1. Královská 8:1–66

  • Do chrámu je přinesena truhla smlouvy (1–13)

  • Šalomoun mluví k lidu (14–21)

  • Šalomounova modlitba při zasvěcení chrámu (22–53)

  • Šalomoun žehná lidu (54–61)

  • Oběti a svátek při zasvěcení (62–66)

8  Tehdy král Šalomoun svolal+ izraelské starší, všechny vůdce* kmenů a náčelníky izraelských rodů.+ Přišli k němu do Jeruzaléma, aby z Města Davidova, tedy ze Sionu,+ vynesli truhlu Jehovovy smlouvy.+  Všichni Izraelité se shromáždili před králem Šalomounem o svátku* v měsíci etanimu,* tedy v sedmém měsíci.+  Když přišli všichni izraelští starší, kněží zvedli truhlu.+  Vzali Jehovovu truhlu, stan setkávání+ a všechno svaté náčiní, které bylo ve stanu. Nesli to kněží a Levité.*  Král Šalomoun a všichni Izraelité, kteří se u něj shromáždili, byli před truhlou a obětovali tolik ovcí a dobytka,+ že se nedaly sepsat ani spočítat.  Potom kněží přinesli truhlu Jehovovy smlouvy na její místo,+ do nejvnitřnější místnosti domu, do Nejsvětější, pod křídla cherubínů.+  Cherubíni měli křídla roztažená nad místem, kde byla truhla, a tak zastiňovali truhlu i její tyče.+  Tyče+ byly tak dlouhé, že jejich konce bylo vidět ze Svaté před nejvnitřnější místností, ale zvenčí je vidět nebylo. A jsou tam až dodnes.  V truhle byly jen dvě kamenné tabulky,+ které tam Mojžíš uložil+ u Chorebu, když Jehova uzavřel smlouvu+ s Izraelity po jejich odchodu z Egypta.+ 10  Když kněží vyšli ze svatého místa, naplnil se Jehovův dům oblakem.+ 11  Kvůli tomu oblaku kněží nemohli pokračovat ve své službě, protože Jehovova sláva naplnila Jehovův dům.+ 12  Tehdy Šalomoun řekl: „Jehovo, ty sám jsi prohlásil, že budeš přebývat v hustých oblacích.+ 13  Postavil jsem pro tebe majestátní dům, trvalé místo, kde bys navždy bydlel.“+ 14  Potom se král otočil ke všem shromážděným Izraelitům, kteří tam stáli, a začal jim žehnat.+ 15  Řekl: „Ať je chválen Jehova, Bůh Izraele, který dal svými ústy slib mému otci Davidovi a svou rukou ho splnil. Prohlásil: 16  ‚Ode dne, kdy jsem svůj lid Izrael vyvedl z Egypta, jsem si v žádném z izraelských kmenů nevyvolil město, ve kterém by byl postaven dům, kde by přebývalo mé jméno.+ Vyvolil jsem si ale Davida, aby vládl nad mým lidem Izraelem.‘ 17  Můj otec David ze srdce toužil postavit dům jménu Jehovy, Boha Izraele.+ 18  Ale Jehova mu řekl: ‚Máš v srdci touhu postavit dům mému jménu a je dobře, že si to přeješ. 19  Nepostavíš ho ale ty. Tím, kdo postaví dům mému jménu, bude tvůj syn, který se ti narodí.‘*+ 20  A Jehova svůj slib splnil. Usedl jsem na izraelský trůn po svém otci Davidovi, tak jak Jehova slíbil, a postavil jsem dům jménu Jehovy, Boha Izraele.+ 21  Připravil jsem tam místo pro truhlu se smlouvou,+ kterou Jehova uzavřel s našimi předky, když je vyvedl z Egypta.“ 22  Potom se Šalomoun před celým izraelským shromážděním postavil před Jehovův oltář, vztáhl ruce k nebi+ 23  a řekl: „Jehovo, Bože Izraele, vysoko v nebesích ani tady na zemi není žádný Bůh jako ty.+ Dodržuješ smlouvu a projevuješ věrnou lásku+ svým služebníkům, kteří ti slouží celým srdcem.+ 24  Splnil jsi slib, který jsi dal mému otci, svému sluhovi Davidovi. Dnes jsi svou rukou splnil to, co jsi svými ústy slíbil.+ 25  A teď, Jehovo, Bože Izraele, splň slib, který jsi dal mému otci, svému sluhovi Davidovi, když jsi řekl: ‚Pokud budou tvoji synové dávat pozor na své kroky a budou přede mnou chodit tak, jako jsi přede mnou chodil ty, na izraelském trůnu bude přede mnou vždy sedět muž z tvého rodu.‘+ 26  Bože Izraele, ať se prosím uskuteční tvůj slib, který jsi dal mému otci, svému sluhovi Davidovi. 