Skutky 16:1–40
16 Došel tedy do Derbé a také do Lystry.+ A pohleďme, byl tam jistý učedník jménem Timoteus,+ syn věřící Židovky, ale řeckého otce,
2 a bratři v Lystře a Ikoniu o něm podávali dobrou zprávu.
3 Pavel vyjádřil touhu, aby s ním tento muž vyšel, a vzal ho a obřezal+ kvůli Židům, kteří byli v těch místech, neboť úplně všichni věděli, že jeho otec je Řek.
4 Když cestovali městy, předávali jim tam k zachovávání výnosy, o nichž rozhodli apoštolové a starší muži,* kteří byli v Jeruzalémě.+
5 Sbory se tedy opravdu dále upevňovaly ve víře+ a den ze dne početně vzrůstaly.
6 Prošli nadto Frýgií a galatskou krajinou,+ protože* jim svatý duch zabránil mluvit slovo v [oblasti] Asie.
7 Když se pak dostali do Mýsie, vynaložili úsilí jít do Bithýnie,+ ale Ježíšův duch jim to nedovolil.
8 Minuli tedy Mýsii a přišli do Troady.+
9 A v noci měl Pavel vidění:+ Nějaký Makedonec stál, snažně ho prosil a říkal: „Přejdi do Makedonie a pomoz nám.“
10 Jakmile spatřil vidění, snažili jsme se vydat se do Makedonie,+ protože jsme dospěli k závěru, že nás Bůh povolal, abychom jim oznamovali dobrou zprávu.*
11 Vydali jsme se tedy z Troady na moře a přímou plavbou jsme dorazili do Samothraké, ale následující den do Neapole
12 a odtamtud do Filip,+ kolonie, která je předním městem makedonské oblasti.+ Zůstali jsme v tom městě a strávili [tam] nějaké dny.
13 A v sabatním dnu jsme vyšli za bránu vedle řeky, kde jsme si mysleli, že je místo modlitby; a posadili jsme se a začali jsme mluvit k ženám, které se shromáždily.
14 A jistá žena jménem Lydie, prodavačka purpuru z města Thyatira+ a Boží ctitelka, naslouchala a Jehova* rozevřel její srdce,+ aby věnovala pozornost tomu, o čem mluvil Pavel.
15 A když byla pokřtěna ona a její domácnost,+ řekla se snažnou prosbou: „Jestliže jste usoudili, že jsem věrná Jehovovi,* vstupte do mého domu a zůstaňte.“+ A prostě nás přiměla přijít.+
16 A když jsme šli k místu modlitby, přihodilo se, že nás potkala nějaká služka, [která měla] ducha,+ démona věštby.*+ Opatřovala svým pánům velký zisk+ tím, že provozovala umění předpovídat.
17 Tato [dívka] stále následovala Pavla a nás a volala slovy:+ „Tito lidé jsou otroci Nejvyššího Boha, kteří vám zvěstují cestu záchrany.“
18 Dělala to mnoho dnů. Pavla to nakonec omrzelo,+ obrátil se a řekl duchu: „Nařizuji ti ve jménu Ježíše Krista, abys z ní vyšel.“+ A právě v tu hodinu vyšel.+
19 Když její páni viděli, že jim ušla naděje na zisk,+ chopili se Pavla a Sila, vlekli je na tržiště* k vládcům+
20 a dovedli je k městským magistrátům a řekli: „Tito lidé velice rozrušují+ naše město, jsou to Židé
21 a zvěstují zvyky,+ které pro nás není zákonné přijímat ani provozovat, protože jsme Římané.“
22 A zástup proti nim společně povstal; a městští magistráti, když z nich strhli svrchní oděvy, dali příkaz, aby je zbili pruty.+
23 Potom, co jim zasadili mnoho ran,+ uvrhli je do vězení a nařídili žalářníkovi, aby je bezpečně hlídal.+
24 Protože dostal takový příkaz, uvrhl je do vnitřního vězení+ a upevnil jim nohy do klády.+
25 Kolem půlnoci+ se však Pavel a Silas modlili a chválili Boha písní;+ ano, vězňové je slyšeli.
26 Náhle nastalo velké zemětřesení, takže se zatřásly základy žaláře. Navíc se okamžitě otevřely všechny dveře, a pouta všech se uvolnila.+
27 Žalářník, který se probudil ze spánku a viděl, že dveře vězení jsou otevřené, vytasil meč a hodlal se zabít,+ protože se domníval, že vězňové unikli.+
28 Pavel však zvolal silným hlasem a řekl: „Neubližuj si,+ neboť jsme všichni tady!“
29 Požádal tedy o světla, skočil dovnitř a s chvěním padl před Pavlem a Silem.+
30 A vyvedl je ven a řekl: „Pánové, co musím dělat,+ abych byl zachráněn?“
31 Řekli: „Věř v Pána Ježíše a budeš zachráněn+ ty i tvá domácnost.“+
32 A mluvili k němu a ke všem v jeho domě Jehovovo* slovo.+
33 A vzal je v tu noční hodinu s sebou a omyl jim podlitiny; a všichni do jednoho, on i jeho [domácí], byli neprodleně pokřtěni.+
34 A přivedl je do svého domu a prostřel pro ně stůl a velmi se s celou svou domácností radoval, když teď uvěřil Bohu.
35 Když se rozednilo, městští magistráti+ poslali úřední sluhy, aby řekli: „Propusť ty muže.“
36 Žalářník tedy podal Pavlovi zprávu o jejich slovech: „Městští magistráti poslali muže, abyste vy [dva] byli propuštěni. Vyjděte tedy a jděte v pokoji.“
37 Ale Pavel jim řekl: „Veřejně nás zmrskali bez soudu, nás, kteří jsme Římané,+ a uvrhli nás do vězení; a nyní nás tajně vyhazují? To tedy ne, ale ať přijdou sami a vyvedou nás.“
38 Úřední sluhové tedy podali městským magistrátům zprávu o těchto výrocích. Ti dostali strach, když slyšeli, že ti muži jsou Římané.+
39 Proto přišli, snažně je prosili, a když je vyvedli, prosili je, aby se vzdálili z města.
40 Ale oni vyšli z vězení, šli domů k Lydii, a když viděli bratry, povzbudili je+ a odešli.
Poznámky
^ Nebo „a“.
^ „Oznamovali dobrou zprávu.“ Řec. eu·ag·ge·liʹsa·sthai; lat. e·van·ge·li·zaʹre.
^ Viz dodatek 1D.
^ „Jehovovi“, J7,8,10; אAB(řec.) toi Ky·riʹoi; D „Bohu“. Viz dodatek 1D.
^ Dosl. „s duchem pythóna“, což je výraz, který má spojitost s věštírnou v Delfách. Řec. eʹchou·san pneuʹma pyʹtho·na.
^ Nebo „fórum“. Řec. a·go·ranʹ; lat. foʹrum. Místo veřejných shromáždění.
^ „Jehovovo“, J7,8,10,17,18,22,23,28; P45,74אcAC(řec.) tou Ky·riʹou; א*B „Boží“. Viz dodatek 1D.
