Soudci 11:1–40
11 A Gileaďan+ Jefta+ se stal silným, statečným mužem,+ a byl to syn prostitutky,+ a Jeftův otec byl Gilead.
2 A Gileadova manželka mu rodila syny. Když synové té manželky vyrostli, přistoupili k tomu, aby vyhnali Jeftu a aby mu řekli: „Nebudeš mít v domácnosti našeho otce žádné dědictví,+ neboť jsi syn jiné ženy.“
3 Jefta tedy kvůli svým bratrům utekl a usídlil se v zemi Tob.+ A k Jeftovi se přidávali zahálčiví muži a vycházeli s ním.+
4 A za čas se stalo, že synové Ammona začali bojovat proti Izraeli.+
5 A když synové Ammona opravdu bojovali proti Izraeli,+ stalo se, že gileadští starší muži okamžitě šli, aby vzali Jeftu ze země Tob.+
6 Pak řekli Jeftovi: „Pojď přece a služ jako náš velitel a bojujme proti synům Ammona.“
7 Ale Jefta řekl gileadským starším mužům:+ „Cožpak jste mě neměli v nenávisti, takže jste mě vyhnali z domu mého otce?+ A proč jste ke mně přišli právě nyní, když jste v tísni?“+
8 Na to gileadští starší muži řekli Jeftovi: „Proto jsme se nyní k tobě vrátili,+ a půjdeš s námi a budeš bojovat proti synům Ammona a staneš se pro nás hlavou všech obyvatel Gileadu.“+
9 Jefta tedy řekl gileadským starším mužům: „Jestliže mě přivádíte zpět, abych bojoval proti synům Ammona, a Jehova mi je opravdu zanechá,+ já, já se stanu vaší hlavou!“
10 Gileadští starší muži na to řekli Jeftovi: „Ať se Jehova prokáže být posluchačem mezi námi,+ jestliže neučiníme tak, jak je to podle tvého slova.“+
11 Jefta tedy šel s gileadskými staršími muži a lid ho dosadil nad sebou jako hlavu a velitele.+ A Jefta přistoupil k tomu, aby mluvil všechna svá slova před Jehovou v Micpě.+
12 Potom Jefta poslal posly ke králi synů Ammona+ a řekl: „Co s tebou mám společného,*+ když vidím, že jsi přišel proti mně, abys bojoval v mé zemi?“
13 Král synů Ammona tedy řekl Jeftovým poslům: „To proto, že Izrael vzal moji zemi, když vyšli z Egypta,+ od Arnonu+ až k Jabboku a až k Jordánu.+ A nyní ji přece pokojně vrať.“
14 Ale Jefta znovu poslal posly ke králi synů Ammona
15 a řekl mu:
„Tak řekl Jefta: ‚Izrael nevzal moabskou zemi+ a zemi synů Ammona.+
16 Když totiž vyšli z Egypta, Izrael procházel pustinou až k Rudému moři+ a dostal se do Kadeše.+
17 Potom Izrael poslal posly k edomskému+ králi a řekl: „Nech mě, prosím, projít svou zemí“, a edomský král nenaslouchal. A poslali také k moabskému+ králi, a on nesvolil. A Izrael dále bydlel v Kadeši.+
18 Když procházeli pustinou, obcházeli edomskou+ zemi a moabskou zemi, takže vzhledem k moabské zemi šli směrem k východu slunce*+ a utábořili se v kraji Arnon; a nevešli přes hranici Moabu,+ protože Arnon byl hranicí Moabu.+
19 Pak poslal Izrael posly k Sichonovi, králi Amorejců, chešbonskému králi,+ a Izrael mu řekl: „Nech nás, prosím, projít svou zemí na mé vlastní místo.“+
20 A Sichon se necítil jistý vzhledem k [tomu, jak] Izrael projde jeho územím, a Sichon shromáždil všechen svůj lid a utábořil se v Jahaci+ a bojoval proti Izraeli.+
21 Na to Jehova, BŮH Izraele, vydal Sichona a všechen jeho lid do Izraelovy ruky, takže je udeřili, a Izrael vzal do vlastnictví celou zemi Amorejců, kteří obývali tu zemi.+
22 Tak vzali do vlastnictví celé území Amorejců od Arnonu až k Jabboku a od pustiny až k Jordánu.+
23 A byl to Jehova, BŮH Izraele, který Amorejce zbavil vlastnictví před svým lidem Izraelem,+ a ty, ty bys je zbavil vlastnictví.*
24 Což nezbavíš vlastnictví toho,* koho tě přiměje zbavit vlastnictví tvůj bůh* Kemoš+? A každého, koho Jehova, náš Bůh, před námi zbavil vlastnictví, toho zbavíme vlastnictví.*+
