2. Královská 6:1–33
6 Synové proroků+ řekli Elišovi: „Podívej se, místo, kde s tebou bydlíme, je pro nás příliš malé.
2 Dovol nám prosím odejít k Jordánu. Každý odtamtud vezme kládu a postavíme si tam místo k bydlení.“ Odpověděl: „Jděte.“
3 Jeden z nich se zeptal: „Půjdeš prosím se svými sluhy?“ Řekl na to: „Půjdu.“
4 Šel tedy s nimi. Když dorazili k Jordánu, začali kácet stromy.
5 Jednomu z nich při kácení stromu spadla hlava sekery do vody. Vykřikl: „Běda, můj pane, byla půjčená!“
6 Muž pravého Boha se zeptal: „Kam spadla?“ Potom co mu to místo ukázal, Eliša usekl kus dřeva, hodil ho tam a hlava sekery vyplavala.
7 Pak řekl: „Vezmi si ji.“ A tak natáhl ruku a vzal si ji.
8 Proti Izraeli vytáhl do boje syrský král.+ Poradil se se svými sluhy a řekl: „Utáboříme se na tom a tom místě.“
9 Muž pravého Boha+ ale izraelskému králi vzkázal: „Dej si pozor, abys tamtudy nechodil, protože tam přichází Syřané.“
10 Izraelský král tedy varoval lidi na místě, na které ho muž pravého Boha upozornil. Eliša varoval krále několikrát* a on se těm místům pokaždé vyhnul.+
11 Krále* Sýrie to rozzuřilo. Svolal své sluhy a nařídil jim: „Mluvte! Kdo z nás je na straně izraelského krále?“
12 Jeden z nich odpověděl: „Nikdo, můj pane, králi! Je to Eliša, prorok v Izraeli, kdo sděluje izraelskému králi i to, co říkáš ve své ložnici.“+
13 Král tedy řekl: „Jděte a zjistěte, kde je. Pošlu tam své muže, aby ho zajali.“ Později mu oznámili: „Je v Dotanu.“+
14 Okamžitě tam poslal velké vojsko s koňmi a válečnými vozy. Přitáhli v noci a obklíčili město.
15 Když služebník* muže pravého Boha brzy ráno vstal a vyšel ven, uviděl, že město je obklíčené vojskem s koňmi a válečnými vozy. Zvolal: „Běda, můj pane! Co budeme dělat?“
16 Eliša mu ale řekl: „Neboj se.+ Těch, kdo jsou s námi, je víc než těch, kdo jsou s nimi.“+
17 Pak se začal modlit: „Jehovo, otevři mu prosím oči, aby viděl.“+ Jehova sloužícímu okamžitě otevřel oči a on viděl, že hornatý kraj kolem Eliši je plný ohnivých koní a válečných vozů.+
18 Když se k němu Syřané začali přibližovat, Eliša se k Jehovovi pomodlil: „Prosím, postihni tento národ slepotou.“+ Postihl je tedy slepotou, tak jak Eliša žádal.
19 Eliša jim pak řekl: „To není ta cesta ani to město. Pojďte za mnou a já vás dovedu k muži, kterého hledáte.“ Dovedl je ale do Samaří.+
20 Když přišli do Samaří, Eliša řekl: „Jehovo, otevři jim oči, aby viděli.“ Jehova jim tedy otevřel oči a oni zjistili, že jsou uprostřed Samaří.
21 Když je izraelský král uviděl, zeptal se Eliši: „Mám je pobít? Mám je pobít, můj otče?“
22 On ale řekl: „Ne. Pobíjíš snad ty, které jsi zajal v boji?* Dej jim chleba a vodu, ať se najedí a napijí,+ a pak ať se vrátí ke svému pánovi.“
23 A tak pro ně připravil velkou hostinu a oni se najedli a napili. Pak je propustil, aby se vrátili ke svému pánovi. Od té doby už syrští nájezdníci+ do izraelské země nikdy nevpadli.
24 Po nějaké době syrský král Ben-hadad shromáždil celé své vojsko,* vytáhl a oblehl Samaří.+
25 V Samaří nastal velký hladomor.+ Obléhání trvalo tak dlouho, že cena oslí hlavy+ dosáhla 80 kousků stříbra a čtvrtina kavu* holubího trusu se prodávala za pět kousků stříbra.
26 Když šel izraelský král po hradbách, jedna žena na něj zavolala: „Pomoz nám, můj pane, králi!“
27 Řekl na to: „Když ti nepomůže Jehova, jak ti můžu pomoct já? Zbylo snad něco na mlatu nebo v lisu na víno či na olej?“
28 A zeptal se jí: „Co se ti stalo?“ Odpověděla: „Tahle žena mi řekla: ‚Dej sem svého syna. Dnes sníme jeho a mého syna sníme zítra.‘+
29 Uvařily jsme tedy mého syna a snědly ho.+ Druhý den jsem jí řekla: ‚Dej sem svého syna, sníme ho.‘ Ale ona svého syna schovala.“
30 Jakmile král uslyšel slova té ženy, roztrhl si oděv.+ Když pak šel po hradbách, lidé viděli, že má pod ním* oblečenou pytlovinu.
31 Král potom prohlásil: „Ať mě Bůh přísně potrestá,* pokud dnes Šafatův syn Eliša nepřijde o hlavu!“+
32 Eliša seděl se staršími ve svém domě. Král k němu vyslal napřed posla, ale než ten muž dorazil, Eliša starším řekl: „Víte, že ten vrahův syn+ vyslal posla, aby mi usekl hlavu? Dávejte pozor, a až ten muž přijde, zavřete dveře a držte je, aby se nedostal dovnitř. Za ním už jsou slyšet kroky jeho pána.“
33 Zatímco s nimi ještě mluvil, posel k němu přišel. Král řekl: „To neštěstí je od Jehovy. Proč mám ještě čekat na Jehovovu pomoc?“
Poznámky
^ Nebo „ne jen jednou nebo dvakrát“.
^ Dosl. „srdce krále“.
^ Nebo „sloužící“.
^ Nebo „zajal svým mečem a lukem“.
^ Dosl. „tábor“.
^ Kav odpovídal 1,22 l. Viz příloha B14.
^ Nebo „na těle“.
^ Dosl. „kéž mi tak Bůh učiní a k tomu přidá“.
