Skutky 23:1–35
23 Pavel upřeně pohlédl na Sanhedrin a řekl: „Muži, bratři, choval jsem se před Bohem s dokonale čistým svědomím+ až do tohoto dne.“
2 Na to velekněz Ananiáš nařídil těm, kteří u něho stáli, aby ho udeřili+ přes ústa.
3 Pavel mu potom řekl: „Bůh udeří tebe, ty obílená+ stěno. Sedíš tu, abys mě soudil podle Zákona,+ a současně přestupuješ Zákon+ tím, že přikazuješ, abych byl udeřen?“
4 Ti, kteří u toho stáli, řekli: „Spíláš Božímu veleknězi?“
5 A Pavel řekl: „Bratři, nevěděl jsem, že je veleknězem. Je totiž napsáno: ‚Nebudeš urážlivě mluvit o vládci svého lidu.‘“+
6 Když si Pavel všiml, že jedna část jsou saduceové,+ ale druhá farizeové, přistoupil k tomu, aby zvolal v Sanhedrinu: „Muži, bratři, jsem farizeus,+ syn farizeů. Jsem souzen pro naději na vzkříšení+ mrtvých.“+
7 Protože to řekl, vznikl mezi farizey a saducey rozkol+ a množství se rozštěpilo.
8 Saduceové+ totiž říkají, že není vzkříšení+ ani anděl ani duch, ale farizeové to všechno* veřejně oznamují.
9 Vypukl tedy hlasitý jekot+ a někteří ze znalců Zákona ze strany farizeů vstali a začali se zuřivě přít a říkali: „Neshledáváme na tomto člověku nic nesprávného;+ jestliže totiž k němu mluvil duch nebo anděl —.“+
10 Když rozkol velice vzrostl, vojenský velitel dostal strach, že Pavla roztrhají na kusy, a přikázal oddílu vojáků,+ aby šli a vychvátili ho z jejich středu a přivedli do kasáren.+
11 Následující noc však u něho stál Pán+ a řekl: „Buď odvážný!+ Jak jsi totiž důkladně svědčil+ o mně v Jeruzalémě, tak budeš vydávat svědectví i v Římě.“+
12 Když se rozednilo, Židé zosnovali spiknutí,+ zavázali se kletbou+ a řekli, že nebudou jíst ani pít, dokud Pavla nezabijí.+
13 Těch, kteří zosnovali to zapřisáhlé spiknutí, bylo více než čtyřicet mužů;
14 a šli k předním kněžím+ a starším mužům* a řekli: „Slavnostně jsme se zavázali kletbou, že si nevezmeme ani kousek jídla, dokud Pavla nezabijeme.
15 Společně se Sanhedrinem tedy objasněte vojenskému veliteli, proč by ho měl k vám přivést, jako byste zamýšleli rozhodnout přesněji v záležitostech, které se ho týkají.+ Ale než se přiblíží, budeme přichystáni ho usmrtit.“+
16 Avšak syn Pavlovy sestry uslyšel, že budou číhat v záloze,+ přišel, vstoupil do kasáren a podal o tom Pavlovi zprávu.
17 Pavel tedy k sobě zavolal jednoho z důstojníků a řekl: „Odveď tohoto mladého muže k vojenskému veliteli, neboť mu má o čem podat zprávu.“
18 Ten muž ho tedy vzal, dovedl ho k vojenskému veliteli a řekl: „Zavolal mě k sobě vězeň Pavel a požádal mě, abych k tobě dovedl tohoto mladého muže, protože ti má co povědět.“
19 Vojenský velitel ho+ vzal za ruku, poodstoupil a soukromě se začal dotazovat: „O čem mi máš podat zprávu?“
20 Řekl: „Židé se dohodli, že tě požádají, abys zítra přivedl Pavla do Sanhedrinu, jako by zamýšleli dozvědět se o něm něco přesnějšího.+
21 Především se jimi nedej přesvědčit, neboť na něj číhá v záloze více než čtyřicet jejich mužů+ a zavázali se kletbou nejíst ani nepít, dokud ho neodstraní;+ a jsou nyní přichystáni a čekají na tvůj slib.“
22 Vojenský velitel tedy mladého muže propustil, když mu nařídil: „Nevyžvaň nikomu, že jsi mi to objasnil.“
23 A předvolal si nějaké dva důstojníky a řekl: „Přichystejte na třetí hodinu* v noci dvě stě vojáků na pochod až do Cesareje, rovněž sedmdesát jezdců na koních a dvě stě kopiníků.
24 Opatřete také soumary, aby Pavel mohl jet a aby ho dopravili bezpečně k místodržiteli Felixovi.“
25 A napsal dopis tohoto znění:
26 „Claudius Lysias Jeho Excelenci, místodržiteli Felixovi:+ Pozdravy!
27 Tohoto muže se zmocnili Židé a chystali se ho usmrtit, ale náhle jsem přišel s oddílem vojáků a vyprostil jsem ho,+ protože jsem se dověděl, že je Říman.+
28 A protože jsem si přál zjistit příčinu, proč ho žalují, přivedl jsem ho do jejich Sanhedrinu.*+
29 Shledal jsem, že ho žalují kvůli otázkám svého Zákona,+ ale neobviňují ho z jediné věci, která zasluhuje smrt nebo pouta.+
30 Ale protože mi byl odhalen úklad,+ který se proti tomu muži chystá, ihned ti ho posílám a žalobcům přikazuji, aby proti němu mluvili před tebou.“+
31 Tito vojáci+ tedy vzali Pavla podle svých nařízení a v noci ho přivedli do Antipatridy.
32 Příští den dovolili jezdcům na koních, aby s ním jeli dál, a vrátili se do kasáren.
33 [Jezdci na koních] vjeli do Cesareje,+ předali dopis místodržiteli a také mu představili Pavla.
34 Přečetl ho tedy a dotazoval se, z jaké je provincie, a zjistil,+ že je z Kilikie.+
35 „Důkladně si tě vyslechnu,“ řekl, „až přijdou také tvoji žalobci.“+ A přikázal, aby ho střežili v Herodově pretoriánském paláci.
Poznámky
^ Dosl. „obě (věci)“.
^ Nebo „starším“. Řec. pre·sby·teʹrois.
^ Tedy kolem 21 hod., počítáno od západu slunce.
^ „Přivedl jsem ho do jejich Sanhedrinu“, P74אAVgSyp; B* vynechává.