25 A jsi snad lepší než Cipporův syn Balak, moabský král?+ Zápolil on někdy s Izraelem nebo někdy proti němu bojoval?
26 Zatímco Izrael tři sta let bydlel v Chešbonu a jeho závislých městečkách+ a v Aroeru+ a jeho závislých městečkách a ve všech městech, která jsou u břehů Arnonu, proč jste je tedy neuchvátili nikdy během toho času?+
27 Pokud jde o mne, já jsem proti tobě nezhřešil, ale ty se mnou jednáš nesprávně, když proti mně bojuješ. Ať Jehova, Soudce,+ dnes soudí mezi izraelskými syny a syny Ammona.‘“
28 A král synů Ammona nenaslouchal Jeftovým slovům, která mu poslal.+
29 Jehovův duch nyní přišel na Jeftu,+ a on přistoupil k tomu, aby prošel Gileadem a Manassem a aby prošel gileadskou+ Micpe, a od gileadské Micpe šel dál k synům Ammona.
30 Potom Jefta učinil slavnostní slib+ Jehovovi a řekl: „Jestliže mi zcela jistě vydáš syny Ammona do ruky,
31 stane se také, že ten, kdo vyjde, kdo mi vyjde vstříc ze dveří mého domu, až se vrátím v pokoji od synů Ammona,+ se také stane Jehovovým,+ a toho obětuji jako zápalnou oběť.“+
32 Jefta tedy přešel k synům Ammona, aby proti nim bojoval, a Jehova přistoupil k tomu, aby mu je vydal do ruky.
33 A udeřil je velkým pobíjením od Aroeru po celé cestě do Minnitu+ — dvacet měst — a až po Abel-keramim. Tak byli synové Ammona podmaněni před izraelskými syny.
34 Nakonec Jefta přišel do Micpy,+ ke svému domu, a pohleďme, jeho dcera mu vychází vstříc, hraje na tamburínu a tančí!*+ Byla naprosto jediným dítětem.* Kromě ní neměl ani syna, ani dceru.
35 A stalo se, když ji zahlédl, že si začal trhat oděvy+ a říkat: „Běda, má dcero! Skutečně jsi mě přiměla, abych se sklonil, a ty sama ses stala tím, koho jsem zavrhoval. A já — já jsem otevřel svá ústa k Jehovovi a nejsem schopen se obrátit zpět.“+
36 Ale ona mu řekla: „Můj otče, jestliže jsi otevřel svá ústa k Jehovovi, učiň mi podle toho, co vyšlo z tvých úst,+ protože Jehova pro tebe vykonal skutky pomsty nad tvými nepřáteli, syny Ammona.“
37 A přikročila k tomu, aby řekla svému otci: „Ať je mi učiněno tak: Nech mě samotnou dva měsíce a nech mě jít, a sestoupím na hory, a nech mě plakat nad mým panenstvím,+ mě a mé družky.“
38 Na to řekl: „Jdi!“ Poslal ji tedy pryč na dva měsíce; a chodila, ona a její družky, a na horách oplakávala své panenství.
39 A na konci dvou měsíců se stalo, že se vrátila ke svému otci, načež provedl svůj slavnostní slib, který učinil vzhledem k ní.+ Pokud jde o ni, ona nikdy neměla poměr s mužem. A to se v Izraeli stalo předpisem:
40 Rok co rok chodívaly izraelské dcery vzdávat dobrořečení* dceři Gileaďana Jefty, čtyři dny v roce.+
Poznámky
^ Dosl. „Co [je] mě a tobě?“. Heb. idiom; odmítavá otázka vyjadřující námitku. Viz dodatek 7B.
^ Nebo „šli na východ od moabské země“.
^ „Je zdědil“, LXX; Vg „vzal do vlastnictví jejich zemi“.
^ „Zdědíme“, LXX; Vg „[ten] nám připadne do vlastnictví“.
^ „Tvůj bůh.“ Heb. ʼelo·hejʹkha; řec. the·osʹ; lat. deʹus; LXXVg považují ʼelo·hejʹkha (z ʼelo·himʹ) za mn. č. označující vznešenost, a proto překládají v j. č.
^ „Nezdědíš toho“, LXX; Vg „[ti] nepřipadne právem ten“.
^ „Byla naprosto jediným dítětem.“ Dosl. „A jen ona, ona sama“. Heb. weraqʹ hiʼ jechi·dhahʹ; LXX(řec. mo·no·ge·nesʹ)Vg(lat. u·ni·geʹni·ta) „jediná zplozená“. Srovnej 1Mo 22:2. Viz Lk 8:42 ppč.
^ Dosl. „s tamburínami a tanci“.