27  Bude ale Bůh přebývat na zemi?+ Vždyť ani nebesa, nebe nebes, tě nemůžou obsáhnout.+ Tím méně pak tento dům, který jsem postavil!+ 28  Jehovo, můj Bože, věnuj pozornost modlitbě svého sluhy a jeho prosbě o přízeň a naslouchej volání o pomoc a modlitbě, kterou ti dnes tvůj sluha předkládá. 29  Ať jsou tvé oči dnem i nocí upřené k tomuto domu – k místu, o kterém jsi řekl: ‚Tam bude mé jméno.‘+ Vyslyš modlitbu, kterou tvůj sluha pronáší směrem k tomuto místu.+ 30  Naslouchej svému sluhovi a svému lidu Izraeli, když se budou modlit směrem k tomuto místu a prosit tě o přízeň. Kéž to uslyšíš ze svého příbytku v nebesích,+ kéž to uslyšíš a odpustíš.+ 31  Když někdo zhřeší proti svému bližnímu a je přinucený zavázat se přísahou* a pod přísahou* přijde před tvůj oltář v tomto domě,+ 32  kéž v nebesích nasloucháš, zasáhneš a své sluhy rozsoudíš. Kéž špatného člověka prohlásíš za vinného a potrestáš ho za jeho špatnost a kéž dobrého* člověka prohlásíš za nevinného* a odměníš ho za jeho správné jednání.*+ 33  Když bude tvůj lid Izrael poražen nepřítelem, protože proti tobě hřešili,+ a vrátí se k tobě a budou oslavovat tvé jméno,+ modlit se a naléhavě tě v tomto domě prosit o přízeň,+ 34  kéž v nebesích nasloucháš, odpustíš hřích svého lidu Izraele a přivedeš je zpátky do země, kterou jsi dal jejich předkům.+ 35  Když se zavře nebe a nebude pršet,+ protože proti tobě hřešili,+ a budou se modlit směrem k tomuto místu a oslavovat tvé jméno a odvrátí se od svého hříchu, protože jsi je pokořil,*+ 36  kéž v nebesích nasloucháš a odpustíš hřích svých sluhů, svého lidu Izraele. Kéž je poučuješ+ o správné cestě, po které by měli jít, a sešleš déšť na svou zemi,+ kterou jsi dal svému lidu jako dědictví. 37  Když zemi postihne hlad,+ mor, vysušující vítr, plíseň,+ sarančata nebo kobylky, když některé z měst* oblehne nepřítel nebo když přijde jakákoli jiná pohroma či nemoc+ 38  a když se potom k tobě celý tvůj lid Izrael nebo kterýkoli člověk budou modlit a prosit tě o přízeň+ (vždyť každý zná bolest svého srdce+) a vztáhnou ruce k tomuto domu, 39  kéž nasloucháš v nebesích, ve svém příbytku,+ a kéž odpustíš+ a zasáhneš. Každému odplať jeho jednání,+ protože znáš jeho srdce (jedině ty opravdu znáš srdce každého člověka).+ 40  Potom se tě budou bát po všechny dny, kdy budou žít v této zemi, kterou jsi dal našim předkům. 41  Pokud jde o cizince, který nepatří k tvému lidu Izraeli a který přijde ze vzdálené země kvůli tvému jménu*+ 42  (oni totiž uslyší o tvém velkém jménu,+ o tvé silné ruce a o tvé vztažené paži), který přijde a bude se modlit směrem k tomuto domu, 43  kéž nasloucháš v nebesích, ve svém příbytku,+ a uděláš všechno, o co tě cizinec žádá, aby všechny národy na zemi poznaly tvé jméno a bály se tě+ stejně jako tvůj lid Izrael a aby poznaly, že se tvé jméno vzývá nad tímto domem, který jsem postavil. 44  Když tvůj lid vytáhne do války proti svému nepříteli cestou, kterou je pošleš,+ a budou se k tobě, Jehovo, modlit+ směrem k městu, které jsi vyvolil,+ a směrem k domu, který jsem postavil tvému jménu,+ 45  kéž v nebesích nasloucháš jejich modlitbě a jejich prosbě o přízeň a zjednáš jim spravedlnost. 