Skutky 21:1–40
21 Když jsme se od nich odtrhli a vydali na moře, jeli jsme přímým kursem a dopluli na Kós, ale příští [den] na Rhodos a odtamtud do Patary.
2 A jakmile jsme našli loď, která se plavila do Fénicie, nalodili jsme se a odpluli.
3 Když jsme se dostali na dohled ostrova Kypru,+ nechali jsme jej po levé straně, plavili se dále do Sýrie+ a přistáli jsme v Tyru, neboť tam měla loď vyložit [svůj] náklad.+
4 Vyhledali jsme učedníky a zůstali jsme tam sedm dnů. Prostřednictvím ducha+ však opětovně říkali Pavlovi, aby nevstupoval do Jeruzaléma.
5 Když se tedy naše dny naplnily, vyšli jsme a vydali se na cestu; ale oni všichni, spolu s ženami a dětmi, nás doprovodili až ven za město. A na břehu jsme poklekli,+ pomodlili se
6 a vzájemně jsme se rozloučili+ a odešli jsme na loď, ale oni se vrátili domů.
7 Pak jsme dokončili plavbu z Tyru a připluli do Ptolemaidy, pozdravili jsme bratry a zůstali u nich jeden den.
8 Příští den jsme vyrazili a přišli do Cesareje,+ vstoupili jsme do domu evangelisty* Filipa, který byl jedním z těch sedmi mužů,+ a zůstali jsme u něho.
9 Ten muž měl čtyři dcery, panny, které prorokovaly.+
10 Zatímco jsme však zůstávali značný počet dnů, přišel z Judeje jistý prorok jménem Agabos,+
11 a přišel k nám a vzal Pavlův pás, spoutal si vlastní nohy a ruce a řekl: „Tak mluví svatý duch: ‚Muže, kterému patří tento pás, Židé takovým způsobem spoutají+ v Jeruzalémě a vydají+ do rukou lidí z národů.‘“
12 Když jsme to slyšeli, my i ti místní, začali jsme ho snažně prosit, aby nechodil do Jeruzaléma.+
13 Pavel pak odpověděl: „Co děláte, že pláčete+ a oslabujete mě v srdci?+ Buďte ujištěni, že jsem přichystán nejen být spoután, ale i zemřít v Jeruzalémě pro jméno Pána Ježíše.“+
14 Když se nedal odradit, souhlasili jsme slovy: „Ať se stane Jehovova* vůle.“+
15 Po těch dnech jsme se připravili na cestu a vydali jsme se do Jeruzaléma.+
16 Ale šli s námi také někteří z učedníků z Cesareje,+ aby nás přivedli k muži, v jehož domě jsme měli být hosty, k jistému Mnasonovi z Kypru, jednomu z prvních učedníků.
17 Když jsme se dostali do Jeruzaléma,+ bratři nás rádi přijali.+
18 Následující [den] však Pavel s námi vešel k Jakubovi;+ a byli přítomni* všichni starší muži.*
19 A pozdravil je a začal podávat podrobnou zprávu+ o věcech, které Bůh učinil mezi národy prostřednictvím jeho služby.+
20 Jakmile to uslyšeli, začali oslavovat Boha a řekli mu: „Vidíš, bratře, kolik tisíc* věřících je mezi Židy; a všichni jsou horliví pro Zákon.+
21 Ale slyšeli, jak se o tobě vykládá, že vyučuješ všechny Židy mezi národy [něčemu, co je] odpadnutím* od Mojžíše,+ a říkáš jim, aby neobřezávali své děti+ ani nechodili podle [slavnostních] zvyků.
