Skutky 14:1–28

14  A v Ikoniu+ společně vstoupili do židovské synagógy+ a mluvili takovým způsobem, že se velké množství Židů i Řeků+ stalo věřícími.  Ale Židé, kteří nevěřili, popudili+ a nesprávně ovlivnili duše lidí z národů proti bratrům.+  Strávili tedy značný čas tím, že mluvili se smělostí díky autoritě od Jehovy,* který vydal svědectví o slovu své nezasloužené laskavosti tím, že umožňoval, aby se jejich rukama děla znamení a předzvěsti.+  Množství z města se však rozštěpilo, někteří byli pro Židy, ale jiní pro apoštoly.  Když ze strany lidí z národů i Židů s jejich vládci došlo k násilnému pokusu zacházet s nimi nestoudně a uházet je kameny,+  uprchli,+ jakmile o tom byli informováni, do lykaonských měst, Lystry a Derbé, a okolní krajiny;  a dále tam oznamovali dobrou zprávu.+  V Lystře seděl nějaký muž postižený na nohy, chromý z lůna své matky,+ a vůbec nikdy nechodil.  Tento muž naslouchal, jak Pavel mluví, a ten se na něj upřeně zadíval, a když viděl, že má víru,+ aby byl uzdraven,* 10  řekl silným hlasem: „Postav se zpříma na nohy.“ A on vyskočil a začal chodit.+ 11  A když zástupy viděly, co Pavel udělal, pozvedly hlas a řekly v lykaonském jazyce: „Bohové+ se stali podobnými lidem a sestoupili k nám!“ 12  A nazvali Barnabáše Zeus,* ale Pavla Hermes,* neboť se ujímal vedení v řeči. 13  A kněz Dia, jehož [chrám] byl před městem,* přivedl k branám býky, [přinesl] věnce a toužil se zástupy obětovat oběti.+ 14  Když o tom však slyšeli apoštolové Barnabáš a Pavel, roztrhli své svrchní oděvy, skočili do zástupu, zvolali 15  a řekli: „Muži, proč to děláte? I my jsme lidé,+ máme stejné neduhy+ jako vy a oznamujeme vám dobrou zprávu, abyste se odvrátili od těchto marných+ věcí k živému Bohu,+ který učinil nebe, zemi, moře a všechno v nich.+ 16  V minulých generacích dovolil všem národům, aby šly vlastní cestou,+ 17  ačkoli se skutečně neponechal bez svědectví, že dělal dobro,+ když vám dával deště+ z nebe a plodná období a zcela naplňoval vaše srdce pokrmem a dobrou náladou.“+ 18  A přece tím, co řekli, stěží zadrželi zástupy, aby jim neobětovaly. 19  Ale přišli Židé z Antiochie a Ikonia, přemluvili zástupy+ a ty kamenovaly Pavla a vyvlekly ho z města ven, protože se domnívaly, že je mrtvý.+ 20  Když ho však učedníci obklopili, vstal a vstoupil do města. A příští den odešel s Barnabášem do Derbé.+ 21  A když tomu městu oznámili dobrou zprávu a učinili tam celkem dost učedníků,+ vrátili se do Lystry a do Ikonia a do Antiochie, 22  posilovali duše učedníků+ a povzbuzovali je, aby zůstali ve víře, a [říkali]: „Do Božího království musíme vstoupit mnoha souženími.“+ 23  Nadto pro ně v každém sboru ustanovili* starší muže,+ a když v postech předkládali modlitbu,+ svěřili je Jehovovi,*+ v něhož uvěřili. 24  A prošli Pisidií a přišli do Pamfýlie+ 25  a potom, co mluvili slovo* v Pergé, šli do Attalie. 26  A odtamtud se plavili do Antiochie,+ kde byli [předtím] svěřeni Boží nezasloužené laskavosti pro dílo, které plně vykonali.+ 27  Když přišli a shromáždili sbor, přistoupili k tomu, aby vyprávěli+ o mnoha věcech, které Bůh učinil jejich prostřednictvím, a že otevřel národům dveře k víře.*+ 28  Tak strávili s učedníky nemálo času.

Poznámky

Viz dodatek 1D.
Nebo „aby byl zachráněn“.
Nebo „Jupiter“. Řec. Diʹa; lat. Ioʹvem.
Nebo „Merkur“. Řec. Her·menʹ; lat. Mer·cuʹri·um.
Dosl. „toho, který byl před městem“.
Dosl. „ustanoviv [vztaženou rukou]“.
Viz dodatek 1D.
„Slovo“, BD; אACVgSyp „slovo Páně“; P74 „slovo Boží“; J17,28 „slovo Jehovovo“.
Nebo „dveře víry“.