46  Když proti tobě zhřeší (vždyť není člověk, který nehřeší)+ a ty se na ně rozzlobíš a necháš je napospas nepříteli, který je odvede jako zajatce do své země, ať už vzdálené, nebo blízké,+ 47  a oni se v zemi, kam byli odvedeni, vzpamatují,+ vrátí se k tobě+ a budou tě v zemi svých nepřátel naléhavě prosit o přízeň+ a řeknou: ‚Zhřešili jsme, provinili jsme se, jednali jsme ničemně‘+ 48  a v zemi svých nepřátel, kteří je odvedli do zajetí, se k tobě vrátí celým srdcem+ a celou duší* a budou se k tobě modlit směrem ke své zemi, kterou jsi dal jejich předkům, k městu, které jsi vyvolil, a k domu, který jsem postavil tvému jménu,+ 49  kéž v nebesích, ve svém příbytku,+ nasloucháš jejich modlitbě a jejich prosbě o přízeň, zjednáš jim spravedlnost 50  a svému lidu, který proti tobě zhřešil, odpustíš všechna jejich provinění, kterých se proti tobě dopustili. Dej, ať nad nimi jejich nepřátelé pocítí lítost a smilují se nad nimi+ 51  (vždyť jsou tvým lidem a tvým dědictvím,+ které jsi vyvedl z Egypta,+ z nitra tavicí pece+). 52  Kéž jsou tvé oči upřené k prosbě o přízeň,+ kterou ti bude předkládat tvůj sluha a tvůj lid Izrael, a kéž jim nasloucháš, kdykoli k tobě budou volat.*+ 53  Oddělil jsi je totiž od všech národů na zemi jako své dědictví,+ tak jak jsi prohlásil prostřednictvím svého služebníka Mojžíše, když jsi naše předky vyvedl z Egypta, Svrchovaný pane Jehovo.“ 54  Jakmile Šalomoun dokončil tuto modlitbu a prosbu o přízeň, kterou Jehovovi předkládal, vstal od Jehovova oltáře, kde klečel s rukama vztaženýma k nebi.+ 55  Pak stál a celému izraelskému shromáždění silným hlasem žehnal: 56  „Ať je chválen Jehova, který svému lidu Izraeli dopřál odpočinek, tak jak slíbil.+ Neselhalo ani jediné slovo z toho všeho dobrého, co slíbil prostřednictvím svého služebníka Mojžíše.+ 57  Kéž je náš Bůh Jehova s námi, stejně jako byl s našimi předky.+ Kéž nás neopustí ani neodvrhne.+ 58  Kéž k sobě nakloní naše srdce,+ abychom chodili po všech jeho cestách a dodržovali jeho přikázání, předpisy a ustanovení, které dal našim předkům. 59  A kéž náš Bůh Jehova dnem i nocí pamatuje na tato má slova, kterými jsem Jehovu naléhavě prosil o přízeň, a kéž svému sluhovi a svému lidu Izraeli zjedná spravedlnost podle toho, jak to bude každý den potřeba, 60  aby všechny národy na zemi poznaly, že jen Jehova je pravý Bůh+ a nikdo jiný.+ 61  Ať je tedy vaše srdce úplně oddané+ Jehovovi, našemu Bohu. Dodržujte jeho předpisy a poslouchejte jeho přikázání, tak jak to děláte dnes.“ 62  Potom král a celý Izrael předložili Jehovovi mnoho obětí.+ 63  Šalomoun předložil Jehovovi jako oběti společenství+ 22 000 býků a 120 000 ovcí. Tak král a všichni Izraelité zasvětili Jehovův dům.+ 64  Ten den musel král posvětit střed nádvoří před Jehovovým domem, aby tam mohl předložit zápalné oběti, obilné oběti a tuk z obětí společenství. Měděný oltář,+ který byl před Jehovou, byl totiž pro všechny ty zápalné oběti, obilné oběti a tuk+ z obětí společenství příliš malý. 65  Tehdy Šalomoun slavil svátek+ s celým Izraelem, s velkým množstvím lidí od Lebo-chamatu* až po říční údolí* Egypt.+ Slavili svátek před Jehovou, naším Bohem, 7 dnů a pak dalších 7 dnů, dohromady 14 dnů. 66  Následující* den poslal Šalomoun lidi domů. Žehnali králi a do svých domovů se vraceli s dobrou náladou a radovali se z toho, že Jehova projevil svému služebníku Davidovi a svému lidu Izraeli takovou dobrotu.+

Poznámky

Dosl. „hlavy“.
Tj. Svátku chýší.
Nebo „levitští kněží“.
Dosl. „který vychází z tvých beder“.
Nebo „a ten na něj vloží kletbu“, tj. přísahu, která zahrnovala kletbu jako trest za to, kdyby člověk přísahal křivě nebo přísahu porušil.
Dosl. „kletbou“.
Nebo „spravedlivého“. Viz heslo Spravedlnost ve Slovníčku pojmů.
Nebo „spravedlivého“.
Nebo „jeho spravedlnost“.
Nebo „trápil“.
Dosl. „zemi jeho bran“.
Nebo „pověsti“.
Nebo „ať tě budou prosit o cokoli“.
Nebo „od vstupu do Chamatu“.
Nebo „vádí“.
Dosl. „osmý“, tj. den po druhém sedmidenním období.