22 Co se s tím má tedy dělat? V každém případě uslyší, že jsi přijel.
23 Udělej tedy to, co ti říkáme. Máme čtyři muže, kteří na sebe vzali slavnostní slib.
24 Vezmi tyto muže s sebou,+ obřadně se s nimi očisti a postarej se o jejich výlohy,+ aby si mohli dát oholit hlavy.+ A tak každý pozná, že není nic na pověstech, které se o tobě povídaly, ale že chodíš řádně a sám také dodržuješ Zákon.+
25 Pokud jde o věřící z národů, poslali* jsme a předali své rozhodnutí, aby se zdržovali toho, co je obětované modlám,+ rovněž krve+ a toho, co je zardoušené,*+ a smilstva.“+
26 Pavel pak příští den vzal s sebou ty muže, obřadně+ se s nimi očistil a vešel do chrámu, aby oznámil dny, které se mají naplnit+ pro obřadné očišťování, dokud nebude za každého z nich předložena oběť.+
27 Když se chýlilo k závěru těch sedm+ dnů, Židé z Asie začali uvádět celý zástup do zmatku,+ když ho spatřili v chrámu, a vložili na něj ruce
28 a křičeli: „Izraelští muži, pomozte! To je muž, který každého všude vyučuje proti lidu, Zákonu a tomuto místu,+ a co víc, přivedl dokonce Řeky do chrámu a poskvrnil toto svaté místo.“+
29 Viděli s ním totiž předtím ve městě Efezana Trofima,+ ale domnívali se, že ho Pavel přivedl do chrámu.
30 A celé město se rozbouřilo+ a lid se sbíhal; a uchopili Pavla a vyvlekli ho z chrámu.+ A dveře byly okamžitě zavřeny.
31 A zatímco se ho snažili zabít, došla k veliteli* oddílu informace, že je celý Jeruzalém ve zmatku,+
32 a hned vzal vojáky a důstojníky* a běžel k nim.+ Když zahlédli vojenského velitele+ a vojáky, přestali Pavla bít.
33 Vojenský velitel se potom přiblížil, uchopil ho a dal příkaz, aby ho spoutali dvěma řetězy;+ a přistoupil k tomu, aby se dotazoval, kdo vlastně je a co udělal.
34 Ale někteří v zástupu začali křičet to a jiní ono.+ Protože se tedy sám nemohl dovědět nic určitého kvůli vřavě, přikázal, aby ho přivedli do kasáren.+
35 Ale když se dostal na schody, situace dospěla tak daleko, že ho vojáci nesli kvůli násilí zástupu;
36 množství lidí [je] totiž následovalo a křičelo: „Pryč s ním!“*+
37 A když ho již měli vést do kasáren, Pavel řekl vojenskému veliteli: „Je mi dovoleno něco ti říci?“ Řekl: „Mluvíš řecky?
38 Nejsi ty skutečně ten Egypťan, který před těmito dny popuzoval k povstání+ a vyvedl čtyři tisíce mužů s dýkou* do pustiny?“
39 Pavel potom řekl: „Jsem vlastně Žid+ z Tarsu+ v Kilikii, občan ne neznámého města. Prosím tě tedy, dovol mi promluvit k lidu.“
40 Když mu to dovolil, Pavel, který stál na schodech, pokynul+ lidem rukou. Když nastalo velké ticho, oslovil je v hebrejském+ jazyce a řekl:
Poznámky
^ Nebo „misionáře“. Řec. eu·ag·ge·li·stouʹ; lat. e·van·ge·liʹstae.
^ Viz dodatek 1D.
^ Nebo „přišli tam“.
^ Nebo „starší“.
^ Dosl. „myriád; desítek tisíc“.
^ „Odpadnutím.“ Řec. a·po·sta·siʹan (ze slovesa a·fiʹste·mi, „odstoupit od“). Podstatné jméno má význam zběhnutí, opuštění či vzpoury. Viz Joz 22:22; 2Pa 29:19; 2Te 2:3.
^ „Poslali“, BD; P74אAVg „napsali“.
^ Nebo „toho, co je zabito, aniž bylo zbaveno krve“.
^ Dosl. „chiliarchovi“, veliteli tisíce vojáků.
^ Dosl. „centuriony (setníky)“, důstojníky, kteří velí stovce vojáků.
^ Nebo „Zabij ho!“.
^ Dosl. „sikariů; vrahů“. Řec. si·ka·riʹon.
