2. Jana 1:1–13
1 Já, starší muž,* píšu vyvolené paní* a jejím dětem, které opravdu miluji – a nejen já, ale také všichni, kdo poznali pravdu –
2 kvůli pravdě, která v nás zůstává a bude s námi navždy.
3 Bude s námi nezasloužená laskavost, milosrdenství a pokoj od Boha, Otce, a od Ježíše Krista, Otcova Syna, spolu s pravdou a láskou.
4 Mám velkou radost, protože jsem zjistil, že některé z tvých dětí žijí* v pravdě,+ tak jak nám Otec přikázal.
5 Proto tě teď, paní, prosím, abychom milovali jeden druhého. (Nepíšu ti nové přikázání, ale to, které jsme měli od začátku.)+
6 Láska je v tom, že žijeme podle jeho přikázání.+ A to je přikázání, které jste slyšeli od začátku, že máte žít v lásce.
7 Do světa totiž vyšlo mnoho podvodníků,+ kteří neuznávají Ježíše Krista, který přišel v těle.+ Každý takový je podvodník a antikrist.+
8 Dávejte na sebe pozor, abyste nepřišli o to, na čem jsme pracovali, ale abyste dostali plnou odměnu.+
9 Nikdo, kdo zachází dál a nedrží se Kristova učení, nemá Boha.+ Ten, kdo se tohoto učení drží, má Otce i Syna.+
10 Pokud k vám někdo přichází s jiným učením, než je toto, nepřijímejte ho k sobě domů+ ani ho nezdravte.
11 Kdo ho totiž zdraví, podílí se s ním na jeho špatném jednání.
12 Ještě vám mám hodně co říct, ale nechci to psát inkoustem na papír. Doufám totiž, že k vám přijdu a budu s vámi mluvit tváří v tvář, aby vaše radost byla úplná.
13 Pozdravují tě děti tvé vyvolené sestry.
