Skutky 20:1–38
20 Pavel poslal pro učedníky, jakmile se vřava uklidnila, a když je povzbudil a rozloučil se s nimi,+ vydal se na cestu do Makedonie.+
2 A potom, co prošel těmi končinami a povzbudil mnoha slovy ty, kdo tam byli,+ přišel do Řecka.
3 A když tam strávil tři měsíce, rozhodl se vrátit přes Makedonii, protože Židé proti němu zosnovali úklad,+ když se chystal odplout do Sýrie.
4 Doprovázel ho Sopatros,+ syn Pyrrha z Beroy, Aristarchos+ a Sekundus z Tesaloničanů, Gaius z Derbé, Timoteus+ a z [oblasti] Asie Tychikos+ a Trofimos.+
5 Ti šli dále a čekali na nás v Troadě;+
6 my jsme se však vydali z Filip na moře po dnech nekvašených chlebů+ a v pěti dnech jsme k nim připluli do Troady;+ strávili jsme tam sedm dnů.
7 První den+ v týdnu, když jsme se shromáždili k jídlu,* Pavel k nim začal mít proslov, protože hodlal příští den odejít; a svou řeč prodloužil až do půlnoci.
8 V horní místnosti,+ kde jsme se shromáždili, bylo tedy celkem dost lamp.
9 Jistý mladý muž jménem Eutychos seděl u okna a tvrdě usnul, zatímco Pavel mluvil dál, a když se ve spánku zhroutil, spadl ze třetího poschodí a zvedli ho mrtvého.
10 Ale Pavel sešel dolů, vrhl se na něj,+ objal ho a řekl: „Přestaňte dělat hluk, neboť jeho duše* je v něm.“+
11 Pak odešel nahoru, zahájil jídlo* a jedl, a když ještě dost dlouho rozmlouvali, až do rozbřesku, posléze odcestoval.
12 Odvedli tedy chlapce živého a byli nadmíru utěšeni.
13 Šli jsme napřed k lodi a odpluli do Assu, kde jsme zamýšleli vzít Pavla na palubu, neboť potom, co k tomu dal pokyny, sám zamýšlel jít pěšky.
14 Když nás tedy v Assu dostihl, vzali jsme ho na palubu a dojeli do Mityléné;
15 následující den jsme odtamtud odpluli a dorazili naproti Chiu, ale příští den jsme přistáli na Samu a další den jsme dorazili do Milétu.
16 Pavel se totiž rozhodl plout mimo Efez,+ aby netrávil čas v [oblasti] Asie, neboť pospíchal, aby se dostal do Jeruzaléma+ v den [svátku] Letnic, bude-li to možné.
17 Z Milétu však poslal do Efezu a zavolal si starší muže*+ sboru.
18 Když se k němu dostali, řekl jim: „Dobře víte, že od prvního dne, kdy jsem vkročil do [oblasti] Asie,+ byl jsem celou dobu s vámi+
19 a sloužil jsem jako otrok+ pro Pána s největší ponížeností mysli,+ se slzami a zkouškami, které mě postihly pro židovské úklady,+
20 zatímco jsem se nezdržel, abych vám nepověděl všechno, co je užitečné, a abych vás nevyučoval+ veřejně a dům+ od domu.*
21 Ale důkladně jsem vydával svědectví+ Židům i Řekům o pokání+ před Bohem a víře v našeho Pána Ježíše.
22 A podívejte se, v duchu spoután,+ cestuji do Jeruzaléma, ačkoli nevím, co se mi tam přihodí
23 kromě toho, že mi svatý duch+ od města k městu opakovaně vydává svědectví, když říká, že na mne čekají pouta a soužení.+
24 Přesto si vůbec necením svou duši* jako drahou,+ jen když budu moci dokončit svůj běh+ a službu,+ kterou jsem přijal+ od Pána Ježíše, abych vydal důkladné svědectví o dobré zprávě o Boží nezasloužené laskavosti.+
25 A tu pohleďte, vím, že vy všichni, mezi které jsem chodil kázat* království,* již můj obličej neuvidíte.
26 Proto vás právě tento den volám za svědky, že jsem čistý od krve+ všech lidí,
27 neboť jsem se nezdržel, abych vám nesdělil celou Boží radu.+
28 Dávejte pozor+ na sebe+ a na celé stádo,+ v němž vás svatý duch ustanovil jako dozorce,*+ abyste pásli Boží* sbor,+ který vyplatil krví+ svého vlastního [Syna].*
29 Vím, že po mém odchodu vstoupí mezi vás utlačující vlci+ a nebudou něžně zacházet se stádem,
30 a z vás samotných povstanou muži a budou mluvit převrácené věci,+ aby za sebou odvedli učedníky.+
31 Proto zůstaňte bdělí a mějte na mysli, že jsem nepřestal po tři roky+ nocí i dnem každého se slzami napomínat.+
32 A svěřuji vás nyní Bohu*+ a slovu jeho nezasloužené laskavosti, které vás může vybudovat+ a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými.+
33 Nedychtil jsem po stříbře ani zlatě ani šatu nikoho.+
34 Sami víte, že tyto ruce sloužily potřebám mým a těch,+ [kteří byli] se mnou.
35 Ve všem jsem vám předvedl, že takovou usilovnou prací+ máte pomáhat těm, kdo jsou slabí,+ a mít na mysli slova Pána Ježíše, který sám řekl: ‚Více štěstí je v dávání+ než v přijímání.‘“
36 Když to dořekl, poklekl+ s nimi se všemi a modlil se.
37 Mezi nimi všemi skutečně propukl velký pláč a padli Pavlovi kolem krku+ a něžně ho líbali,+
38 protože je zvláště zabolelo slovo, které pronesl, že již nespatří jeho obličej.+ Přistoupili tedy k tomu, aby ho doprovodili+ k lodi.
Poznámky
^ Dosl. „abychom lámali chléb“.
^ Nebo „život“. Viz dodatek 4A.
^ Dosl. „rozlámal chléb“.
^ „Starší muže.“ Nebo „starší“. Řec. pre·sby·teʹrous.
^ Nebo „a v soukromých domech“. Dosl. „a podle domů“. Řec. kai katʼ oiʹkous. Zde je slovo ka·taʹ použito ve 4. p. mn. č. v distributivním významu. Srovnej 5:42, ppč. „domu“.
^ Nebo „život“.
^ Nebo „ohlašovat“. Řec. ke·rysʹson; lat. praeʹdi·cans. Srovnej Da 5:29, ppč. „ohlásili“.
^ „Království“, אAB; VgSyp „Boží Království“; J17 „Jehovovo království“.
^ „Dozorce.“ Řec. e·pi·skoʹpous; J17(heb.) lif·qi·dhimʹ, „jako dozorce“. Viz Ne 11:9 ppč.
^ „Boží“, אBVg; AD „Pánův“.
^ Pojednání o slovním spojení „krví svého vlastního [Syna]“ je v dodatku 6C.
^ „Bohu“, אADVgSypJ8,17,18,22; B „Pánu“.
