1. Mojžíšova 33:1–20

  • Jákob se setkává s Ezauem (1–16)

  • Jákob cestuje do Šekemu (17–20)

33  Když se pak Jákob rozhlédl, uviděl přicházet Ezaua a s ním 400 mužů.+ Rozdělil tedy děti mezi Leu, Ráchel a dvě služky.+  Dopředu dal služky a jejich děti,+ za ně Leu a její děti+ a dozadu Ráchel+ a Josefa.  On sám šel před nimi, a jak se přibližoval ke svému bratrovi, sedmkrát se poklonil až k zemi.  Ezau mu běžel vstříc, objal ho, políbil ho a oba se rozplakali.  Když zvedl oči a uviděl ženy a děti, zeptal se: „Kdo jsou tihle, co jsou s tebou?“ Jákob odpověděl: „To jsou děti, kterými Bůh obdaroval tvého sluhu.“+  Nato přistoupily služky se svými dětmi a poklonily se,  potom přistoupila Lea se svými dětmi a poklonily se a nakonec přistoupil Josef s Ráchel a poklonili se.+  Ezau se zeptal: „Proč jsi poslal všechny ty lidi a zvířata, které jsem potkal?“+ „Abych získal přízeň svého pána,“ odpověděl.+  Ezau mu na to řekl: „Mám všeho dost, můj bratře.+ Jen si nech, co je tvoje.“ 10  „Ne, prosím,“ řekl Jákob. „Pokud jsem získal tvou přízeň, přijmi ode mě tento dar. Když jsem uviděl tvou tvář, jako bych viděl Boží tvář, protože jsi mě přijal laskavě.+ 11  Přijmi prosím tento dar,* který jsem ti přinesl.+ Bůh mi totiž projevil přízeň a mám všechno, co potřebuji.“+ A tak moc na něj naléhal, až si to vzal. 12  Potom Ezau řekl: „Vydejme se na cestu a já půjdu před tebou.“ 13  Ale Jákob mu řekl: „Můj pán ví, že děti jsou ještě malé+ a že mám s sebou ovce a krávy, které kojí svá mláďata. Pokud bych je jeden den hnal příliš rychle, celé stádo by uhynulo. 14  Ať jde můj pán prosím napřed, ale já, tvůj sluha, půjdu pomaleji, podle toho, jak rychle půjdou zvířata a děti, a přijdu ke svému pánovi do Seiru.“+ 15  Ezau na to řekl: „Dovol mi prosím, abych ti tu nechal některé z mých lidí.“ Jákob odpověděl: „Proč bys to dělal? Stačí, když budu mít přízeň svého pána.“ 16  A tak se Ezau ten den vydal zpátky do Seiru. 17  A Jákob šel do Sukkotu,+ kde si postavil dům a pro svoje stáda udělal přístřešky. Proto nazval to místo Sukkot.* 18  Na své cestě z Paddan-aramu+ se pak Jákob bezpečně dostal k městu Šekem+ v kananejské zemi+ a utábořil se poblíž města. 19  A od synů Chamora, Šekemova otce, získal za 100 kesít* kus pole,+ kde si postavil stan. 20  Postavil tam i oltář a nazval ho Bůh je Izraelovým Bohem.+

Poznámky

Dosl. „moje požehnání“.
Znamená „chýše, přístřešky“.
Kesíta byla starověká peněžní jednotka neznámé hodnoty.