnabáše+ až do Antiochie.
23 Když přišel a viděl Boží nezaslouženou laskavost,+ zaradoval+ se a všechny je začal povzbuzovat, aby setrvali v Pánu s rozhodnutím v srdci;+
24 neboť byl dobrý muž, plný svatého ducha a víry. A k Pánu se přidal značný zástup.+
25 Odešel tedy do Tarsu,+ aby důkladně pátral po Saulovi,+
26 a když ho našel, přivedl ho do Antiochie. Tak došlo k tomu, že se po celý rok s nimi shromažďovali ve sboru, vyučovali značný zástup, a v Antiochii to bylo poprvé, kdy učedníci byli božskou prozřetelností nazváni* křesťané.*+
27 V těch dnech přišli proroci+ z Jeruzaléma do Antiochie.
28 Jeden z nich jménem Agabos+ povstal a přistoupil k tomu, aby prostřednictvím ducha dával najevo, že na celou obydlenou zemi má přijít velký hladomor;+ což se skutečně stalo za času Claudia.
29 Ti z učedníků se tedy rozhodli, každý z nich podle toho, jak si to kdo mohl dovolit,+ že pošlou hmotnou+ pomoc bratrům, kteří bydlí v Judeji;
30 a to udělali, když to odeslali starším mužům* rukou Barnabáše a Saula.+
Poznámky
^ „Řecky mluvícími lidmi.“ Dosl. „Helénisty“. AD* „Řeky“.
^ Viz dodatek 1D.
^ Nebo „pojmenováni“.
^ „Křesťané.“ Řec. Chri·sti·a·nousʹ; lat. Chri·sti·aʹni; J17,18,22(heb.) Meši·chi·jimʹ, „stoupenci Mesiáše“.
^ Nebo „starším“. Řec. pre·sby·teʹrous.
