Jeremjáš 20:1–18

  • Pašchur udeřil Jeremjáše (1–6)

  • Jeremjáš nemůže přestat kázat (7–13)

    • Boží poselství je jako hořící oheň (9)

    • Jehova je jako obávaný válečník (11)

  • Jeremjáš si stěžuje (14–18)

20  Když Jeremjáš prorokoval tyto věci, poslouchal ho Pašchur, syn Immera, kněz, který byl také hlavním pověřencem v Jehovově domě.  Pašchur potom proroka Jeremjáše udeřil a dal ho do klády,+ která byla u Horní Benjamínovy brány vedoucí k Jehovovu domu.  Když ho Pašchur příští den z klády pustil, Jeremjáš mu řekl: „Jehova už tě nenazývá Pašchur, ale Hrůza všude kolem.+  Jehova totiž říká toto: ‚Udělám z tebe něco, z čeho budeš mít hrůzu ty i tvoji přátelé. Padnou mečem svých nepřátel a ty se na to budeš dívat.+ A celé Judsko vydám do rukou babylonského krále. Některé odvede do vyhnanství v Babyloně a jiné usmrtí mečem.+  Všechno bohatství tohoto města, všechen jeho majetek, všechny jeho cenné věci a všechny poklady judských králů dám do rukou jejich nepřátel.+ Vydrancují to a odvezou jako kořist do Babylonu.+  A ty, Pašchure, půjdeš do zajetí a s tebou všichni, kdo žijí v tvém domě. Odejdeš do Babylonu a tam zemřeš. Tam budeš pohřben ty i všichni tvoji přátelé, protože jsi jim prorokoval lži.‘“+   Oklamal jsi mě, Jehovo, byl jsem oklamán. Byl jsi silnější než já a přemohl jsi mě.+ Celý den jsem terčem posměchu,každý se mi směje.+   Kdykoli promluvím, musím křičet a ohlašovat: „Násilí a zkáza!“ Kvůli Jehovovu slovu mě celý den urážejí a pošklebují se mi.+   A tak jsem si řekl: „Už se o něm ani nezmíníma nebudu už mluvit jeho jménem.“+ Ale jeho slovo hořelo v mém srdci jako oheň, jako oheň uzavřený v mých kostech. Unavilo mě ho v sobě zadržovat,už jsem to dál nesnesl.+ 10  Slyšel jsem totiž spoustu zlých řečí. Obklopila mě hrůza.+ „Obviňte ho! Pojďme ho obvinit!“ Všichni, kdo mi přáli pokoj, čekali na můj pád:+ „Snad udělá nějakou hloupou chybua my ho přemůžeme a pomstíme se mu.“ 11  Ale Jehova byl se mnou jako obávaný válečník.+ Proto ti, kdo mě pronásledují, padnou a nepřemůžou mě.+ Sklidí velkou hanbu, protože ničeho nedosáhnou. Na jejich věčné pokoření se nezapomene.+ 12  Ale ty, Jehovo, Bože vojsk, zkoumáš toho, kdo jedná správně,vidíš srdce i nejskrytější myšlenky.*+ Dej, ať vidím, jak se jim pomstíš,+vždyť tobě jsem svěřil svůj právní spor.+ 13  Zpívejte Jehovovi! Chvalte Jehovu! Vždyť osvobodil chudého z rukou těch, kdo páchají zlo. 14  Ať je prokletý den, kdy jsem se narodil! Ať den, kdy mě matka porodila, není požehnaný!+ 15  Ať je prokletý muž, který přinesl mému otci zprávu: „Narodil se ti syn, máš chlapce!“a tím ho velmi potěšil. 16  Ať je ten muž jako města, která Jehova bez milosti zničil. Ať ráno slyší křik a v poledne poplašný signál. 17  Proč mě neusmrtil už v lůně? Matka by mi byla hrobema její lůno by zůstalo navždy těhotné.+ 18  Proč jsem jen vyšel z lůna? Abych viděl trápení a zármuteka můj život skončil v hanbě?+

Poznámky

Nebo „nejhlubší city“, dosl. „ledviny“.