Římanům 14:1–23

  • Nesoudit jeden druhého (1–12)

  • Nedělat nic, co by bylo pro druhé kamenem úrazu (13–18)

  • Usilovat o pokoj a jednotu (19–23)

14  Přijímejte toho, kdo je slabý ve víře,+ ale nesuďte ho za to, že má jiné názory.*  Někomu víra dovoluje jíst všechno, ale kdo je slabý, jí jenom zeleninu.  Ať se ten, kdo jí všechno, nedívá svrchu na toho, kdo nejí všechno, a ať ten, kdo nejí všechno, nesoudí toho, kdo jí všechno.+ Vždyť ho Bůh přijal.  Kdo jsi ty, že soudíš sluhu někoho jiného?+ Je to jeho pán, kdo posoudí, jestli obstál, nebo ne.+ A on obstojí, protože Jehova* ho může podpořit.  Někdo považuje jeden den za významnější než druhý.+ Jiný považuje všechny dny za rovnocenné.+ Ať se každý drží toho, o čem je pevně přesvědčený.  Kdo zachovává nějaký den, dělá to pro Jehovu.* A podobně ten, kdo jí všechno, to dělá pro Jehovu,* protože Bohu děkuje.+ Ale i ten, kdo nejí všechno, to dělá pro Jehovu* a děkuje mu.+  Nikdo z nás totiž nežije jen pro sebe+ a nikdo neumírá jen pro sebe.  Vždyť pokud žijeme, žijeme pro Jehovu,*+ a pokud umíráme, umíráme pro Jehovu.* A tak ať žijeme, nebo umíráme, patříme Jehovovi.*+  Kristus totiž zemřel a ožil proto, aby byl Pánem mrtvých i živých.+ 10  Proč tedy soudíš svého bratra?+ A proč se ty na svého bratra díváš svrchu? Vždyť všichni budeme stát před Božím soudcovským stolcem.+ 11  Je totiž napsáno: „‚Jakože žiji,‘+ říká Jehova,* ‚každé koleno přede mnou poklekne a každý jazyk otevřeně uzná, že jsem Bůh.‘“+ 12  Každý z nás se tedy bude Bohu zodpovídat sám za sebe.+ 13  Proto už nesuďme jeden druhého.+ Spíš buďte rozhodnutí neudělat nic, co by bylo pro bratra kamenem úrazu nebo překážkou.+ 14  Jako následovník Pána Ježíše vím a jsem přesvědčený, že samo o sobě není nic nečisté.+ Když ale člověk něco za nečisté považuje, je to pro něj nečisté. 15  Pokud tvého bratra pohoršuje to, co jíš, už nejednáš v souladu s láskou.+ Nenič svým jídlem toho, za koho zemřel Kristus.+ 16  Ať se o tom dobrém, co děláte, nemluví špatně. 17  Vždyť Boží království nesouvisí s jídlem a pitím,+ ale se správným jednáním,* pokojem a radostí prostřednictvím svatého ducha. 18  Ten, kdo takto slouží* Kristu, se líbí Bohu a lidé si ho váží. 19  Proto usilujme o to, co vede k pokoji+ a co slouží k vzájemnému posílení.*+ 20  Nenič* Boží dílo jen kvůli jídlu.+ Je sice pravda, že všechno jídlo je čisté, ale když člověk jí a podkopává tím víru* někoho jiného, je to k jeho škodě.*+ 21  Je tedy lepší nejíst maso a nepít víno ani nedělat nic, co by podkopávalo víru* tvého bratra.+ 22  To, o čem jsi přesvědčený,* ať zůstane mezi tebou a Bohem. Šťastný je ten, kdo sám sebe neodsuzuje za to, pro co se rozhodl. 23  Ale pokud má pochybnosti, a přesto jí, už je odsouzený, protože nejedná podle svého přesvědčení.* Všechno, co nevychází z přesvědčení,* je hřích.

Poznámky

Nebo možná „vnitřní pochybnosti“.
Nebo „se spravedlností“. Viz heslo Spravedlnost ve Slovníčku pojmů.
Nebo „slouží jako otrok“.
Dosl. „budování“.
Dosl. „neboř“.
Nebo „přivádí tím k pádu“.
Nebo „je to špatné“.
Nebo „přivádělo k pádu“.
Nebo „tvá víra“.
Nebo „víry“.
Nebo „víry“.