2. Korinťanům 7:1–16
7 Milovaní, když tedy máme tyto sliby,+ očistěme se od všeho, co poskvrňuje tělo a ducha,+ a v bázni před Bohem zdokonalujme svou svatost.
2 Udělejte si pro nás místo ve svém srdci.+ Nikomu jsme neukřivdili, nikoho jsme nezkazili, nikoho jsme nevyužili.+
3 Neříkám to, abych vás odsoudil. Vždyť už jsem řekl, že jste v našem srdci, a ani smrt, ani život na tom nic nezmění.
4 Mluvím k vám naprosto bez zábran.* Velmi se vámi chlubím. Jsem naplněn útěchou a ve všem našem trápení překypuji radostí.+
5 Když jsme přijeli do Makedonie,+ neulevilo se nám,* ale zakoušeli jsme nejrůznější trápení – zvenku byly boje, uvnitř obavy.
6 Ale Bůh, který utěšuje sklíčené,+ nás povzbudil* Titovou přítomností,
7 a nejen jeho přítomností, ale také povzbuzením,* které Titus získal díky vám. Vyprávěl nám totiž, jak moc mě toužíte vidět, jak jste smutní a jak opravdově se o mě zajímáte,* a tak jsem měl ještě větší radost.
8 I když jsem vám svým dopisem způsobil smutek,+ nelituji toho. Nejdřív jsem toho litoval (když jsem viděl, že vám ten dopis způsobil smutek, ačkoli jen na chvilku),
9 ale teď se raduji. Neraduji se proto, že jste byli smutní, ale proto, že smutek vás vedl k pokání. Vždyť jste byli smutní tak, jak se to líbí Bohu, takže jste kvůli nám neutrpěli žádnou škodu.
10 Smutek, který se líbí Bohu, totiž působí pokání vedoucí k záchraně, a toho není třeba litovat.+ Ale smutek typický pro svět působí smrt.
11 Jen se podívejte, jakou upřímnou snahu ve vás způsobil smutek, který se líbí Bohu, jaké ve vás způsobil očištění, jaké rozhořčení, jaký strach, jakou touhu, jakou horlivost, jakou nápravu špatnosti!+ V této věci jste se po všech stránkách prokázali jako čistí.*
12 I když jsem vám napsal, neudělal jsem to kvůli tomu, kdo jednal špatně,+ ani kvůli tomu, komu bylo ublíženo, ale proto, aby se před Bohem ukázalo, jak vážně budete brát naše slova.
13 A to nás povzbudilo.
Ještě větší radost jsme ale měli z Titovy radosti, protože jste ho* všichni občerstvili.
14 Chlubil jsem se totiž vámi před ním a teď se nemusím stydět. Jako byla pravda všechno, co jsme vám říkali, tak se ukázalo, že je pravda i to, čím jsme se před Titem chlubili.
15 A jeho láska* k vám je ještě větší, když si připomíná, jak jste byli všichni poslušní,+ jak jste ho přijali s bázní a chvěním.
16 Raduji se, že vám můžu ve všem důvěřovat.*
Poznámky
^ Nebo „s velkou volností řeči“.
^ Dosl. „našemu tělu se neulevilo“.
^ Nebo „utěšil“.
^ Nebo „útěchou“.
^ Dosl. „o vaší horlivosti pro mě“.
^ Nebo „cudní, nevinní“.
^ Dosl. „jeho ducha“.
^ Nebo „něžné city“.
^ Nebo možná „že můžu být díky vám plný odvahy“.
