Jeremjáš 10:1–25
10 Poslouchejte, izraelský dome, co mluví Jehova proti vám.
2 Toto říká Jehova:
„Neučte se cestě jiných národů+a neděste se nebeských znamení,protože těch se děsí národy.+
3 Vždyť zvyky národů jsou jen klam.*
Je to jen strom poražený v lese,který řemeslník opracoval svým nářadím.*+
4 Zdobí ho stříbrem a zlatem+a upevňují ho hřeby a kladivem, aby se neskácel.+
5 Takové modly jsou jako strašák v okurkovém poli, neumí mluvit.+
Je potřeba je nosit, protože samy neudělají ani krok.+
Neboj se jich, vždyť nemůžou nijak ublížit,ale ani neudělají nic dobrého.“+
6 Nikdo není jako ty, Jehovo.+
Jsi velký a tvé jméno je velké a mocné.
7 Kdo by se tě nebál, Králi národů?+ Je to vhodné,protože mezi všemi moudrými z národů a ve všech jejich královstvíchnení nikdo jako ty.+
8 Všichni jsou nerozumní a hloupí,+vždyť poučení od stromu je naprostý klam.*+
9 Tepané stříbro se dováží z Taršiše+ a zlato z Ufazu.
Jsou dílem řemeslníka, zhotovené rukama kovotepce,jejich oblečení je z modré příze a červenofialové vlny.
Všechny jsou výtvorem zručných lidí.
10 Ale Jehova je skutečný Bůh,je živý Bůh+ a věčný Král.+
Kvůli jeho rozhořčení se bude třást země+a žádný národ neobstojí před jeho hněvem.
11 * Řekněte jim tohle:
„Bohové, kteří neudělali nebesa a zemi,ti ze země a zpod těchto nebes zmizí.“+
12 To on stvořil zemi svou mocí,svou moudrostí založil úrodnou zemi+a svým porozuměním roztáhl nebesa.+
13 Když se ozve jeho hlas,vody v nebesích hučí.+
Nechává z konců země vystupovat mraky,*+s deštěm posílá i blesky,*ze svých skladů vyvádí vítr.+
14 Všichni jednají nerozumně a bez poznání.
Každý kovotepec se za své vytesané modly zastydí,+vždyť jeho kovové modly* jsou podvoda nemají v sobě ducha.*+
15 Jsou jen klam,* jsou k smíchu.+
Až přijde den zúčtování, zaniknou.
16 Ten, který je Jákobovým podílem, není jako ony,vždyť on je Tvůrcem všehoa Izrael je jeho holí, jeho dědictvím.+
Jehova, Bůh vojsk, je jeho jméno.+
17 Seber ze země svůj ranec,ty, která jsi v obležení.
18 Jehova totiž říká:
„Tentokrát obyvatele této země vyvrhnu*+a způsobím jim tíseň.“
19 Běda mi kvůli mému zhroucení!*+
Moje zranění je nevyléčitelné.
Řekla jsem: „Je to moje nemoc a musím ji snášet.
20 Můj stan je zpustošený a mé stanové šňůry jsou všechny zpřetrhané.+
Moji synové ode mě odešli a už tu nejsou.+
Není tu nikdo, kdo by mi stan znovu postavil a upevnil stanové látky.
21 Pastýři se totiž chovali hloupě+a neptali se Jehovy.+
Proto nejednali s pochopeníma všechna stáda se jim rozprchla.“+
22 Poslouchej! Přichází zpráva!
Ze severní země je slyšet velké dunění,+z judských měst se stane pustina, šakalí doupě.+
23 Dobře vím, Jehovo, že není na člověku, aby si určoval cestu.
Ten, kdo jde, ani nedokáže řídit své kroky.+
24 Napravuj mě, Jehovo, jak uznáš za vhodné,ale ne v hněvu,+ abys mě nezničil.+
25 Vylij svůj vztek na národy, které tě přehlíží,+a na kmeny, které nevzývají tvé jméno.
Pohltily totiž Jákoba,+pohltily ho a vyhladily+a zpustošily jeho domovinu.+
Poznámky
^ Nebo „marnost“.
^ Nebo „sekáčem“.
^ Nebo „marnost“.
^ Původně byl 11. verš napsán aramejsky.
^ Nebo možná „pro déšť dělá stavidla“.
^ Nebo „páry“.
^ Nebo „lité sochy“.
^ Nebo „dech“.
^ Nebo „marnost“.
^ Nebo „vystřelím z praku“.
^ Nebo „zlomenině“.